Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/14/2018
Spisová značka:4 Tdo 1331/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1331.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ublížení na zdraví úmyslné
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

4 Tdo 1331/2018-22


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2018 o dovolání obviněného P. C., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2018 č. j. 10 To 121/2018-345 v trestní věci vedené Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 2 T 29/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. C. odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 2. 2018 č. j. 2 T 29/2017-317 byl obviněný P. C. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 24. 7. 2016 v době od 03:25 hodin do 03:30 hodin v Jičíně, v areálu firmy R. CR J., XY, v prostoru kuřárny u haly slévárny, za přítomnosti dalších osob vyvolal konflikt s M. V., narozeným XY, na základě čehož mezi nimi došlo k potyčce, při které M. V. uchopil za oděv a povalil ho na zem, kde došlo k dalšímu fyzickému napadání, přičemž v důsledku tohoto fyzického napadení a pádu M. V. utrpěl oděrky na krku a horních končetinách a zlomeninu 5. zánártní kosti s posunem na pravé dolní končetině s nutností operačního zákroku a další léčby, v důsledku čehož byl omezen na běžném způsobu života po dobu nejméně 2 měsíců, neboť musel k chůzi používat berle“. Za to byl obviněný podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit poškozenému M. V. z titulu náhrady škody na zdraví částku 14.641 Kč a z titulu náhrady škody vzniklé ztrátou na výdělku částku 69.399 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR na náhradě škody částku 22.877 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený M. V. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 7. 2018 č. j. 10 To 121/2018-345 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. C. následně dovoláním, v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že skutkové a na ně navazující právní závěry soudů obou stupňů nemají dostatečnou oporu v provedených důkazech a jsou s nimi naopak v tzv. extrémním rozporu, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze učinit předmětem dovolacího přezkumu. Dovolatel je přesvědčen, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, protože v takovém případě by ho musely obžaloby zprostit. Okresnímu soudu konkrétně vytkl, že výrok o jeho vině stíhaným skutkem opřel výhradně o záměrně lživou, osamoceně stojící výpověď poškozeného M. V., který vůči němu chová zjevnou antipatii a z celé události chtěl vytěžit finanční prospěch v podobě soudně přiznaného nároku na odškodnění. Dovolatel zdůraznil, že žádný z očitých svědků incidentu nepotvrdil verzi, podle níž měl poškozeného ke rvačce nejprve slovně vyprovokovat a poté na něho zaútočit jako první. Stejně tak žádný z nich neviděl, že by vůči poškozenému použil údery či kopy nebo uplatnil chvat, kterým by ho přehodil přes rameno a narazil v rotaci na nějaký betonový sloupek. Takový mechanismus kritického poranění nohy poškozeného jako jediného vážnějšího následku na jeho zdraví nepotvrdil ani vypracovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Znalec jej naopak označil za méně pravděpodobnou příčinu. I v tomto směru se tedy výpověď poškozeného ukázala být zcela nevěrohodnou.

Podle mínění dovolatele bylo v řízení jasně prokázáno, že ke zranění M. V. nedošlo v příčinné souvislosti s jakýmkoli jeho jednáním. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2018 č. j. 10 To 121/2018-345 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 2. 2018 č. j. 2 T 29/2017-317 zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně zdůraznil, že obviněný v něm uplatnil ryze procesní námitky týkající se způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Takové výhrady ovšem nejsou z pohledu deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani ostatních dovolacích důvodů právně relevantní. Podle státního zástupce navíc nelze argumentaci dovolatele přiznat důvodnost ani z věcného hlediska, když soudy obou stupňů postupovaly při hodnocení důkazů plně v souladu se zásadami zakotvenými v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a poté dospěly ke zcela logickým skutkovým závěrům. Podle nich to byl právě obviněný, kdo vyprovokoval fyzický konflikt s poškozeným tím, že po něm „střelil“ nedopalek cigarety a nazval ho šmejdem. Při následném střetu, který jako agresor inicioval a počínal si v něm aktivněji, došlo i k úrazu na noze poškozeného. Tuto skutečnost ve svých výpovědích potvrdili i svědci B., R. i P., kteří zaregistrovali, že poškozený ihned po skončení šarvátky kulhal. Jestliže výpověď poškozeného ohledně mechanismu vzniku zranění vykázala v detailech určité nepřesnosti, které si lze dobře vysvětlit např. jeho stresujícím prožitkem z napadení, nejednalo se o nesrovnalosti, které by mohly mít na závěr o vině dovolatele a právní posouzení jeho jednání jakýkoli vliv.

Z výše rekapitulovaných důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak projevil i pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci rozhodl způsobem předpokládaným v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněný P. C. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.

Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu je v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Hradci Králové projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo obviněným namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě sice dovolatel formálně namítl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a zejména přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní výhradu opřel primárně o výtky vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto založil na zpochybnění jejich skutkových závěrů, domáhal se zásadního přehodnocení (revize) skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve v návaznosti na tom namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že předmětný důvod dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě, a to námitkami, jež současně nelze podřadit ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud tento závěr učinil při respektu k ustálené judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil především opomenutí důkazů obecnými soudy nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94, přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09 aj.). Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.

Žádnou z výše uvedených procesních vad však Nejvyšší soud v postupu okresního soudu ani krajského soudu nezjistil. Nemá za to, že by byla obhajobou zpochybňovaná skutková zjištění výsledkem řízení, které by jakkoli odporovalo zákonu nebo nepřípustně zasáhlo do ústavně garantovaného práva dovolatele na spravedlivý proces.

Z podrobného a pečlivého odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., nelze dovodit, že by soud dospěl k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním stran průběhu a následků jeho fyzického útoku na poškozeného M. V. po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. Způsobu, jakým se vypořádal s obhajobou obviněného spočívající v podstatě na tezi, že iniciátorem vzájemné potyčky byl poškozený, který ho následně lživě označil za agresora a osobu odpovědnou za jeho úraz na noze, k němuž mohlo dojít jindy a jinak, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout (viz pasáž odůvodnění rozsudku na str. 4 až 5). S totožnou procesní (skutkovou) argumentací, jakou obviněný uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) dostatečně vypořádal také odvolací soud. Jestliže vůči okresním soudem zjištěnému skutkovému stavu věci neměl žádných výhrad, i on své stanovisko odůvodnil na str. 2/3 písemného vyhotovení napadeného usnesení v souladu s požadavky zákona (§ 134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud tedy nezjistil, že by byl v dovolatelem namítaném směru skutkový stav věci zjištěn nezákonným způsobem, nedostatečně či povrchně a rozhodnutí obecných soudů byla potud projevem nepřípustné libovůle. Tedy jeho tvrzení o tom, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nelze než označit za zcela nepřípadné a neodpovídající realitě.

Jen pro úplnost zbývá dodat, že skutek popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku našel odpovídající vyjádření i v použité právní kvalifikaci, a to i podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Není pochyb o tom, že k poškození zdraví u poškozeného došlo v příčinné souvislosti s jednáním dovolatele, který vyprovokoval vzájemnou rvačku, během níž s poškozeným mrštil o zem, aby nad ním získal dominanci a té pak využil k jeho dalšímu, snazšímu napadání. Dovolatel jako dospělý a intelektově dostatečně vybavený muž musel vědět, že iniciovaný nekontrolovaný pád poškozeného na tvrdou podložku může vést k jeho zranění, třeba i v podobě komplikované fraktury některé z končetin nebo dokonce hlavy či páteře. Při svém situačním počínání však zjevně nepočítal s žádnou konkrétní okolností, jež by takovému následku mohla zabránit. Naopak, ze způsobu, jakým naložil s poškozeným, lze dovodit jeho kladné vnitřní stanovisko i k eventualitě, že mu způsobí poranění vážnějšího charakteru, které si vyžádá lékařské ošetření a případně poškozenému znesnadní obvyklý způsob života po dobu delší než jen několik dní /tzv. nepřímý úmysl - § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve vztahu k následku předpokládanému v § 146 tr. zákoníku/.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Protože ve věci obviněného P. C. dospěl k závěru, že jeho dovolací argumentace ve skutečnosti nerespektuje věcné zaměření použitých dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ani žádného dalšího ze zákonných důvodů dovolání, rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 11. 2018


JUDr. František Hrabec
předseda senátu