Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/05/2019
Spisová značka:26 Cdo 4562/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4562.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 4562/2018-162


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce statutárního města Plzně, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 1, zastoupeného JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem se sídlem Plzni, Husova 722/13, proti žalovaným 1/ D. D. a 2/ E. D., oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 49/16, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 28 C 114/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 12 Co 359/2017-103, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Karla Uhlíře, advokáta se sídlem v Plzni, Husova 722/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) jako soud dovolací dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 12 Co 359/2017-103, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranili (§241b odst. 3 o.s.ř.).

Konkrétně v dovolání schází relevantní údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o.s.ř. považují pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013 či z 3. května 2017, sp. zn. 26 Cdo 276/2017). Dovolatelé však v dovolání pouze uvedli, že „nesprávnost rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (spatřují) v řešení otázky hrazení nájemného za pronajatou bytovou jednotku, když (žalovaná) po celou dobu řádně a včas hradila stanovené nájemné“. Takto nastolenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání tudíž nevyhověli.

S přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek pak dovolací soud dodává, že dovolatelé tomuto požadavku objektivně ani vyhovět nemohli, neboť uplatnili vesměs skutkové námitky, které nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario). Namítají-li totiž ve skutečnosti nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění, neuplatňují jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 5. 2. 2019


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu