Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/02/2019
Spisová značka:24 Cdo 3690/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3690.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/08/2019
IV.ÚS 2554/19
IV.ÚS 2554/19
JUDr. Jan Filip
odmítnuto
08/20/2019

24 Cdo 3690/2018-404



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Vymáhání dluhů s. r. o., se sídlem v Kladně, Polská 2333, identifikační číslo osoby 241 34 856, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti žalované K. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o odpůrčí žalobě, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 70/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018, č. j. 17 Co 387/2017-321, takto:
Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. února 2017, č. j. 18 C 70/2013-273, určil, že označená kupní smlouva ohledně převodu specifikovaného nemovitého majetku je vůči žalobkyni právně neúčinná, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. ledna 2018, č. j. 17 Co 387/2017-321, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle § 219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle § 241a odst. 2 ve vazbě na § 237 o. s. ř.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

V dovolání musí dále dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Pouhá právní polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem, ani zpochybňování skutkového stavu, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, nenaplňuje předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

V daném případě žalovaná ve svém dovolání pouze přistoupila k opisu citace § 237 o. s. ř., aniž by právně relevantním způsobem (shora již vyloženým způsobem) vymezila jednu ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání. Její dovolání totiž představuje skutkovou a právní polemiku vedenou s odvolacím soudem, případně i se soudem prvního stupně, což samo o sobě - jak již výše bylo zdůrazněno - přípustnost dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 ve vazbě na § 237 o. s. ř. nezakládá.

Připomíná se, že zatímco úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o právním posouzení věci, povinností dovolatele je, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska řešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva.

Přitom plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedenému (absence vymezení předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla žalovanou odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2019


JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu