Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:22 Cdo 2282/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2282.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c), h)) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

22 Cdo 2282/2018-122




USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. T., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Viktorem Stejskalem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. 961/14, proti žalované P. T., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Anetou Prokopovou, advokátkou se sídlem v Přerově, nám. T. G. Masaryka 222/11, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 196/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. ledna 2018, č. j. 69 Co 476/2017-76, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 3 160 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Viktora Stejskala, advokáta se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. 961/14.



Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2017, č. j. 11 C 196/2016-43, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu na zaniklém společném jmění manželů (dále jen „SJM“) 43 455 Kč v měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2018, č. j. 69 Co 476/2017-76, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), změnil výroky o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud řešil otázku hmotného práva, která doposud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena, zda „setrvání na požadavku rovnosti vypořádacích podílů za situace, kdy jeden z manželů brání druhému manželovi v nerušeném užívání majetku v SJM a neúměrně zadlužuje rodinu z důvodu hraní hazardních her, je v souladu s dobrými mravy“. V řešené věci nemohla žalovaná s ohledem na hrozbu od žalobce poklidně užívat majetek v SJM za situace, kdy si žalobce vzal úvěr cca ve výši 100 000 Kč, aby tyto peníze prohrál ve výherních automatech. Není proto povinna žalobci cokoliv zaplatit. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření uvedl, že dovolání žalované nepovažuje za přípustné; proto navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Žalovaná dovoláním napadla výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 50 000,- Kč, přičemž předmětem řízení v době rozhodnutí odvolacího soudu byla jako jediná částka 43 455,- Kč; současně napadla výroky o náhradě nákladů řízení.

Ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř. však není dovolání v této věci proti uvedeným výrokům přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.


V Brně dne 21. 11. 2018


Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu