Výsledky 1 - 40 z 900 zobrazovaných dokumentů. (Celkový počet nalezených dokumentů: 1000 ) Stáhnout výsledky  

Nejvyšší soud5 Tdo 652/2019 
Nejvyšší soud8 Tdo 136/2019 
Nejvyšší soud5 Tdo 588/2019 
Nejvyšší soud6 Tdo 1623/2018 
Nejvyšší soud8 Tdo 1584/2019 
Nejvyšší soud4 Tz 76/2019 
Nejvyšší soud5 Tdo 1018/2019 
Nejvyšší soud8 Tdo 679/2019 
Nejvyšší soud5 Tdo 1118/2019 
Nejvyšší soud8 Tdo 38/2020 
Nejvyšší soud23 Cdo 3176/2018 
Nejvyšší soud29 ICdo 100/2018 
Nejvyšší soud32 Cdo 683/2018 
Nejvyšší soud22 Cdo 3536/2019 
Nejvyšší soud7 Tdo 77/2020 
Nejvyšší soud7 Tdo 31/2020 
Nejvyšší soud27 Cdo 4576/2018 
Nejvyšší soud29 NSCR 79/2014 „Další“ insolvenční návrh podaný u „jiného“ soudu, než u toho, u kterého probíhá řízení o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu, se považuje za „přistoupení k řízení“ o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu, jakmile dojde „jinému“ soudu (§ 107 odst. 1, věta první, insolvenčního zákona), za „dalšího“ insolvenčního navrhovatele se ovšem osoba, která „další“ insolvenční návrh podala, považuje až od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu (§ 107 odst. 1, věta druhá, insolvenčního zákona). Jakmile soud, u kterého byl podán „další“ insolvenční návrh (lhostejno, zda jde o soud okresní nebo o soud krajský, jenž by jinak mohl být považován za „insolvenční soud“), zjistí, že řízení o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu probíhá u jiného soudu, neprodleně postoupí „další“ insolvenční návrh soudu, u kterého probíhá řízení o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu, aniž by přijímal jakékoliv rozhodnutí nebo činil kroky jinak předepsané pro nakládání s „původním“ (prvním) insolvenčním návrhem (ať již by šlo o vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenční řízení, o výzvu věřitelům k přihlašování pohledávek v době před rozhodnutím o úpadku, o výzvu k odstranění vad insolvenčního návrhu nebo jeho příloh, o usnesení o místní či věcné nepříslušnosti soudu nebo o usnesení o zastavení řízení pro překážku věci zahájené). Jestliže soud některé z kroků předepsaných pro nakládání s „původním“ (prvním) insolvenčním návrhem přesto učiní, např. zapíše-li „další“ insolvenční návrh pod samostatnou spisovou značkou a vydá-li a zveřejní-li vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, nečiní to z něj pro poměry daného dlužníka „insolvenční soud“ (prvního stupně) ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) insolvenčního zákona tím je pouze soud, u kterého probíhá řízení o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu. Přihláška pohledávky podaná věřitelem do insolvenčního řízení vedeného na základě „dalšího“ insolvenčního návrhu samostatně (a chybně) u jiného soudu, než u toho, u kterého probíhá řízení o „původním“ (prvním) insolvenčním návrhu, nemá ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 insolvenčního zákona účinky přihlášky podané u „insolvenčního soudu“.
Nejvyšší soud20 Cdo 305/2020 
Nejvyšší soud33 Cdo 3851/2019 
Nejvyšší soud8 Tdo 78/2020 
Nejvyšší soud28 Cdo 422/2019 
Nejvyšší soud5 Tdo 562/2019 
Nejvyšší soud28 Cdo 2123/2013 
Nejvyšší soud25 Cdo 972/2018- II.Přestože vlastník je povinen hradit újmu způsobenou jeho zvířetem bez ohledu na protiprávnost a zavinění, musí žalobce požadující náhradu nemajetkové újmy spočívající v jinak neodčinitelném osobním neštěstí (§ 2971 o. z.) tvrdit a prokázat, že újma byla způsobena protiprávním činem, například tím, že žalovaný vlastník při zacházení se psem porušil z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za osobní neštěstí, které je podmínkou pro přiznání náhrady za nemajetkovou újmu podle § 2971 o. z., nelze považovat situaci, kdy chovatel psa poškozeného na zdraví jiným psem ztratil možnost zúčastňovat se s ním závodů a výstav, avšak svého psího společníka neztratil, nadále s ním žije, chodí na procházky i na cvičiště, i když již jen pro zábavu a nikoli z důvodu výcviku na závody, byť je pes jeho jediným společníkem.
Nejvyšší soud11 Tcu 40/2016 
Nejvyšší soud11 Tdo 268/2016Pro naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se nevyžaduje, aby čin spáchaný ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech byl trestně postižitelný podle právních řádů všech dotčených států, v nichž organizovaná skupina působila. Postačí, pokud byla ve vztahu k takto spáchanému trestnému činu založena působnost trestních zákonů České republiky.
Nejvyšší soud8 Tdo 266/2017 
Nejvyšší soud15 Tdo 1474/2018 
Nejvyšší soud29 NSCR 13/2019 
Nejvyšší soud8 Tdo 1411/2016Podle konkrétních okolností případu nemusí být v kolizi se zásadou akcesority účastenství, byl-li účastník na zločinu (či jeho pokusu) uznán vinným naplněním kvalifikované skutkové podstaty zločinu, aniž by znaky takové kvalifikované skutkové podstaty svým činem naplnil hlavní pachatel zločinu. U účastníka se mohou vyskytovat okolnosti zcela osobního významu, mající znaky zvlášť přitěžující okolnosti, které současně nejsou dány i u osoby hlavního pachatele. Takovou okolností může být i zpětnost, resp. opětovnost. Jestliže je splněn nezbytný předpoklad potřebné formy zavinění, pro právní posouzení účastenství jsou z hlediska okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby v takovém případě rozhodné nejen znaky zakládající tuto okolnost u hlavního pachatele, nýbrž i u účastníka, bez ohledu na to, jsou-li dány i u hlavního pachatele.
Nejvyšší soud21 Cdo 2680/2015 
Nejvyšší soud7 Tdo 936/2016 
Nejvyšší soud28 Cdo 4380/2018 
Nejvyšší soud3 Tz 49/2016Odvolací soud nemůže postupem podle § 260 tr. ř. vrátit věc státnímu zástupci k došetření na základě závěru, že rozsudek soudu prvního stupně trpí podstatnou procesní vadou ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívající v tom, že v projednávané věci je třeba rozšířit okruh obviněných o další osoby. Takový postup odvolacího soudu je v rozporu s obžalovací zásadou.
Nejvyšší soud25 Cdo 4427/2013 
Nejvyšší soud28 Cdo 975/2013 
Nejvyšší soud21 Cdo 1673/2015 
Nejvyšší soud30 Cdo 173/2015