Soud: | Nejvyšší soud |
Datum rozhodnutí: | 12/06/2018 |
Spisová značka: | 21 Nd 403/2018 |
ECLI: | ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.403.2018.1 |
Typ rozhodnutí: | USNESENÍ |
Heslo: | Exekuce Příslušnost soudu místní |
Dotčené předpisy: | § 11 odst. 1 a 3 o. s. ř. § 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. |
Kategorie rozhodnutí: | D |
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. 10. 2018 č. j. 66 EXE 2012/2018-14 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Na základě zjištění, že povinný byl naposledy registrován k pobytu na území České republiky jako občan EU od 10. 4. 2014 do 15. 4. 2014 na adrese XY a že v současné době není v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu, dospěl k závěru, že ve věci chybějí podmínky místní příslušnosti, jelikož povinný nemá v České republice obecný soud podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný,
je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu