Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:22 Cdo 2979/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2979.2018.3
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Předkupní právo
Dotčené předpisy:§ 3056 odst. 1 o. z.
Kategorie rozhodnutí:B

22 Cdo 2979/2018-172



ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně GORAL spol. s r. o., IČO 49282913, se sídlem ve Vysoké Srbské 131, zastoupené Mgr. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalovanému J. L., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1417/25, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 15 C 98/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2018, č. j. 24 Co 336/2017-127, takto:




I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2018, č. j. 24 Co 336/2017-127, se mění takto:

1. Rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 10. 2017, č. j. 15 C 98/2017-86, se mění tak, že:

A. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu, jejímž předmětem bude podíl 92/183 na zemědělské stavbě bez čísla popisného a evidenčního na pozemku stavební par. č. XY v obci a katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrálního pracoviště XY, za kupní cenu 100 000 Kč, se zamítá.

B. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 39 204 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce JUDr. Tomáše Davida.

2. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 068 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce JUDr. Tomáše Davida.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 20 534 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce JUDr. Tomáše Davida.


Odůvodnění:

Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2017, č. j. 15 C 98/2017-86, rozhodl, že se nahrazuje projev vůle – uzavření kupní smlouvy –, kterým se žalovaný zavazuje převést na žalobkyni vlastnické právo ke stavbě bez č. p. a č. e. na pozemku par. č. XY v obci a katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm XY, s velikostí podílu 92/183, a žalobkyně se zavazuje věc převzít a zaplatit kupní cenu ve výši 100 000 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. 4. 2018, č. j. 24 Co 336/2017-127, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Soudy obou stupňů vyšly z následujících skutkových zjištění: Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku par. č. 171, žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 92/183 na stavbě bez č. p. a č. e. na pozemku par. č. XY (dále také jen „předmětná nemovitost“); zbylými spoluvlastníky jsou třetí osoby. Podíl na předmětné nemovitosti žalovaný nabyl na základě kupních smluv uzavřených s J. J. a Z. V. – každý z právních předchůdců prodal žalovanému podíl ve výši 46/183 za kupní cenu 50 000 Kč; dříve žalovaný žádný podíl na nemovitosti nevlastnil. Právní předchůdci žalovaného před prodejem žalovanému nenabídli podíly na předmětné nemovitosti žalobkyni jako vlastnici pozemku.

Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle – uzavření kupní smlouvy – z titulu předkupního práva podle § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), který stanoví, že vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Již před soudem prvního stupně zůstala sporná výhradně otázka, týká-li se předkupní právo i převodu spoluvlastnického podílu. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že ustanovení § 3056 odst. 1 o. z. zakládá předkupní právo i ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti, neboť takový výklad nejlépe odpovídá smyslu a účelu daného ustanovení, kterým je postupné sjednocení právního režimu stavby a pozemku; opačný výklad by naopak vedl k jeho dalšímu tříštění.

Rozsudek odvolacího soudu napadá žalovaný (dále také „dovolatel“) dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena; uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho změnu tak, že žaloba se zamítá.
Dovolatel namítá, že ve skutečnosti je to právě výklad zastávaný nalézacími soudy, který odporuje účelu ustanovení § 3056 odst. 1 o. z.; pokud by totiž koupěchtivých (spoluvlastníků) bylo více, zatímco předmět předkupního práva by měl vlastníka jediného, vlastnický režim převáděné věci by se ve skutečnosti ještě více rozdrobil. Navíc pokud žalobkyně – jako vlastnice pozemku – nabude pouze spoluvlastnický podíl ke stavbě, ke sjednocení vlastnictví stavby a pozemku tím nedojde. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce předkupním právem zatížit i spoluvlastnický podíl, musel by takovou skutečnost do zákona výslovně uvést, neboť pojmy „vlastník“ a „spoluvlastník“ nelze ztotožňovat. Konečně pak předkupní právo na spoluvlastnický podíl podle § 3056 odst. 1 o. z. by kolidovalo s předkupním právem podle § 1124 odst. 1 o. z., přičemž není zřejmé, jaký by měl být vztah těchto dvou institutů.

Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Přípustnost dovolání zakládá skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda a za jakých podmínek se vzájemné předkupní právo vlastníka pozemku a vlastníka stavby na něm zřízené (§ 3056 odst. 1 o. z.) vztahuje i na spoluvlastnický podíl.

Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba (§ 3054 odst. 1 o. z.).

Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží (§ 3056 odst. 1 o. z.).

Předkupní právo omezuje dispozici spoluvlastníka („vlastníka“ spoluvlastnického podílu) ve prospěch jiné osoby; jde o výjimku ze zásady dispozitivní volnosti subjektů soukromého práva, označovanou též jako zásada svobodného jednání osob (Novotný, P. Nový občanský zákoník. Praha: Grada, 2014), anebo zásada individuální autonomie, resp. autonomie vůle (Hurdík, J., Zásady soukromého práva. Masarykova univerzita v Brně, 1998, s. 35 a násl.). Současně je třeba zvážit, že se občanský zákoník vrátil, byť s nutnými výjimkami, k zásadě „superficies solo cedit“ a že jeho cílem je sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené.

Ustanovení § 3056 odst. 1 o. z., které je výjimkou z pravidla smluvní volnosti stran, nelze vykládat extenzívně a z jeho textu nevyplývá, že by se vztahovalo na převod spoluvlastnického podílu. Pravidlo tam uvedené lze vztáhnout jen na případy, kdy v důsledku uplatnění předkupního práva dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené, které se tak stanou jedinou věcí, jediným předmětem vlastnického práva – pozemkem, přičemž stavba bude jeho nesamostatnou součástí. Tak tomu bude zásadně tehdy, je-li předmětem převodu buď celá stavba či celý pozemek, ale i v případě, že se převádí spoluvlastnický podíl k některé z těchto nemovitostí, a bude-li úspěšně uplatněno předkupní právo, dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené. (Např. vlastník pozemku je současně spoluvlastníkem id. ¾ stavby, a spoluvlastník stavby převádí id. ¼ třetí osobě; v takovém případě svědčí vlastníkovi pozemku jak zákonné předkupní právo spoluvlastníka podle § 1124, tak i předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z., kterého se, na rozdíl od práva podle § 1124 o. z., nemůže vzdát.).

Soudům rozhodujícím v nalézacím řízení lze přisvědčit, že i nabývání podílů tam, kde nedojde k okamžitému sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, může (avšak nemusí) ke sjednocení vést postupně, v budoucnosti. To by však vyžadovalo dát přednost předkupnímu právu podle § 3056 odst. 1 o. z. před předkupním právem spoluvlastníka (§ 1124 o. z.) a komplikovalo by to dosažení dalšího cíle sledovaného zákonným předkupním právem spoluvlastníka – sjednocení vlastnictví k věci (domu nebo pozemku). I když výklad zákona, ke kterému soudy přistoupily, není zcela nepřiměřený, dovolací soud po zvážení všech okolností zaujal jiný právní názor.

Jestliže je tedy předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo ke stavbě na něm zřízené za situace, že by jeho nabytí vlastníkem pozemku či stavby nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, pak jejich vlastníkům předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. nenáleží.

Protože v dané věci by v důsledku nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní nedošlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby a stavba by se nestala součástí pozemku, nesvědčí žalobkyni překupní právo ke spoluvlastnickému podílu žalovaného. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dosavadní výsledky řízení umožňují dovolacímu soudu rozhodnout; protože žalobkyni nesvědčí překupní právo ke spoluvlastnickému podílu žalovaného, Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl [§ 243d písm. b) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., resp. § 224 odst. 1, § 243c odst. 3 a § 151 odst. 1, 2 věty první části věty za středníkem, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále „AT“); protože hodnota sporu se odvíjí od částky plnění (§ 8 odst. 1 AT), v tomto případě 100 000 Kč (hodnota podílu na nemovitosti), náleží žalovanému za jeden úkon právní služby náhrada 5 100 Kč (§ 7 bod 5 AT), spolu s paušální náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky) a náhrady DPH ve výši 21%, celkem tedy 6 534 Kč za jeden úkon právní služby.

V řízení před soudem prvního stupně náleží žalovanému náhrada za šest úkonů právní služby, konkrétně převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], vyjádření k žalobě ze dne 12. 5. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], účast na jednání soudu dne 15. 6. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], vyjádření k doplnění žaloby ze dne 20. 7. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], účast na soudním jednání dne 14. 8. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. g) AT] a účast na jednání soudu dne 2. 10. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. g) AT]; celkem tedy 39 204 Kč.

V řízení před odvolacím soudem činily náklady žalovaného náhrada za dva úkony právní služby, jmenovitě podání odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) AT] a účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 4. 2018 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], a zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč (č. l. 99); za ten mu rovněž náleží náhrada (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 15 068 Kč.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady za podání dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) AT] a zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 Kč (č. l. 150); celkem mu náleží náhrada nákladů dovolacího řízení ve výši 20 534 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 3. 2019


JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu