Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/04/2019
Spisová značka:27 Cdo 3521/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3521.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 2 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 243f odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

27 Cdo 3521/2018-45


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 72080043, za účasti 1) Inverze, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Kouřimská 2347/24, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26465701, 2) M. T., narozeného XY, bytem XY, a 3) R. Š., narozeného XY, bytem XY, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 1965/2016, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 7 Cmo 515/2016-29, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. 83 Cm 1965/2016-6, zrušil společnost Inverze, s. r. o. (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci [výrok I.], jmenoval likvidátorem společnosti JUDr. Dagmar Mixovou, advokátku (výrok II.), uložil společnosti zaplatit státu soudní poplatek (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání společnosti změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje ani vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

[4] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

[5] Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[6] Dovolatel neuvádí k předpokladům přípustnosti dovolání (tj. k tomu, které z hledisek vymezených v § 237 o. s. ř. považuje za naplněné) ničeho.

[7] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.

[8] K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněná pod čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).

[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 6. 2019


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu