Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Spisová značka:30 Cdo 4779/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4779.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dokazování
Dotčené předpisy:§ 120 odst. 2 o. s. ř.
§ 125 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

30 Cdo 4779/2017-169


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Euromontec CZ s. r. o., identifikační číslo osoby 264 18 827, sídlem v Praze 2, Bělehradská 858/23, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 95/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2017, č. j. 16 Co 76/2017-155, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 27 C 95/2015-133, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím.

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 18. 8. 2011, č. j. 1903/1.30/11/14.3, jež bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2014, č. j. 78 Ad 3/2011-65.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka nezpůsobilosti soudního rozhodnutí vydaného v jiném řízení jako důkazního prostředku nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že podle ustanovení § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Tyto prostředky zákon vyjmenovává jen příkladmo; obecně je důkazem každá skutečnost, která je způsobilá zjistit skutkový stav, a nelze tedy vyloučit, že soud činí zjištění z obsahu jiného soudního rozhodnutí či soudního spisu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2547/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3279/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3871/17).

Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Závěry odvolacího soudu v projednávané věci o nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmou spočívající v poškození její pověsti u obchodních partnerů nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Na dalších žalobkyní vymezených otázkách (promlčení nároku žalobkyně a vznik újmy jednatelce žalobkyně a jejím rodinným příslušníkům) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže se nepodařilo zpochybnit prvý důvod (nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy), pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně rovněž nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. 10. 2018


JUDr. František Ištvánek
předseda senátu