Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/28/2020
Spisová značka:25 Cdo 922/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.922.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

25 Cdo 922/2020-103


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: L. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, proti žalované: SOCIETE AIR FRANCE, se sídlem 45, Rue de Paris, 95747 Roisy CDG Cedex 93 290, Tremblay en France, Francouzská republika, podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky SOCIETE AIR FRANCE – obchodní zastoupení, odštěpný závod, IČO 16191382, se sídlem Karla Engliše 3219/4, Smíchov, Praha 5, zastoupená Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem se sídlem Truhlářská 13-15, Praha 1, o 600 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 110/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 19 Co 294/2019-78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 2.516 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Roberta Jehne, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Přípustnost dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 19 Co 294/2019-78, je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci 600 EUR s příslušenstvím). Nejde přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, ale o nárok vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3932/2019).

Dovolací soud poznamenává, že na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Dovoláním lze totiž napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v § 237 až 238a o. s. ř.) připuštěna, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4706/2018).

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2020


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu