Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/25/2019
Spisová značka:6 Tz 67/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.67.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Náhradní trest odnětí svobody za trest peněžitý
Dotčené předpisy:§ 69 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

6 Tz 67/2019-637


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. L., roz. Š., nar. XY v XY, státního příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536,
byl porušen zákon

v ustanovení § 69 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. L.

Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku, jímž byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by jemu uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří roků.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest, uložený obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, který téhož dne nabyl právní moci, byl obviněný M. L. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 tr. zákoníku (ad 1-5) a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), za které mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb ve výměře 50 000 Kč, celkem tedy ve výši 2 500 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění ve výměře deseti roků a podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to částky 7 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly vyjmenovaní poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Usnesením téhož soudu ze dne 25. 1. 2018, č. j. 88 T 61/2017-558, bylo obviněnému podle § 242 odst. 1 písm. b) tr. ř. povoleno splácení peněžitého trestu v sedmi měsíčních splátkách, přičemž usnesením ze dne 30. 7. 2018, č. j. 88 T 61/2017-578, soud souhlas se splácením peněžitého trestu ve splátkách podle § 342 odst. 2 tr. ř. odvolal. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2018, č. j. 4 To 271/2018-587, stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.

3. Usnesením ze dne 22. 1. 2019, č. j. 88 T 61/2017-605, Městský soud v Brně rozhodl podle § 344 odst. 3 tr. ř., že obviněný vykoná náhradní trest odnětí svobody v trvání tří roků. Ke stížnosti obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 3. 2019, č. j. 5 To 69/2019-616, podle § 149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil.

II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

4. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) podle § 266 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“) ve prospěch obviněného, když s poukazem na znění § 69 odst. 1 tr. zákoníku a výměru obviněnému uložených trestů odnětí svobody a náhradního trestu odnětí svobody uvedla, že jejich součet převyšuje o šest měsíců horní hranici trestní sazby stanovené § 205 odst. 3 tr. zákoníku, čímž došlo k porušení zákona v ustanovení § 69 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud v Brně, který správně rozhodl výše citovaným usnesením (č. j. 5 To 69/2019-616), nemohl tuto vadu napravit.

5. S ohledem na uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, byl porušen zákon v ustanovení § 69 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného ve výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody, podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený výrok zrušil a postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně, shledá-li k tomu podmínky, podle § 271 odst. 1 tr. ř.

6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnila, navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení § 69 odst. 1 věta druhá tr. ř., podle § 269 odst. 2 tr. ř. příslušný výrok zrušil a podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Brně.

7. Obhájce obviněného rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v označeném ustanovení a příslušný výrok zrušil, vyjádřil však názor, že by Nejvyšší soud mohl postupovat i podle § 271 odst. 1 tr. ř., pokud by rozhodl tak, že by náhradní trest odnětí svobody snížil alespoň o šest měsíců.

III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona


8. Nejvyšší soud nejprve posoudil otázku přípustnosti uvedeného mimořádného opravného prostředku, neboť směřuje-li stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu, lze ji podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Shledal přitom přípustnost stížnosti na základě posledně jmenované alternativy, neboť je-li jí napadenému rozsudku vytýkáno porušení zákona spočívající v překročení horní hranice trestu odnětí svobody stanovené za trestný čin, jímž byl uznán vinným, pak lze dovodit, že označená vada vede k závěru, že uložený druh trestu (resp. výměra daná součtem výší trestu odnětí svobody a náhradního trestu odnětí svobody) je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Tím je (mimo jiných cílů) zbavení osobní svobody pachatele jeho výkonem po omezenou, zákonem jednoznačně určenou maximální dobu, jejíž délka je odvislá od závažnosti trestného činu, za nějž se trest, jako právní následek trestní odpovědnosti pachatele, ukládá. Jinými slovy vyjádřeno, není možno ponechat bez možnosti nápravy cestou mimořádného opravného prostředku (stížnosti pro porušení zákona) takové situace, kdy soud v důsledku svého pochybení uloží pachateli trest, jehož výměra se pohybuje nad horní hranicí příslušné zákonné trestní sazby.

9. Při vlastním posouzení důvodnosti podané stížnosti vyšel Nejvyšší soud z poznatku, že skutečnosti uvedené v její narativní části, odpovídají skutečnosti (zde míněno zejména výměra trestu odnětí svobody a náhradního trestu odnětí svobody).

10. Odpovídající je i odkaz stížnosti na příslušnou zákonnou úpravu. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku [u]kládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na čtyři léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.

11. Na otázku, co zákon míní horní hranicí trestní sazby, je nutno odpovědět tak, že jí je trestní sazba stanovená na příslušný trestný čin, jehož spácháním byl pachatel uznán vinným, a nikoli trestní sazba uvedená v § 55 odst. 1 tr. zákoníku. Bylo by totiž proti vůli a záměru zákonodárce, který odstupňováním trestních sazeb trestu odnětí svobody u jednotlivých trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku takto prostřednictvím tohoto druhu trestní sankce (jejího zákonného rozpětí) vyjadřuje nepřímo i své stanovisko k jeho typové společenské škodlivosti, aby soud kombinací ukládaného trestu odnětí svobody a stanovením náhradního trestu odnětí svobody u peněžitého trestu překračoval limit, který pro něj v zákoně uvedená trestní sazba stanoví stran maximální možné výměry ukládaného trestu. Proto za horní hranici trestní sazby je nutno pokládat horní hranici, která je stanovena zákonem na (nejpřísněji trestný, ukládá-li se trest úhrnný nebo souhrnný) trestný čin, jímž je pachatel uznáván soudem vinným. Ostatně takový názor vyjadřují i díla trestně právní nauky (viz např. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 569 - „Konkrétní výše náhradního trestu je však limitována horní hranicí zákonné trestní sazby uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku.“).

12. V posuzované věci je touto zákonnou výměrou pět let, což je horní hranice trestní sazby stanovená u trestného činu (přečinu) krádeže v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, podle níž bylo ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku třeba obviněnému ukládat úhrnný trest za označený přečin a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Přestože zákon umožňuje soudu, aby při uložení peněžitého trestu stanovil náhradní trest odnětí svobody až ve výměře čtyř let, tedy ještě vyšší než se stalo v případě obviněného, již samotným stanovením tohoto trestu ve výměře tří let došlo v jeho neprospěch k porušení zákona. Nalézací soud při svém rozhodování zjevně nevzal na zřetel (případně si špatně vyložil jeho obsah) ustanovení § 69 odst. 1 věty druhé tr. zákoníku, podle níž (jak již zmíněno) [n]áhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.

14. Stanovením náhradního trestu odnětí svobody ve výměře tří roků při současném uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku došlo ze strany Městského soudu v Brně k ministryní spravedlnosti vytýkanému porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť součet takto uložených trestů převýšil hranici pěti let, která je ve věci posuzované jako maximální možný postih formou trestu odnětí svobody stanovena v § 205 odst. 3 tr. zákoníku.

15. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, byl porušen zákon v ustanovení § 69 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. L. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to toliko ve výroku, jímž byl obviněnému, pro případ, že by mu uložený peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří roků. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Omezil-li se na zrušení pouze části (celkového) výroku o trestu, nemohl postupovat podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázat věc Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť v takovém případě by musel zrušit celý výrok o trestu. K takovému kasačnímu zásahu však není důvodu, neboť nápravy zjištěné vady lze dosáhnout tak, že ve věci obviněného stran zrušeného výroku Nejvyšší soud sám rozhodne. Podmínky § 271 odst. 1 tr. ř. jsou splněny, neboť příslušné rozhodnutí není podmíněno nějakým dalším dokazováním a může být učiněno na základě stavu zjištěného soudem v původním řízení.

16. Nejvyšší soud přihlédl k výši peněžitého trestu, který byl obviněnému uložen, jakož i k maximální možné výměře tohoto druhu trestu a podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest, uložený obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2017, č. j. 88 T 61/2017-536, nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let.


P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 7. 2019

JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu