Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/02/2015
Spisová značka:26 Cdo 3012/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3012.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Exekuce
Promlčení
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§ 565 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
§ 100 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
§ 101 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
§ 243b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:C


26 Cdo 3012/2015



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Ing. E. S., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně – Staré Brno, Křížová č. 96/18, proti povinným 1) J. Ch., a 2) D. Ch., zastoupeným JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Dobříši, Zámek Dobříš č. 1, pro 2 988 139 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 EXE 1214/2014, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2015, č. j. 28 Co 102/2015-131, takto:


Dovolání oprávněného se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Příbrami usnesením (v pořadí druhým) ze dne 13. ledna 2015, č. j. 23 EXE 1214/2014-104, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, jejímž provedením pověřil dne 6. května 2014, pod č. j. 23 EXE 1214/2014-29, soudního exekutora Mgr. Jana Krejstu, Exekutorský úřad Brno – město (dále jen „soudní exekutor“), k vymožení pohledávky oprávněného v částce 2 988 139 Kč s příslušenstvím; v částce 1 493 623 Kč s 0,75% úrokem z prodlení z částky 1 444 242 Kč od 14. ledna 2015 do zaplacení a ve zbytku pro pohledávku 2 988 139 Kč s příslušenstvím zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o. s. ř.“), z důvodu částečné úhrady dluhu povinnými. Zamítnutí návrhu povinných na zastavení i pro zbylou částku vymáhaného dluhu odůvodnil tím, že na základě půjčky uzavřené mezi účastníky formou notářského zápisu ze dne 30. července 2004 (dále jen „notářský zápis“) půjčil oprávněný povinným částku 3 400 000 Kč, kterou se zavázali povinní vrátit ve splátkách tak, že 100 000 zaplatí do 1. října 2004, 200 000 Kč do 1. listopadu 2004, 100 000 Kč do 1. prosince 2004 a 3 000 000 Kč budou splácet měsíčními splátkami v částce 30 000 Kč počínaje měsícem lednem 2015 včetně úroku ve výši „PRIBOR“ na jeden rok plus 0,75 % ročně z dlužné jistiny. Protože povinní zaplatili na úhradu dluhu až dne 30. listopadu 2009 částku ve výši 600 000 Kč a dne 24. června 2010 částku ve výši 1 500 000 Kč a oprávněný dne 27. ledna 2014 vyzval povinné k úhradě celého dluhu, stal se celý dluh splatným zpětně ke dni 2. října 2004 z důvodu včasného nezaplacení již první splátky a s ohledem na dohodnutou ztrátu výhody splátek. K námitce promlčení vznesené povinnými soud prvního stupně uvedl, že dne 16. října 2006 povinní svůj dluh uznali, proto k promlčení nároku nedošlo.

K odvolání oprávněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. března 2015, č. j. 28 Co 102/2015-131, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce, jejímž provedením byl soudní exekutor pověřen Okresním soudem v Příbrami ze dne 6. května 2014, č. j. 23 EXE 1214/2014-29, pro vymožení částky 2 988 139 Kč, úroku z částky 2 988 139 Kč ve výši 2,61 % ročně od 25. června 2010 do 31. prosince 2010, ve výši 2,52 % ročně od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011, ve výši 2,23 % ročně od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012, ve výši 1,5 % ročně od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, ve výši 1,26 % ročně od 1. ledna 2014 do 20. února 2014 a ve výši 1,26 % ročně od 1. ledna 2014 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 2 988 139 Kč ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, od 25. června 2010 do zaplacení, se zastavuje. Oprávněného zavázal zaplatit povinným náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím povinným a taktéž náklady soudního exekutora. Uvedl, že i když byly první tři splátky splatné již v roce 2004 zaplaceny, ztráta výhody splátek nenastala, protože v dané době doposud nebyla splatná splátka, jejíž splatnost měla nastat až v lednu 2015, a současně ztráta výhody splátek byla uplatněna až dne 22. ledna 2011, event. až 27. ledna 2014, tj. vždy po uplynutí tříleté promlčecí doby ve vztahu ke splátkám splatným v roce 2004, když povinní vznesli námitku promlčení práva uplatnit ztrátu výhody splátek. Jestliže povinní neuhradili první tři splátky a oprávněný neuplatnil v tříleté promlčecí době, která ve vztahu ke splátkám splatným v roce 2004 uplynula v roce 2007, ztrátu výhody splátek, jenž nenastává automaticky, ale jen tehdy, je-li oprávněným u povinných uplatněna nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, přestane dnem splatnosti nejblíže příští následující splátky běžet tříletá promlčecí doba pro celý zbývající dluh a jednotlivé splátky se napříště opětovně promlčují samostatně v tříleté promlčecí době.

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že „zásadní skutečností pro využití institutu ztráty výhody splátek je oprávnění věřitele (dovolatele) využít svého práva ztráty výhody splátek kdykoliv při vynechání některé splátky pouze s jedinou podmínkou, a to, aby využil tohoto práva do splatnosti splátky příští“. Vyzval-li proto povinné k úhradě zbytku jejich dluhu za situace, kdy povinní řádně a včas neuhradili první tři splátky a splatnost další (čtvrté) splátky měla nastat až jedenáct let poté v lednu roku 2015, učinil tak v souladu s institutem ztráty výhody splátek. K promlčení práva ztráty výhody splátek nedošlo, neboť promlčecí doba běží až od splatnosti celého zbývajícího nesplněného závazku, tzn., že o promlčení je možné hovořit až tehdy, když dlužník v promlčecí době neuhradí svůj zesplatněný dluh poté, co byl k jeho zaplacení vyzván, samotná možnost uplatnění (práva) ztráty výhody splátek se nepromlčuje. Promlčecí doba proto začala běžet až dnem následujícím po doručení písemného uplatnění ztráty výhody splátek povinným. V opačném případě by podle dovolatele mimo jiné docházelo k nepřípustnému omezování smluvní volnosti účastníků právního jednání. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 26 Odo 683/2006. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2015, č. j. 28 Co 102/2015-131, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Povinní se k dovolání oprávněného vyjádřili tak, že dovolání není přípustné, protože především neobsahuje údaje o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a tato vada nebyla v dovolací lhůtě odstraněna. Neodkazuje na žádnou konkrétní judikaturu dovolacího soudu, jímž by byla otázka promlčení práva na uplatnění ztráty výhody splátek řešena odchylně či rozdílně. Ve své argumentaci zaměňuje právo na zaplacení pohledávky s promlčením práva na uplatnění ztráty výhody splátek. Dovolání oprávněného by proto mělo být dovolacím soudem odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanský soudní řád) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva [zda právo na ztrátu výhody splátek podle ustanovení § 565 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dál jen „obč. zák.“), podléhá promlčení podle ustanovení § 100 a násl. obč. zák.], která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 100 obč. zák. 1) právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat; 2) promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka; 3) nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.

Podle ustanovení § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle ustanovení § 565 obč. zák. jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že splatnost celé pohledávky nenastává automaticky přímo ze zákona, ale záleží na oprávněném, resp. věřiteli, zda právo na ztrátu výhodu uplatní, tj. zda vyzve povinného (dlužníka) k zaplacení celého zbytku dluhu. Rozhodne-li se tak učinit, je třeba, aby právo na ztrátu výhody splátek uplatnil pouze do splatnosti nejblíže další splátky. Neučiní-li tak a povinný (dlužník) řádně a včas příští splátku zaplatí, může oprávněný (věřitel) namísto celého zbytku dluhu požadovat zaplacení pouze jedné nezaplacené splátky a právo na ztrátu výhody splátek uplatnit až při dalším prodlení s nezaplacením splátky, opětovně však do nejbližší poté následující splátky. Uplatněním ztráty výhody splátek se celý zbývající dluh stává splatným. Prodlením je třeba rozumět nejen situaci, kdy splátka nebude zaplacena vůbec, ale též situaci, o kterou jde i v tomto případě, kdy splátka nebude zaplacena řádně a včas i jen o jediný den bez ohledu na to, zda dlužník následně splátku, s níž byl v prodlení, uhradí či nikoli (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2600/2014, uveřejněné pod číslem 41/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci si oprávněný s povinnými v notářském zápisu sjednali smlouvu o půjčce, v níž se povinní zavázali oprávněnému jím poskytnutou půjčku splatit ve splátkách a to tak, že částku 100 000 Kč uhradí do 1. října 2004, částku 200 000 Kč do 1. listopadu 2004, částku 100 000 Kč do 1. prosince 2004 a částku 3 000 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce ve výši 30 000 Kč počínaje měsícem leden 2015. Vedle těchto splátek se povinní zavázali oprávněnému uhradit i sjednané úroky. V případě nezaplacení kterékoliv splátky ve stanovené lhůtě splatnosti v uvedené výši je oprávněný do splatnosti nejbližší příští splátky oprávněn vyzvat povinné ke splacení celé zbylé dlužné částky. Povinní jsou v takovém případě povinni splatit oprávněnému celou zbylou dlužnou částku najednou. Povinní sjednané první tři splátky v celkové výši 400 000 Kč v dohodnutých termínech neuhradili. Dne 16. října 2006 povinní oprávněnému písemně uznali svůj dluh ve výši 3 400 000 Kč s příslušenstvím. Dne 30. listopadu 2009 zaplatili oprávněnému částku 600 000 Kč a dne 24. června 2010 částku 1 500 000 Kč. Dne 27. ledna 2014 oprávněný vyzval povinné ke splacení zbytku dluhu včetně sjednaného příslušenství. Povinní se vůči zesplatnění zbylého dluhu bránili námitkou jeho promlčení uplatněnou v exekučním řízení.

Oprávněný v dovolání mimo jiné namítá, že v případě uplatnění ztráty výhody splátek je o promlčení možné hovořit až tehdy, pokud dlužník ve tříleté promlčecí době neuhradí svůj zesplatněný dluh poté, co k tomuto byl oprávněným vyzván. Uvedené podle něj potvrzuje i ustanovení § 103 obč. zák. Podle tohoto ustanovení promlčecí doba jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se ve smyslu ustanovení § 565 obč. zák. celý dluh splatným, počne promlčecí doba běžet ode dne splatnosti nesplněné splátky. V citovaném ustanovení se však nehovoří, jak se mylně domnívá dovolatel, o promlčecí době, v níž lze uplatnit právo na ztrátu výhody splátek, nýbrž o promlčecí době, v níž lze vymáhat zesplatněnou pohledávku. Právo na ztrátu výhody splátek podle ustanovení § 565 obč. zák. je právem majetkovým (srov. § 100 odst. 1 obč. zák.), na které se nevztahuje žádná z v občanském zákoníku zmiňovaných výjimek „nepromlčitelnosti“. Ustanovení § 565 obč. zák. není ve vztahu speciality k právní úpravě promlčení. Právo na ztrátu výhody splátek se proto promlčuje, a to ve tříleté promlčecí době. Namítnou-li povinní důvodně promlčení tohoto práva oprávněného, účinky uplatnění ztráty výhody splátek vůči nim nenastávají. Rozhodující pro počátek běhu promlčecí doby ve vztahu k právu na ztrátu výhody splátek je přitom okamžik, kdy se stala splatnou splátka, v důsledku níž oprávněný uplatnil své právo na ztrátu výhody splátek.

Jestliže v této věci povinní byli v prodlení s placením prvních tří splátek a oprávněný ztrátu výhody splátek uplatnil po prodlení s úhradou poslední z těchto tří splátek, která byla splatná ke dni 1. prosince 2004, formálně vzato, v souladu s dikcí ustanovení § 565 obč. zák., tak mohl učinit až do splatnosti nejblíže příští splátky. Vzhledem k tomu, že splatnost další splátky byla sjednaná až na 20. leden 2015, tzn. v době výrazně přesahující tříletou promlčecí dobu, jestliže se nechtěl vystavit riziku promlčení jeho práva na ztrátu výhody splátek, musel právo na ztrátu výhody splátek uplatnit ve tříleté promlčecí době počítané právě od splatnosti rozhodující třetí splátky. Zesplatnil-li zbytek pohledávky až po uplynutí tříleté promlčecí doby, tj. v roce 2014, event. kdykoliv dříve po 1. prosinci 2007, vystavil se oprávněný riziku uplatnění námitky promlčení práva na ztrátu výhody splátky povinnými. Využití práva na ztrátu výhody splátek je limitováno nejen splatností nejblíže příští pohledávky, ale i obecnou tříletou promlčecí dobou počítanou od splatnosti rozhodující splátky. Promlčením právo nezaniká, jen se oslabuje, neboť jeho vynutitelnost je podmíněna tím, zda dlužník vznese u soudu námitku promlčení či nikoliv. I v případě, že je námitka vznesena, promlčené právo setrvává ve formě naturální obligace. Tento výklad proto není nepřípustným omezování smluvní volnosti, jak se dovolatel domnívá; lze předpokládat, že se nijak nedotkne právních vztahů, v nichž je rozmezí mezi jednotlivými splátkami dobou kratší než tříletou. Naopak nabádá k efektivnímu vymáhání práv a jejich včasnému uplatňování. Zavážou-li se tedy povinní splácet ve splátkách svůj dluh s příslušenstvím vůči oprávněnému pod ztrátou výhody splátek a uplatní-li oprávněný právo na ztrátu výhody splátek sice do splatnosti nejblíže příští splátky od splátky, s níž jsou povinní v prodlení, avšak až po uplynutí tříleté promlčecí doby počítané od splatnosti splátky, s níž jsou povinní v prodlení, a povinní se tohoto promlčení dovolají, k zesplatnění celého zbytku dluhu z důvodu promlčení práva na ztrátu výhody splátek nedochází.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 2. listopadu 2015


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu