Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/29/2019
Spisová značka:24 Cdo 315/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.315.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E

24 Cdo 315/2019-592



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci pozůstalosti po V. P., narozeném XY, zemřelém dne 6. listopadu 2017, posledně bytem XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží č. 390/42, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 318/2017, o dovolání A. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Nuselská č. 132, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2018, č. j. 29 Co 246/2018-341, takto:

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2018, č. j. 29 Co 246/2018-341, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2018, č. j. 37 D 318/2017-255, kterým bylo rozhodnuto, že v řízení o pozůstalosti po V. P. bude jednáno pouze s Českou republikou, zastoupenou Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, a že soud nepovažuje A. H. za účastníka řízení. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že zemřelý V. P. (dále jen „zůstavitel“) nemá žádné dědice podle zákonné posloupnosti a nezanechal ani žádné pořízení pro případ smrti, z čehož dovodily, že dědictví má připadnout státu, a že A. H. dále postavení účastníka řízení o pozůstalosti nemá, když ani při opakované prohlídce bytu zůstavitele a jeho osobních věcí, i za její přítomnosti, nebyl nalezen žádný dokument obsahující pořízení pro případ smrti v její prospěch.

A. H. podala dovolání s návrhem, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2018, č. j. 29 Co 246/2018-341, i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2018, č. j. 37 D 318/2017-255. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně uzavřel dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou otázku, „jak konkrétně a hloubkově má probíhat předběžné šetření za účelem zjištění stavu zůstavitelova majetku a za účelem zjištění okruhu dědiců, a za účasti jakých osob“. Má za to, že pověřený soudní komisař neprováděl předběžné šetření dostatečně, zejména tím, že jí, která je jedinou příbuznou zůstavitele (vnučkou zemřelé sestry zůstavitele) a také vlastníkem poloviny bytu obývaného zůstavitelem, neumožnil další vstup do bytu zůstavitele za účelem možného dohledání závěti (když vzhledem ke stavu v jakém se byt nacházel, dva uskutečněné vstupy nebyly dostatečné), a „v důsledku tohoto protiprávního postupu soudního komisaře tak mohlo být rozhodnuto v rozporu se zákonem o tom, že A. H. není účastníkem dědického řízení ani dědicem zůstavitele V. P.“.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V dané věci je z obsahu dovolání zřejmé, že dovolatelka nenapadá právní posouzení věci, na kterém spočívá napadené usnesení odvolacího soudu, nýbrž zpochybňuje správnost (dostatečnost) skutkového zjištění soudů v řízení o pozůstalosti, když namítá, že jí nebyl umožněn třetí vstup do bytu zůstavitele za účelem nalezení případné závěti zůstavitele. V dovolání položená otázka „jak má probíhat předběžné šetření v řízení o pozůstalosti“ není otázkou hmotného ani procesního práva ve smyslu ustanovení § 237 ve spojení s ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání proto není přípustné.

Vzhledem k tomu, že dovolání A. H. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2019


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu