Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/15/2020
Spisová značka:22 Cdo 872/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.872.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

22 Cdo 872/2020-304


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně ADRAS REALITY s.r.o., se sídlem v Olomouci, Sokolská 576/21, IČO 28561325, zastoupené Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalovanému L. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chvalova 1696/10, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 11 C 23/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2019, č. j. 16 Co 345/2019-283, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek z dovolání ve výši 4 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní symbol: 2234087220, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:

Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 9. 2019, č. j. 11 C 23/2018-176, vyhověl návrhu žalovaného na nařízení předběžného opatření a uložil žalobkyni, aby do skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 23/2018 právně a fyzicky nenakládala se svým spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 5/6 na nemovitých věcech – pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 93 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku parc. č. XY (ostatní plocha) o výměře 110 m2, zapsaných na LV č. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY, obec XY, k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření (výrok II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 16 Co 345/2019-283, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně – i přes poučení odvolacího soudu, že proti napadenému usnesení není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) přípustné – dovolání.

Vyjádření žalovaného k dovolání žalobkyně nebylo požadováno.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) – k) o. s. ř. obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle § 237 není přípustné.

Podle § 238 odst. 1 písm. f) dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.

S ohledem na to, že odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jedná se o usnesení podřaditelné pod § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., proti němuž dovolání není objektivně přípustné. Z tohoto důvodu se dovolací soud námitkami uvedenými v dovolání vůbec věcně nezabýval.

Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Podle § 2 odst. 5 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.

Podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.

Soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě činí ve shodě s položkou 23 bodem 2 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 4 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně bylo dovolacím soudem odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř., dovolací soud ve shodě s § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích žalobkyni zároveň uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání.

O náhradě nákladů řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci samé (§ 151 odst. 1 ve spojení s § 145 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 4. 2020

Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu