Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/14/2018
Spisová značka:23 Cdo 2786/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2786.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

23 Cdo 2786/2018-601
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KAŠ - spol. s r. o., se sídlem v Ostravě - Kunčičkách, Střádalů 656/81, PSČ 718 00, IČO 46577602, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, PSČ 702 00, proti žalovanému L. K., advokátu, se sídlem v Praze, zastoupenému JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 534 749,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 24/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2018, č. j. 2 Cmo 71/2017-538, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 17 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Anděla, advokáta, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00.


O d ů v o d n ě n í :

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2016, č. j. 11 Cm 24/2004-508, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 534 749,60 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. listopadu 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II a III).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. ledna 2018, č. j. 2 Cmo 71/2017-538, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného jako advokáta žalobkyně a vznesenými nároky žalobkyně na náhradu škody. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný a upozornil na nedostatečné vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ztotožnil se se závěry odvolacího soudu a navrhl odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, event. jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval tím, zda dovolání obsahuje obligatorní náležitosti.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu).

Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Dovolatelka předkládá pouhou polemiku se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu, což přípustnost dovolání založit nemůže.

Dovolatelka v dané věci zjevně zakládá přípustnost dovolání na textu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Patrně přehlédla, že ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. bylo s účinností od 1. ledna 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, nahrazeno stávajícím shora citovaným zněním ustanovení § 237 o. s. ř.

Ze shora uvedeného vyplývá, že stanoveným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobkyně v dovolání v projednávané věci nedostála. Dovolání, které neobsahuje žádné vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu