Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:25 Cdo 3501/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3501.2018.2
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
Náhrada škody
Pojištění odpovědnosti za škodu
Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 předpisu č. 168/1999Sb.
§ 9 odst. 1 předpisu č. 168/1999Sb.
§ 243a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C

25 Cdo 3501/2018-95



ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY





Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně: R. H., zastoupené Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti žalované: AXA pojišťovna a. s., se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, IČO 28195604, zastoupena Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, o 95.178,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočce v Havířově pod sp. zn. 110 C 148/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2018, č. j. 11 Co 19/2018-73, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2018, č. j. 11 Co 19/2018-73, se mění takto:
1/ Rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 31. 10. 2017, č. j. 110 C 248/2016-54 se mění tak, že žaloba o zaplacení částky 95.178,60 Kč se zamítá.
2/ Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy prvního a druhého stupně částku 19.021 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka Kocourka, advokáta, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.340,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka Kocourka, advokáta, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.



Odůvodnění:

1. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení 95.178,60 Kč s příslušenstvím, jež představují náhradu nákladů právního zastoupení v adhezním řízení proti pojištěnci žalované, jenž zavinil dopravní nehodu, při níž byl usmrcen bratr žalobkyně, a pro případ odpovědnosti z provozu vozidla byl pojištěn u žalované.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 31. 10. 2017, č. j. 110 C 248/2016-54, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 95.178,60 Kč a nahradit náklady řízení. O skutkovém stavu nebylo mezi stranami sporu, okresní soud uzavřel po právní stránce, že poškozený z dopravní nehody může svůj nárok na náhradu újmy uplatnit proti škůdci nebo proti pojistiteli. Je-li nárok uplatněn vůči škůdci, má pojištěný právo, aby za něj pojistitel újmu hradil v rozsahu § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) včetně nákladů účelného zastoupení, mezi něž lze řadit i náklady nespojené s pojistným plněním.

3. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2018, č. j. 11 Co 19/2018-73, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že bylo legitimním očekávání škůdce i poškozené, že uplatní-li žalobkyně svůj nárok v trestním řízení vůči pojištěnému, budou náklady jejího účelného zastoupení uhrazeny pojistitelem.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároku na pojistné plnění dle § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za takovéto účelně vynaložené náklady lze považovat jen náklady, které poškozený vynaložil při uplatnění nároků vůči pojistiteli, nikoliv vůči třetí osobě. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá v celém rozsahu a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

5. Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že je jí známo, že se závěry odvolacího soudu odchýlily od judikatury dovolacího soudu, má však za to, že odvolací soud věc posoudil věcně správně a dovolací soud by měl svou judikaturu přehodnotit, odložit rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti švagrové žalobkyně v obdobné věci rozhodované dovolacím soudem pod sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, či postoupit věc velkému senátu Nejvyššího soudu. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalované bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné pro řešení otázky účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároku na pojistné plnění, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a v tomto směru je dovolání důvodné. Pro postoupení věci velkému senátu Nejvyššího soudu či přerušení dovolacího řízení nebyly shledány důvody.

7. Podle § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. 8. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

9. Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017) vyložil, že podle již ustálené judikatury je třeba důsledně rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012, rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4765/2010).

10. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, pojistitel hradí poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal. Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že uplatněním nároků nutno rozumět jejich uplatnění vůči pojistiteli, neboť to je jednou z podmínek následného plnění pojistitele. Pro plnění pojistitele je naopak zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému škůdci. Rozhodnutí v takovém soudním řízení žádnou povinnost pojistiteli plnit poškozenému nezakládá, nejedná se o rozhodnutí ve smyslu § 9 odst. 2 zákona, od něhož by se odvíjela splatnost pojistného plnění. Charakter nákladů ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. je tudíž třeba vyložit jako účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na pojistné plnění vůči pojistiteli, nikoli náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu škody proti škůdci. Uvedené plyne i z výslovné úpravy náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků na náhradu škody na věci nebo ušlém zisku, která je podmíněna marným uplynutím tříměsíční lhůty pro plnění pojistitele (§ 9 odst. 3) nebo neoprávněným odmítnutím anebo neoprávněným krácením pojistného plnění pojistitelem. Tyto náklady, na jejichž úhradu má poškozený právo, mohou tedy vzniknout až ve fázi, kdy pojistitel neplní v souladu se zákonem a poškozený, resp. jeho právní zástupce, musí ve vztahu k pojistiteli činit další úkony, jež zvyšují náklady poškozeného na uplatnění jeho nároků a jsou důvodem k navýšení pojistného plnění.

11. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí poukazuje na novou právní úpravu náhrady újmy v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nová občanskoprávní úprava však na shora uvedeném výkladu zákona č. 168/1999 Sb. nic nemění. Odvolací soud akcentoval ve svém rozhodnutí preferenci rozhodnout o náhradě újmy již v rámci trestního řízení, aby se poškození domohli svých práv v bližším časovém horizontu. K této argumentaci dovolací soud uvádí, že smyslem právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provedené zákonem č. 168/1999 Sb. je vytvořit předpoklady k úhradě škod způsobených provozem vozidel třetím osobám a zabezpečit oprávněné nároky těchto osob. Proto uvedená právní úprava zakotvuje v § 9 možnost uplatnění nároku poškozeného na plnění přímo u pojistitele, aby se tak poškozený vůbec nemusel domáhat svého nároku v soudním řízení proti škůdci. Pojistitel pak sám provede příslušná šetření k rozsahu jeho povinnosti plnit bez ohledu na případnou nesoučinnost pojištěného škůdce.

12. K argumentaci odvolacího soudu o právu škůdce na pojistnou ochranu a jeho očekávání, že za něj pojistitel podle § 6 odst. 2 písm. d) citovaného zákona uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení, dovolací soud uvádí, že z citovaných ustanovení § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. vyplývá, že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Je tudíž v zájmu pojištěného škůdce, aby v souladu s § 8 tohoto zákona bez zbytečného odkladu oznámil pojistiteli škodní událost a aby sdělil neprodleně, že proti němu bylo uplatněno právo na náhradu újmy či bylo zahájeno správní nebo trestní řízení, tak aby již v této fázi umožnil pojistiteli vyřešit věc výplatou pojistného plnění a aby rozsah újmy poškozeného nebyl zbytečně navyšován, např. právě o náklady vynaložené poškozeným v adhezním řízení.

13. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tudíž není správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil [ve shodě s ustanovením § 243d písm. b) o. s. ř., když dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout] tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.

14. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které se skládají z odměny za zastupování advokátem ve výši 14.820 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč, a z 21% náhrady DPH ve výši 3.301 Kč, celkem tedy 19.021 Kč.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 4.940 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby, spočívající v podání dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.100 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6.340 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. 10. 2018


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu