Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/25/2019
Spisová značka:33 Cdo 4065/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4065.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 132 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 211 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/23/2019
II.ÚS 2384/19
II.ÚS 2384/19
JUDr. Ludvík David
odmítnuto
08/13/2019

33 Cdo 4065/2018-203



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. A., bytem XY, a b) H. A., bytem tamtéž, zastoupených JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, proti žalovaným 1) P. Š., bytem XY, zastoupenému Mgr. Františkem Čechem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 5832, a 2) H. Š., bytem XY, o 2.821.105 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 201/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č.j. 26 Co 33/2018-163, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1/ na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.920 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Františka Čecha, advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, č.j. 15 C 201/2016-124, zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení 2.821.105 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 18. 12. 2015 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č.j. 26 Co 33/2018-163, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že dluh žalovaných ze smlouvy o půjčce není splatný, se žádnou ze sjednaných splátek nejsou dlužníci v prodlení, neboť žalovaný 1/ se včas dovolal neplatnosti dodatku ze 17. 6. 2013, jímž žalobci a žalovaná 2/ sjednali ztrátu výhody splátek a specifickou úpravu započtení mimořádných splátek dluhu (§ 40a, § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, kterým žalobci napadli rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že koncem roku 2010 a v průběhu roku 2011 půjčili žalobci (rodiče žalované 2/) žalovaným postupně 5.000.000 Kč a dohodli se na úročení půjčky 3% ročně. V červnu 2013 účastníci sjednali plnění dluhu ve splátkách po 175.000 Kč vždy k 17. 6. a 17. 12. každého kalendářního roku s tím, že půjčka bude úročena 1,5% ročně. Dodatkem ze 17. 6. 2013 žalovaná 2/ – nad rámec výše uvedené dohody – sjednala s žalobci, že věřitelé mohou žádat zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky a že „dlužník je oprávněn uhradit kdykoliv celou dlužnou částku, případně je oprávněn hradit na dluh mimořádné splátky a jistinu částečně splatit. Úhrada mimořádné splátky neruší jeho povinnost dodržet sjednané pravidelné splátky pod sankcí ztráty výhody splátek. Při předčasném částečném splácení se odpovídajícím způsobem pouze snižuje výše poslední splátky nebo se případně též snižuje počet splátek.“ Žalovaní do června 2013 vrátili žalobcům 235.000 Kč, čtyři splátky po 175.000 Kč (17. 12. 2013, 17. 6. 2014, 17. 12. 2014 a 17. 6. 2015) a jednorázově dne 24. 11. 2015 částku 1.600.000 Kč. V září 2014 žalobci prominuli žalovaným část dluhu ve výši 100.000 Kč. Žalovaný 1/ nesouhlasil se změnou smlouvy o půjčce provedenou písemným dodatkem ze 17. 6. 2013, o této listině se dověděl až z obsahu žaloby, která mu byla doručena 24. 11. 2016, a dopisem z 5. 1. 2017 se vůči žalobcům dovolal neplatnosti těchto ujednání.

Žalobci v dovolání nezpochybnili závěr odvolacího soudu, podle něhož dohoda o ztrátě výhody splátek a o specifické úpravě započtení mimořádných splátek společného dluhu není obvyklou správou majetku náležejícího do společného jmění manželů (§ 145 odst. 2 obč. zák.), a závěr o nedůvodnosti námitky promlčení práva žalovaného 1/ dovolat se (relativní) neplatnosti (§ 40a, § 101 obč. zák.). Dovolací námitky směřují proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. Z hlediska přípustnosti dovolání je bezcenné hodnocení v řízení provedených důkazů žalobci, jehož výsledkem je jiné skutkové zjištění (že žalovaný 1/ věděl o uzavření písemného dodatku ze 17. 6. 2013, že s ním byly změny smlouvy o půjčce projednány a že s nimi souhlasil) než to, z něhož vyšel odvolací soud; samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti, závažnosti a věrohodnosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 /§ 211/ o.s.ř.) nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem.

Spojují-li žalobci přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015). Takovou otázkou není posouzení neplatnosti dodatku ze 17. 6. 2013 z pohledu § 41 obč. zák., protože ujednání o plnění ve splátkách a o změně úročení půjčky, s nimiž žalovaný 1/ souhlasil, předcházelo písemnému dodatku, který s věřiteli uzavřela žalovaná 2/.

Jestliže žalobci žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání, neuvedli, Nejvyšší soud je jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný 1/ podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 25. 4. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu