Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/25/2019
Spisová značka:33 Cdo 4347/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4347.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Smlouva o půjčce
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 657 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E

33 Cdo 4347/2018-391


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Bytového družstva MOTÝL, družstva se sídlem v Táboře, Vančurova 2904 (identifikační číslo osoby 016 58 662), zastoupeného Mgr. et Mgr. Yvonnou Paikrovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Tyršova 521, proti žalované H. T., bytem XY, zastoupené Mgr. Václavem Jindrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 80/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. 6. 2018, č.j. 15 Co 412/2016-366, t a k t o:



O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 22. 6. 2016, č.j. 9 C 80/2014-184, kterým Okresní soud v Táboře určil, že „na pozemkové parcele č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je rodinný dům č.p. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY na LV č. XY“ (dále jen „nemovitost“), nevázne zástavní právo zřízené zástavní smlouvou z 20. 2. 2013 k zajištění pohledávky žalované, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 55.969 Kč. Odvolací soud – ve shodě s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, č.j. 33 Cdo 1242/2017-273 – dovodil, že právní vztah ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřeli 20. 2. 2013 žalovaná jako věřitelka a P. T. (dlužník), nevznikl, takže pohledávka žalované za dlužníkem, která měla být zajištěna zástavním právem váznoucím na nemovitosti ve vlastnictví žalobce, neexistuje. Zástavní právo – jako právo akcesorické – platně vznikne na základě platné zástavní smlouvy, jestliže platně vznikla pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti nevznikla (např. proto, že nebyla uzavřena smlouva, na jejímž základě měl být závazek založen, nebo že je taková smlouva neplatná), nevzniklo ani zástavní právo, i když je zástavní smlouva platným právním úkonem a i když bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2372/2010).

Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, je zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Po doplnění dokazování výpovědí žalované a čestným prohlášením z 20. 2. 2013 a po opakování důkazů svědeckými výpověďmi P. T., P. T. a listinami (smlouvy o půjčkách a zástavní smlouvy z let 2011 až 2013, v nichž vystupovala žalovaná jako zástavní věřitelka), se odvolací soud ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem prvního stupně, jehož výsledkem byl skutkový závěr, podle něhož P. T. před ani po podpisu smlouvy o půjčce z 20. 2. 2013 nepřevzal od žalované sjednaný předmět, tj. částku 951.000 Kč. Peněžní prostředky na bankovní účet exekutora pověřeného provedením exekuce na majetek P. T. složila M. I., která jako zprostředkovatelka měla obstarat finanční prostředky za účelem uspokojení jeho dluhů.

V rozsudku ze dne 21. 3. 2018, č.j. 33 Cdo 1242/2017-273, Nejvyšší soud vysvětlil podstatu reálné povahy smlouvy o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), z níž vyplývá, že „vedle samotného uzavření smlouvy je však zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Nebyly-li peněžní prostředky předány – v hotovosti nebo na označený bankovní účet – nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky.“

Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. žalovaná neuplatnila, protože kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem vystavěla na vlastní verzi skutku, podle níž předmět půjčky dlužník před podpisem smlouvy převzal způsobem ve smlouvě uvedeným. Hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti, závažnosti a věrohodnosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 /§ 211/ o.s.ř.), jehož výsledkem je skutkový stav věci zjištěný soudy obou stupňů, nelze dovoláním úspěšně napadnout; dovolací soud je jím totiž vázán.

Na určení neexistence zástavního práva má žalobce jako vlastník zatížené nemovitosti naléhavý právní zájem (srov. rozsudek ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2004, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že „Na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, není naléhavý právní zájem; k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není.“).

Rozsudek ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 32/2014, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 pro nedostatek naléhavého právního zájmu (§ 80 o.s.ř.) zamítl žalobu, jíž se P. T. domáhal proti žalované určení neplatnosti smlouvy o půjčce z 20. 2. 2013, netvoří ve vztahu k projednávané věci překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 60/2001, resp. 85/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1577/2007, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4287/2009, a ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 530/2004). Je-li posouzení existence zástavního práva závislé na vyřešení předběžné otázky, zda pohledávka žalované z titulu smlouvy o půjčce z 20. 2. 2013 vznikla, nepředstavuje shora uvedené rozhodnutí to, z něhož by měl soud při shodném skutku podle § 135 odst. 2 o.s.ř. vycházet; nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy o půjčce pojmově vylučuje meritorní projednání věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3298/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2012, a ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2009).

Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. 4. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu