Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/29/2018
Spisová značka:24 Cdo 3586/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:24.CDO.3586.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E

24 Cdo 3586/2018-393



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. V., zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská č. 2178/13, proti žalované J. S., zastoupené JUDr. Jaroslavem Blažkem, advokátem se sídlem v Milevsku, Růžová č. 272, o určení aktiv dědictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 40/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. března 2018, č. j. 15 Co 139/2016-354, t a k t o:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Mikyska, advokáta se sídlem v Praze 3, Boleslavská č. 2178/13.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalované proti „výroku II.“ rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22.3.2018, č.j. 15 Co 139/2016-354, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2017, sp. zn. 21 Cdo 5271/2016, kterým bylo dříve v projednávané věci rozhodnuto a ve kterém byl (mimo jiné) vysloven právní názor, že za situace, kdy je mezi účastníky nesporné, že žalovaná přijala od zůstavitele J. S., zemřelého dne 1.8.2012, určitou částku, je na žalované, aby prokázala právní důvod takového plnění; dále například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.12.2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.8.2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, anebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.3.2015, sp. zn. 23 Cdo 3935/2014] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Vznáší-li dále dovolatelka výhrady proti „neúplnému, jednostrannému, nekorektnímu a neobjektivnímu“ hodnocení důkazů odvolacím soudem, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 větě první o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2018


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu