Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/21/2019
Spisová značka:20 Cdo 3308/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3308.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1-4 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 107a o. s. ř.
§ 107 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

20 Cdo 3308/2018


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné LEXICO, a. s., se sídlem v Olomouci - Nové ulici, Legionářská 1319/10, identifikační číslo osoby 25856235, zastoupené Mgr. Danielem Mikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Navrátilova 675/3, proti povinné J. D., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, pro 3 088 326,85 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 203 Ex 15677/13, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. září 2017, č. j. 10 Co 343/2017-237, 10 Co 344/2017-237, t a k t o :


Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. září 2017, č. j.
10 Co 343/2017-237, 10 Co 344/2017-237, ve výroku II. a usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 14. června 2017, č. j.
203 Ex 15677/13-223,
se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Ve shora označené exekuční věci soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov (dále „exekutor“) usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. 203 Ex 15677/13-223 (dále „usnesení exekutora“), připustil, aby do řízení na místo dosud oprávněné společnosti IT credit, s. r, o., se sídlem v Praze, Pernerova 502/50, identifikační číslo osoby 26444437, „v rozsahu postoupené pohledávky, tedy úroku ve výši 10,88% p. a. z částky 3 088 326,85 Kč od 30. 11. 2012 do 25. 2. 2014“ vstoupila oprávněná LEXICO, a. s. (exekutor nesprávně uvedl „Lexico, a. s.“), se sídlem v Olomouci - Nové ulici, Legionářská 1319/10, identifikační číslo osoby 25856235 (exekutor nesprávně uvedl „28556235“). Exekutor uvedl, že mu společnost IT credit, s. r. o., oznámila skutečnost uzavření smlouvy o postoupení vymáhané pohledávky ze dne 8. 2. 2017 s oprávněnou, která se vstupem do řízení vyjádřila souhlas. Postupoval proto podle § 52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), § 254 odst. 1 a § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“).

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání povinné usnesením ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 10 Co 343/2017-237, 10 Co 344/2017-237, usnesení exekutora „o změně na straně oprávněného“ potvrdil (výrok II.), neboť exekutor „postupoval správně, když (…) procesnímu návrhu dle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl“; měl totiž prokázáno, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost převodu práva původní oprávněné na jinou společnost (písemnou smlouvou o postoupení pohledávky), zároveň se vstupem souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo dosavadního oprávněného. V tomto „stádiu řízení“ exekutor „nezkoumá, zda došlo k platnému postoupení pohledávky, a nezkoumá další právní skutečnosti“.

Usnesení odvolacího soudu (jeho výrok II.) napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost založila na tvrzení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012. Rozhodnutí v otázce procesního nástupnictví v exekučním řízení aplikuje ustanovení § 107a o. s. ř. toliko přiměřeně, aniž odvolací soud zkoumal předpoklady podle § 36 odst. 3 a odst. 4 ex. řádu. Dovolatelka z tohoto důvodu navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, současně aby dovolací soud odložil právní moc napadeného usnesení (§ 243 písm. b/ o. s. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu), za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) se závěrem, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Podle ustanovení § 36 ex. řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu (odstavec 3). Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (odstavec 4). Prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 5).

Podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

V návaznosti na citovaná zákonná ustanovení Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012 (jehož se povinná dovolává) vysvětlil, že předpokladem pro vydání usnesení, jímž soud v exekučním řízení připustí, aby do řízení namísto dosavadního oprávněného (jenž nezanikl) vstoupil jeho právní nástupce z titulu universální nebo singulární sukcese, je nejen to, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde (srov. § 36 odst. 5 exekučního řádu a mutatis mutandis výklad podaný k § 107a o. s. ř. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nýbrž i to, že (mimo jiné) průkaz přechodu povinnosti nebo přechodu či převodu práva byl podán způsobem předjímaným ustanovením § 36 odst. 4 exekučního řádu. Podstatné tedy je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 4708/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, uveřejněné pod číslem 145/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to za pomoci důkazních prostředků uvedených v § 36 odst. 4 ex. řádu.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu (a rovněž usnesení exekutora) právní požadavky nástupnictví v exekučním řízení nerespektovalo (pouhý odkaz na § 107a o. s. ř. nepostačuje, nelze-li dovodit, že by odvolací soud /exekutor/ jakkoli zkoumal předpoklady podle § 36 exekučního řádu), dostalo se do rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchylovat.

Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu (a rovněž usnesení exekutora, pro které platí stejné kasační důvody) podle § 243e odst. 1 a 2 věta druhá o. s. ř. ruší a věc vrací exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právním názorem dovolacího soudu bude v dalším řízení exekutor (a v případě odvolacího řízení odvolací soud) vázán (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v novém konečném rozhodnutí (srov. § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu exekutor (§ 87 a násl. ex. řádu).

K návrhu povinné na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je z povahy posuzované věci neúčelné, neboť i případný odklad právní moci by sám o sobě nezamezil provádění exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 20 Cdo 2464/2018). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73), nadto bylo-li o dovolání rozhodnuto v přiměřené době (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 5. 2019


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu