Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/18/2016
Spisová značka:32 Cdo 2705/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2705.2014.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Vodovody
Bezdůvodné obohacení
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§ 2 odst. 5 předpisu č. 274/2001Sb.
§ 3 odst. 2 předpisu č. 274/2001Sb.
§ 3 odst. 3 předpisu č. 274/2001Sb.
§ 8 odst. 6 předpisu č. 274/2001Sb.
§ 8 odst. 14 předpisu č. 274/2001Sb.
§ 10 odst. 2 písm. a) předpisu č. 274/2001Sb.
§ 10 odst. 3 předpisu č. 274/2001Sb.
§ 451 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C

32 Cdo 2705/2014



ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Vodovody a kanalizace Náchod, a. s., se sídlem v Náchodě, Kladská 1521, identifikační číslo osoby 48172928, zastoupené JUDr. Renatou Dobývalovou, advokátkou se sídlem ve Lhotě pod Libčany 104, proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem v Náchodě, Komenského 511, o zaplacení částky 177 861,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 178/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2014, č. j. 6 Cmo 351/2013-159, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2014, č. j. 6 Cmo 351/2013-159, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

V řízení zahájeném 5. 12. 2011 se žalobkyně domáhá po změně žaloby zaplacení částky 177 861,20 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za odvádění odpadních a srážkových vod do kanalizace.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 6. 2013, č. j. 37 Cm 178/2011-118, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 177 861,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně jako dodavatelka uzavřela 5. 3. 2003 se žalovaným jako odběratelem smlouvu o dodávce vody z veřejného vodovodu a o odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací č. 2003393 (dále jen „smlouva o dodávce vody“). Na základě kupní smlouvy z 25. 6. 2008 (dále též jen „kupní smlouva“) se žalovaný stal vlastníkem nemovitosti, a to pozemkové parcely č. 549/22 o výměře 4 974 m2 v katastrálním území a obci N. M. nad M. Podle čl. V. této smlouvy bylo ve prospěch prodávající (společnosti INDUSTRIAL EQUITY HOLDING a. s.) zřízeno věcné břemeno spočívající mimo jiné ve vedení kanalizace pod předmětným pozemkem. Žalovaný je ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) - dále též jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“, vlastníkem pozemku připojeného na veřejnou kanalizaci (parc. č. 549/22) a současně i vlastníkem samostatné stavby - kanalizační přípojky podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, která je připojena na veřejnou kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích je kanalizace provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stavby k odvádění odpadních vod a srážkových vod. Podle odstavce 5 téhož ustanovení odběratelem je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod či kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak.

Soud prvního stupně považoval pro posouzení důvodnosti žaloby za rozhodný faktický stav a podle tohoto stavu je žalovaný (nesprávně uvedeno žalobce) vlastníkem jak stavby, tak pozemků, pod nimiž je vedena kanalizační přípojka, kterou je odváděna srážková i odpadní voda z nemovitostí náležejících vlastnickým právem žalovanému. Tím, že žalovaný jako vlastník zřídil ve prospěch třetí osoby věcné břemeno, nepřestal být vlastníkem pozemku ani kanalizační přípojky, zřízení věcného břemene je pro posouzení práva žalobkyně na úhradu žalované částky nerozhodné. Cena stočného byla dohodnuta ve smlouvě o dodávce vody, výpočet provedený žalobkyní je přezkoumatelný, přičemž při výpočtu množství srážkových vod podle přílohy č. 16 vyhlášky č. 428/2001 Sb., k provedení zákona o vodovodech a kanalizacích, nutno vycházet z dlouhodobého režimu srážek v daných lokalitách, jak vyplývá i z vyjádření Českého hydrometeorologického ústavu. Rozhodla-li se žalobkyně uplatnit svůj nárok z titulu stočného pouze vůči žalovanému, a ne vůči všem dotčeným subjektům, kteří rovněž městskou kanalizaci využívají pro odvádění odpadních a srážkových vod a mají své provozovny umístěny na celé ploše bývalého areálu státního podniku ELTON, nemůže soud žádným způsobem tento postup korigovat, neboť žalobkyně určuje okruh účastníků na straně žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud rekapituloval, že předmětem řízení je úhrada za odvádění odpadních a srážkových vod za dobu od 1. 4. 2009 do 31. 12. 2012, přičemž jde o společné odvádění jak odpadní, tak i srážkové vody jednou kanalizací. Odpadní a srážkové vody jsou odváděny na základě smluv uzavřených s jednotlivými vlastníky nemovitostí uvnitř bývalého areálu státního podniku ELTON. Žalobkyně tvrdí, že k 28. 2. 2009 skončila platnost jedné z těchto smluv uzavřené mezi ní a společností NAIKA, a. s. - vlastnicí pozemků parc. č. 549/7, 549/8 a 549/20 v katastrálním území a obci N. M. nad M. Vody z těchto pozemků jsou odváděny do veřejné kanalizace přes kanalizační přípojku žalovaného. Žalovaný je nejen vlastníkem pozemku připojeného na veřejnou kanalizaci (parc. č. 549/22), ale i vlastníkem stavby - kanalizační přípojky - připojené na veřejnou kanalizaci.

Ze smlouvy o dodávce vody a z kupní smlouvy je zřejmé, že žalovaný sice má uzavřenou smlouvu se žalobkyní na dodávku vody a na odvádění odpadních vod, avšak nebyla tvrzena ani dokládána změna této smlouvy ohledně dalšího odvádění odpadních a srážkových vod, a to z pozemků parc. č. 549/7, 549/8 a 549/20 v katastrálním území a obci N. M. nad M., jejichž vlastnicí je společnost NAIKA, a. s., ale ani z pozemku parc. č. 549/22, který žalovaný nabyl kupní smlouvou. Odpadní vody jsou odváděny nikoliv jen z pozemků žalovaného, přičemž dešťové vpusti se nacházejí na pozemcích parc. č. 549/7, 549/8 a 549/20. Vnitřní kanalizace na těchto pozemcích neústí přímo do kanalizační přípojky, neboť původně šlo o vnitřní kanalizaci vybudovanou pro areál státního podniku ELTON, která byla kanalizační přípojkou připojena na kanalizaci žalobkyně. Ze spisu nevyplývá, že by nástupci původního státního podniku vybudovali vlastní kanalizační přípojky, vnitřní kanalizace se tak stala související kanalizací ve vlastnictví více subjektů.

Podle názoru odvolacího soudu není žádoucí, aby žalobkyně řešila celou situaci tak, že bude vymáhat platby za odvod odpadních vod jen na žalovaném, protože právě on je vlastníkem kanalizační přípojky, tedy stavby napojené na její kanalizaci, což by mělo ten důsledek, že po skončení smluv nástupnických subjektů by žalovaný platil za veškeré odpadní vody z pozemků a bylo by patrně na něm, aby si regresně platby vymáhal na jednotlivých subjektech. Takové řešení zákon nepředpokládá a snahou žalobkyně a zúčastněných subjektů by mělo být řešit vzájemné vztahy smlouvou, případně podle ustanovení § 3a odst. 1 (zřízením nových přípojek vlastníky pozemků), popřípadě § 3a odst. 2 (rozhodnutím vodoprávního úřadu o změně kanalizační přípojky) a § 8 odst. 3 (rozhodnutím ministerstva o úpravě vzájemných práv a povinností) zákona o vodovodech a kanalizacích.

Mezi účastníky uzavřená smlouva o dodávce vody se nemůže vztahovat na odvádění odpadní a srážkové vody z pozemků parc. č. 549/7, 549/8 a 549/20 a pozemek parc. č. 549/22 žalovaný koupil až v roce 2008. Ke změně původní smlouvy nedošlo a jiná smlouva uzavřena nebyla, což je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, které ukládá vlastníku kanalizace, popř. provozovateli zmocněnému vlastníkem, povinnost uzavřít písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod s odběratelem. Způsob zjištění množství srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace určuje ustanovení § 19 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích. Nebyla-li mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod z uvedených pozemků, nemá žalobkyně právo na úhradu žalované částky.

Odvolací soud „pro úplnost konstatoval“, že podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je odběratelem vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak, a podle § 3 odst. 2 a odst. 3 téhož zákona je kanalizační přípojka samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě, přičemž vlastníkem kanalizační přípojky, popř. její části zřízené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak. Není tedy důvod vycházet z toho, že povinným k úhradě plateb musí být pouze vlastník pozemku, jehož součástí je zaústění kanalizační přípojky. Povinnost platit stíhá i každého vlastníka pozemku, z jehož povrchu se odvádí srážková voda, která vtéká vnitřní kanalizací do kanalizační přípojky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a v části toto rozhodnutí „dochází k závěru, který byl dovolacím soudem rozhodnut rozdílně“.

Dovolatelka namítá, že přestože odvolací soud uzavřel, že žalovaný je vlastníkem kanalizační přípojky, nezavázal ho k úhradě stočného za vypouštění srážkových vod s odůvodněním, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu na odvádění srážkových vod pouze pro pozemky, které sám vlastnil, a aby byl povinen hradit stočné za jiné, než ve smlouvě uvedené pozemky, musel by uzavřít novou smlouvu. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu existenci bezesmluvního vypouštění srážkových vod. Odváděním srážkových vod bez uzavřené smlouvy došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 5261/2009 (jde o rozsudek ze dne 29. 2. 2012, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Tím, že se odvolací soud nezabýval bezesmluvním odběrem, jímž vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tvrdí, že žalobu podala až po vícero jednáních se žalovaným, a to i na Městském úřadě v Novém Městě nad Metují, kde se pokoušela situaci řešit a jednotlivým účastníkům navrhovala uzavřít smlouvy a informovala je i o možnosti podat návrh, aby obsah smlouvy určilo ministerstvo. Tato snaha zůstala bez výsledku. Podle názoru dovolatelky by závěr odvolacího soudu, podle něhož není-li smlouva uzavřena, nemá provozovatel vodovodů a kanalizací právo na úhradu od odběratele za takto odvedené vody, v praxi znamenal, že by musela přerušit odvádění odpadních vod, tedy vyústění kanalizační přípojky zaslepit, což ale není možné, protože by došlo k zaplavení areálu, vzniku vysokých škod a přerušilo by se i odvádění těch odpadních vod, za které ostatní vlastníci provozovateli kanalizace stočné hradí.

Dovolatelka zpochybňuje správnost rozhodnutí o zamítnutí žaloby z důvodu, že nelze požadovat úhradu po subjektu, který pro dané části pozemků nemá uzavřenou platnou smlouvu s tím, že tento závěr údajně vyplývá ze zákona. Podle názoru dovolatelky není pro provozovatele vodovodů a kanalizací důležité, zda si vlastník kanalizační přípojky na ni napojí třetí osobu, důležité je, kolik vody proteče kanalizační přípojkou do veřejné kanalizace. V napadeném rozhodnutí soud nezdůvodnil, proč vyloučil základní zákonné pravidlo pro určení pasivní legitimace subjektu povinného k úhradě stočného, jak vyplývá ze zákonné definice odběratele v § 2 odst. 6 (správně jde o odstavec 5) zákona o vodovodech a kanalizacích, podle níž je odběratelem vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak. Přitom za vlastníka stavby (samostatné stavby kanalizační přípojky) soudy obou stupňů shodně určily žalovaného.

Za otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a která vyplývá z výše uvedené argumentace, považuje „zda provozovatelé vodovodů a kanalizací v případě odběru vody nebo odvodu odpadní vody jsou oprávněni žalovat zákonem určeného odběratele (viz legální definice v zákoně o vodovodech a kanalizacích), tedy ten subjekt, který vlastní přípojku a je tak připojen na provozovatele, nebo je k této úhradě povinna výhradně třetí osoba, která je takto neoprávněně (bez smlouvy) na cizí vnitřní kanalizaci nebo vnitřní vodovod připojena“. Žalovaný jako vlastník kanalizační přípojky, napojené na kanalizaci pro veřejnou potřebu provozovanou žalobkyní, je odběratelem podle ustanovení „§ 2 odst. 6“ zákona o vodovodech a kanalizacích. Jelikož na část odváděných srážkových vod není uzavřena smlouva, jde o neoprávněné vypouštění podle ustanovení § 10 zákona o vodovodech a kanalizacích, za které je tento odběratel (žalovaný) povinen zaplatit.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká i nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a uvádí, že postupovala procesně nejšetrnějším způsobem, jenž obsáhle popisuje, a proto by měl soud rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, nebo aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu „potvrdil“.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., poněvadž odvolací soud se při posouzení práva žalobkyně na zaplacení žalované částky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Se závěrem o přípustnosti dovolání se pojí též závěr o jeho důvodnosti.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích (v rozhodném znění, tj. k 1. 4. 2009, od kdy žalobkyně požaduje úhradu za vypouštění srážkových a odpadních vod) tento zákon upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě (dále jen „vodovody a kanalizace“), přípojek na ně, jakož i působnost orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů na tomto úseku.

Z ustanovení § 2 odst. 5 věty první před středníkem zákona o vodovodech a kanalizacích vyplývá, že odběratelem je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.

Z ustanovení § 3a odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích vyplývá, že v případě, jsou-li pozemky nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci rozděleny na 2 nebo více pozemků evidovaných v katastru nemovitostí s různými vlastníky, mohou zřídit tito vlastníci nové přípojky.

Podle ustanovení § 3a odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích pokud přípojky a vnitřní vodovod nebo vnitřní kanalizace rozdělených pozemků nebo staveb mají z technického hlediska charakter provozně souvisejícího vodovodu nebo kanalizace, vodoprávní úřad rozhodne o změně vodovodní nebo kanalizační přípojky a části vnitřního vodovodu nebo vnitřní kanalizace na vodovod nebo kanalizaci provozně související. Vodoprávní úřad si za účelem vydání rozhodnutí podle tohoto odstavce vyžádá stanovisko příslušného stavebního úřadu.

Podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.

Z ustanovení § 8 odst. 14 téhož zákona vyplývá, že vlastníkovi kanalizace vzniká právo na úplatu za odvádění odpadních vod (stočné), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že se stočné platí provozovateli kanalizace. Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace.

Podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) téhož zákona neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění bez uzavřené smlouvy o odvádění odpadních vod.

Podle ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona odběratel je povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavců 1 a 2 vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace, pokud ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 2 není stanoveno, že náhrada vzniklé ztráty je příjmem provozovatele; způsob výpočtu těchto ztrát stanoví prováděcí právní předpis.

Podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

V rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 5261/2009, na který správně odkazuje dovolatelka, Nejvyšší soud dovodil, že zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, na rozdíl od předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2001, již neumožňuje vznik právního vztahu odběru vody a odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací na základě právní skutečnosti (samotného bezesmluvního odběru), nýbrž v ustanovení § 8 odst. 6 ukládá povinnost uzavřít o tom písemnou smlouvu, a odběr a vypouštění vod bez platné smlouvy považuje za neoprávněný odběr [§ 10 odst. 1 písm. b)] a za neoprávněné vypouštění odpadních vod [§ 10 odst. 2 písm. a)]. To znamená, že plnění, kterého se odběrateli bez smlouvy dostane, nutně představuje bezdůvodné obohacení, které musí vydat. Ke shodnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4537/2010, v němž zdůraznil, že právní vztah o dodávce vody a odvodu odpadních vod podle zákona o vodovodech a kanalizacích je založen na smluvním principu a v případě, kdy není uzavřena smlouva o dodávce vody a odvodu odpadních vod, jde o neoprávněný odběr vody či vypouštění vod.

V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný je na základě kupní smlouvy z 25. 6. 2008 vlastníkem pozemku parc. č. 549/22 o výměře 4 974 m2 v katastrálním území a obci N. M. nad M. a vlastníkem kanalizační přípojky umístěné pod tímto pozemkem a připojené na veřejnou kanalizaci.

Zákon o vodovodech a kanalizacích v ustanovení § 2 odst. 5 definuje odběratele jako vlastníka pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak. Žalovaný je tak odběratelem z titulu vlastnictví pozemku parc. č. 549/22, z něhož jsou odváděny odpadní a srážkové vody do kanalizace žalobkyně, nikoliv z titulu vlastnictví kanalizační přípojky připojené na kanalizaci žalobkyně, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Stavbou ve smyslu citovaného ustanovení totiž není kanalizační přípojka, ale jiná stavba (např. obytný dům, hospodářská budova, garáž apod.) připojená přípojkou na kanalizaci (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 652/02, in www.usoud.cz, a v právnické literatuře Rubeš, P. Zákon o vodovodech a kanalizacích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014. s. 24.).

Smlouva o odvádění odpadních a srážkových vod z pozemku žalovaného nabytého kupní smlouvou nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jde proto o neoprávněné vypouštění odpadních vod ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích, a plnění, kterého se žalovanému jako odběrateli dostalo bez smlouvy, představuje bezdůvodné obohacení. V ustanovení § 10 odst. 3 zákon o vodovodech a kanalizacích určuje, že odběratel je povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavce 2 vlastníkovi kanalizace, není-li podle smlouvy náhrada vzniklé ztráty příjmem provozovatele, přičemž způsob výpočtu těchto ztrát stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích).

Stejně jako je žalovaný odběratelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, je odběratelem i každý další vlastník pozemků v areálu bývalého státního podniku, z nichž jsou odváděny srážkové a odpadní vody do veřejné kanalizace. Nemá-li žalobkyně s některým z těchto odběratelů uzavřenou smlouvu o odvádění odpadních vod podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, jde o neoprávněné vypouštění odpadních vod podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) tohoto zákona s důsledky uvedenými v ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona.

Ze zákona o vodovodech a kanalizacích nevyplývá právo vlastníka či provozovatele kanalizace požadovat po vlastníkovi kanalizační přípojky, přes niž vtékají do veřejné kanalizace odpadní a srážkové vody z vnitřní kanalizace jiného subjektu, náhradu i za odvod odpadních vod z pozemků těchto jiných vlastníků. Rovněž z tohoto zákona nevyplývá právo odběratele a vlastníka kanalizační přípojky připojené na veřejnou kanalizaci požadovat úhradu toho, co by zaplatil za odvod odpadních a srážkových vod vlastníkovi či provozovateli veřejné kanalizace za vlastníky jiných pozemků, po těchto jiných vlastnících. Toto právo nevyplývá ani z ustanovení § 8 odst. 14 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle něhož vlastník kanalizace má právo na úplatu za odvádění odpadních vod, poněvadž kanalizací je podle ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Žalovaný jako vlastník pouze kanalizační přípojky připojené na veřejnou kanalizaci žalobkyně není vlastníkem kanalizace ve smyslu ustanovení § 8 odst. 14 zákona o vodovodech a kanalizacích.

Zamítl-li odvolací soud zcela žalobu z důvodu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod z předmětných pozemků, a proto není důvod pro přiznání žalované částky, není jeho rozhodnutí ze shora uvedených důvodů správné. Vzhledem k tomu, že z rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, v jaké výši je žalovaný povinen podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích nahradit vlastníkovi kanalizace ztráty vzniklé neoprávněným vypouštěním odpadních vod z pozemku parc. č. 549/22 v katastrálním území a obci N. M. nad M., jehož je vlastníkem, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil zcela, spolu se závislým výrokem o nákladech řízení [§ 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů odvolacího i dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. 5. 2016

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu