Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/04/2019
Spisová značka:26 Cdo 896/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.896.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř.
§ 114b odst. 1 o. s. ř.
§ 153a odst. 3 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
§ 243b o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 896/2019-160



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, proti žalované E. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivetou Hodkovou, CSc., advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 601/3, o zaplacení 59.175 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 131/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. srpna 2018, č. j. 4 C 131/2018-106, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 72 Co 369/2018-133, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. prosince 2018, č. j. 72 Co 369/2018-140, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. srpna 2018, č. j. 4 C 131/2018-106, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 72 Co 369/2018-133, ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2018, č. j. 72 Co 369/2018-140, se odmítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.598 Kč k rukám JUDr. Aleny Šťastné, advokátky se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 72 Co 369/2018-133, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 12. 2018, č. j. 72 Co 369/2018-140, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 13. 8. 2018, č. j. 4 C 131/2018-106, kterým uložil (rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3, 4, § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) žalované zaplatit žalobci 59.175 Kč s tam blíže specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu a výslovně i rozsudek soudu prvního stupně.

Řízení o dovolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Závěr odvolacího soudu, že povaha věci odůvodňovala vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 173, usnesení téhož soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 760/2015, uveřejněné pod číslem 76/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při prvním jednání. K přípravě jednání – a v jejím rámci též k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. – soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady žaloby, které by bránily pokračování v řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003, uveřejněný pod č. 153 v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003). Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že žaloba netrpěla vadami, které by bránily tomu, aby o ní mohlo být jednáno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 758/2005); stejně tak z ničeho nevyplývá, že by šlo o věc, ve které by bylo vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyloučeno.

Přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. – jen z hlediska naplněnosti zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114b o. s. ř.). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, ve které nelze uzavřít nebo schválit smír, případně zda nejde o věc, v níž by bylo vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyloučeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1253/2005, ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2821/2012, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 15/2012, ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 699/2011). Přípustnost dovolání proto nezakládá ani námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce. Otázka aktivní či pasivní věcné legitimace je hmotněprávní institut, nikoli podmínka řízení, a nepatří mezi předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2812/2005). Stejně tak není důvodná ani námitka, že nárok žalobce nebyl v řízení prokázán; prokázání žalobou uplatněného nároku není podmínkou vydání rozsudku podle § 153a odst. 3 o. s. ř., naplnění předpokladů ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. zakládá nevyvratitelnou zákonnou fikci existence žalovaného nároku, vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění je vyloučen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003, usnesení téhož soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1878/2002, ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2136/2004).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 4. 6. 2019


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu