Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/27/2016
Spisová značka:7 Tdo 746/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.746.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podplácení
Úplatek
Dotčené předpisy:§ 332 odst. 1 tr. zákoníku
§ 334 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:A

7 Tdo 746/2016-30


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněného Bc. L. K.proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 6 To 617/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 114/2015 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. L. K. odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 3 T 114/2015, byl obviněný Bc. L. K. uznán vinným přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč, tj. 50 denních sazeb po 1 000 Kč, s tím, že podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Ostravě v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti ALAGAS, s.r.o., provozující prodej zmrzliny a dalších výrobků na adrese Moravská Ostrava, Zámecká 3338, s cílem dosáhnout toho, aby jeho konkurentu E. J., podnikateli provozujícímu poblíž stánek se zmrzlinou, bylo podnikání na tomto místě znemožněno, v dopise ze dne 15. 10. 2012 slíbil Ing. J. H., starostovi Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, zaplacení částky 100 000 Kč ve prospěch městského obvodu, pokud úředníci m��stského obvodu znemožní, aby E. J. bylo vydáno povolení k předsunutému prodeji zmrzliny na chodníku, přičemž částku 100 000 Kč byl dle svých slov připraven platit městskému obvodu každoročně, a když rada městského obvodu přijetí takových finančních prostředků odmítla, adresoval dne 14. 11. 2012 starostovi Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz další dopis, v němž nabízenou částku zvýšil na 150 000 Kč, jejíž přijetí rada městského obvodu opět odmítla. Podle zjištění Okresního soudu v Ostravě si byl obviněný vědom toho, že předpokladem pro prodej zmrzliny na veřejném prostranství je povolení ke zvláštnímu užívání místní komunikace podle § 25 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které silniční správní orgán vydá pouze tehdy, pokud vlastník pozemní komunikace, v daném případě Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, dá souhlas s takovým užíváním, takže v případě opaku silniční správní úřad povolení vydat nemůže. Ve zjištěních Okresního soudu v Ostravě je uvedeno, že pokud by městská část přijala slibovanou částku a jednala v souladu s požadavky obviněného, bylo by podnikání E. J. v Z. ul. znemožněno a jediným subjektem provozujícím prodej zmrzliny by tak zůstala obchodní společnost ALAGAS, s.r.o., čehož chtěl obviněný slibem poskytnutí finanční částky dosáhnout.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 6 To 617/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že jeho jednání nemůže být trestným činem, protože návrh na zaplacení uvedených částek nesměřoval k osobě starosty městského obvodu, ale k úřadu městského obvodu. Namítl, že z jeho strany šlo o sponzorský dar, který nesliboval v úmyslu někoho podplatit, ale motivovat městský obvod k jednání, na které měl právní nárok vzhledem k tomu, že podnikatel E. J. nesplňoval podmínky pro povolení předsunutého prodeje. Zdůraznil, že mu nešlo o likvidaci legální konkurence, ale pouze nelegální. Poukázal na transparentnost své nabídky a z toho vyvozoval, že jeho jednání bylo tak naivní, že bylo absolutně nezpůsobilým pokusem podplacení a nemělo z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku potřebnou míru společenské škodlivosti. Vzhledem ke zjištění, že jednal za obchodní společnost, vytkl, že trestní odpovědnost byla vyvozována vůči němu jako fyzické osobě. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že nabídka peněžního plnění ve prospěch městské části byla úplatkem, i když byla označena za sponzorský dar, že není rozhodné, zda se tím obviněný po městské části dožadoval jednání legálního či nelegálního, že trestní odpovědnost obviněného není dotčena případnou trestní odpovědností právnické osoby, za kterou jednal, a že uplatnění trestní represe je namístě i z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného lze označit spíše za sofistikované než naivní. Státní zástupce označil dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci obviněného k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému nebo pro jiného s v souvislosti se svým podnikáním slíbí úplatek.

Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je sporné především to, zda peněžní částka 100 000 Kč, resp. 150 000 Kč, kterou obviněný slíbil Městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a kterou sám označil za sponzorský dar, měla povahu úplatku.

Úplatkem se podle § 334 odst. 1 tr. zákoníku rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není právní nárok.

S ohledem na námitky obviněného je prvořadou otázkou, jaký okruh uplácených subjektů zahrnuje zákonný znak „osoba“ ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku. Ze slovního vymezení těchto subjektů pojmem „osoba“ je nutno dovodit, že zákon tu má na mysli jak fyzické osoby, tak i právnické osoby. Pokud by se zákonný pojem „osoba“ měl omezit jen na fyzické osoby, znamenalo by to výrazné zúžení okruhu případů korupčního jednání, na které by se vztahovala ustanovení o úplatkářských trestných činech, konkrétně ustanovení o trestném činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a trestném činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Ochranu proti korupci tato ustanovení poskytují zájmu na řádném a korektně provozovaném podnikání. Přitom podnikatelskými subjekty jsou zejména obchodní korporace, tj. právnické osoby. Výklad pojmu „osoba“, který by vycházel z toho, že jde jen o fyzické osoby, by nutně podlamoval funkčnost citovaných ustanovení, neboť by bez rozumného důvodu zužoval ochranu proti korupčnímu jednání na případy, kdy uplácenou osobou je fyzická osoba. Mají-li být ustanovení o korupčních trestných činech účinným prostředkem potírání úplatkářství jako krajně negativního společenského jevu, pak z toho logicky vyplývá takový výklad, při kterém právnická osoba může být jak příjemcem úplatku, tak poskytovatelem úplatku. S tím ostatně koresponduje to, že mezi trestnými činy, které podle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, může spáchat právnická osoba, jsou uvedeny trestné činy přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku, podplacení podle § 332 tr. zákoníku a nepřímého úplatkářství podle § 333 tr. zákoníku. Konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob za korupční trestné činy jasně vyznívá na podporu závěru, že uplácenou osobou ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku může být i právnická osoba. Člení-li se právnická osoba na organizační složky a směřuje-li zvýhodnění k organizační složce právnické osoby, nic to nemění na tom, že jde o zvýhodnění právnické osoby.

Pokud jde o okolnost, že slib obviněného poskytnout peněžní prostředky směřoval k Městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, je nutno vzít v úvahu, že právní subjektivitu má obec. Ta je podle § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Tím je obec charakterizována jako právnická osoba. Ostrava je podle § 4 odst. 1 cit. zákona statutárním městem, které je obcí ve smyslu § 2 odst. 1 cit. zákona a má právní subjektivitu. Pokud jsou ve statutárním městě zřízeny městské obvody nebo městské části, pak podle § 20 odst. 2 cit. zákona městský obvod nebo městská část jsou organizační jednotkou města. Městský obvod a městská část nemají právní subjektivitu, neboť podle § 134 odst. 1 cit. zákona jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem (tj. statutem statutárního města podle § 130 cit. zákona). Městský obvod a městská část nejsou právnickou osobou, nemají vlastní majetek a nakládají s majetkem, který je ve vlastnictví statutárního města jako obce ve smyslu § 2 odst. 1 cit. zákona. Slib obviněného poskytnout peněžní prostředky Městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz jako organizační jednotce Statutárního města Ostravy tedy ve skutečnosti znamenal, že tyto prostředky měly rozmnožit majetek Statutárního města Ostravy jako právnické osoby. Jestliže obviněný slíbil peněžní prostředky městskému obvodu, který je organizační jednotkou statutárního města jako právnické osoby, jednalo se o slib učiněný vůči právnické osobě, tj. vůči „osobě“ ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku.

Pro úplnost je nutné poznamenat, že ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, je vyloučena odpovědnost některých právnických osob za trestný čin. Ustanovením § 6 odst. 1 písm. b) cit. zákona je vyloučena trestní odpovědnost územních samosprávných celků při výkonu veřejné moci. Obec jako samosprávný celek při výkonu veřejné moci tedy není trestně odpovědná. Tím ale není vyloučeno, aby obec byla považována za právnickou osobu, vůči které může směřovat poskytnutí, nabídka nebo slib úplatku.

Další podstatnou otázkou je povaha peněžních prostředků, které obviněný slíbil poskytnout a které označil za sponzorský dar. Evidentní je, že šlo o přímé majetkové obohacení, na které městská část neměla právní nárok. Neoprávněnost výhody, které se podle slibu obviněného mělo dostat městskému obvodu, vyplývala z toho, že obviněný podmiňoval poskytnutí slíbené peněžní částky tím, že městský obvod bude postupovat určitým způsobem v záležitosti souhlasu se zvláštním užíváním místní komunikace jiným podnikatelem. Slibem poskytnout peněžní prostředky se obviněný snažil ovlivnit postup městského obvodu při výkonu jeho působnosti. V tomto kontextu je nutno zdůraznit, že podle § 35 odst. 3 zákona č. 120/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, při výkonu samostatné působnosti se obec řídí zákonem a též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona a že podle § 61 odst. 2 cit. zákona při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí zákony a jinými právními předpisy, usneseními vlády, směrnicemi ústředních správních úřadů a opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti. Obce a jejich orgány se při výkonu samostatné ani přenesené působnosti neřídí tím, zda od zainteresovaného subjektu obdrží nějaké peněžní plnění. Z toho logicky plyne, že přijetí peněžních prostředků za určitý způsob výkonu působnosti v záležitosti, na které má dotčený subjekt zájem, je protiprávní. Neoprávněnost výhody, kterou obviněný slíbil městskému obvodu, je dána právě účelem, jehož mělo být slibem dosaženo a jímž bylo ovlivnění působnosti vykonávané městským obvodem v záležitosti, na které měl obviněný zájem. Z toho je zřejmé, že slíbená peněžní částka byla úplatkem podle § 334 odst. 1 tr. zákoníku. Nic na tom nemění okolnost, že obviněný navenek označil slíbenou částku za sponzorský dar. O tom, zda jde či nejde o úplatek, nerozhoduje, jak je předmětné plnění formálně označeno, ale jaká je jeho skutečná povaha ve spojení se sledovaným účelem.

Obviněný slíbil starostovi městského obvodu peněžní částku pro městský obvod za to, jak bude městský obvod postupovat v záležitosti souhlasu se zvláštním užíváním místní komunikace jiným podnikatelem. Přitom tu byla jasná souvislost s podnikáním obchodní společnosti, za kterou obviněný jednal. Obviněný se ve prospěch této obchodní společnosti snažil dosáhnout toho, aby konkurenčnímu podnikateli bylo znemožněno, příp. ztíženo či omezeno jeho podnikání tím, že bude odepřen souhlas městského obvodu se zvláštním užíváním místní komunikace. Evidentně se tedy jednalo o naplnění zákonných znaků přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. K naplnění zákonných znaků tohoto trestného činu nebylo nutné, aby se obviněný snažil dosáhnout nezákonného rozhodnutí či nezákonného postupu městského obvodu. Ze zákonné dikce „v souvislosti s podnikáním“, vyplývá, že povaha cíle, jehož se pachatel poskytnutím, nabídkou či slibem úplatku snaží dosáhnout, není z hlediska jeho legálnosti rozhodná. Pro naplnění znaků trestného činu postačilo, že obviněný slíbil úplatek „v souvislosti s podnikáním“, přičemž to, zda postup městského obvodu, jehož chtěl obviněný dosáhnout, byl či nebyl legální, nemělo v uvažovaném kontextu žádný význam.

Z toho, čeho chtěl obviněný slibem poskytnutí peněžní částky dosáhnout od městského obvodu, očividně vyplývá jeho úmyslné zavinění jako znak subjektivní stránky přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku. Nemohou tudíž obstát námitky obviněného o nedostatku úmyslu.

Námitky obviněného, který označil své jednání za „absolutně nezpůsobilý pokus podplácení“, se míjejí s tím, že posuzované jednání nebylo pokusem trestného činu, ale dokonaným trestným činem. Přečin podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku je totiž dokonán již tím, že pachatel slíbí úplatek, přičemž podmínkou dokonání přečinu není následné skutečné poskytnutí a přijetí úplatku. Trestnost činu tedy není vyloučena tím, že městský obvod odmítl slíbenou částku a že k poskytnutí úplatku nakonec nedošlo.

Výrok o vině obviněného není v rozporu s namítaným ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a charakterizuje trestní represi jako krajní způsob ochrany porušeného nebo ohroženého zájmu (ultima ratio). V posuzované věci se obviněný snažil slibem úplatku ovlivnit veřejnou správu k postupu, z něhož měla mít obchodní společnost, za kterou jednal, při svém podnikání prospěch v tom, že konkurenčnímu podnikateli bude znemožněno, ztíženo či omezeno podnikání. Za situace, kdy tohoto cíle nedosáhl, slíbenou částku zvýšil, což svědčí o značné rozhodnosti, s níž se posuzovaného činu dopustil. Uvedený způsob prosazování obchodních zájmů je nepřípustný a společensky značně škodlivý, má charakter vyloženě kriminálního činu a plně odůvodňuje trestní postih bez ohledu na případnou okolnost, zda konkurenční podnikatel v nějakém ohledu také postupoval protiprávně. Nic na tom nemění ani namítaná transparentnost postupu obviněného.

Námitky, v nichž obviněný poukazoval na možnou trestní odpovědnost obchodní společnosti, za kterou jednal, nemohou výrok o jeho vině zvrátit. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob jednajících jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti (§ 8 odst. 1 cit. zákona) a trestní odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Trestní odpovědnost fyzické osoby a trestní odpovědnost právnické osoby za trestný čin spáchaný týmž skutkem se tedy mohou uplatnit vedle sebe.

Výrok o vině obviněného přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal tento výrok nedotčen a jímž podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2016

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu