Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/14/2019
Spisová značka:26 Cdo 4237/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4237.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Společenství vlastníků jednotek
Dotčené předpisy:§ 1209 o. z.
§ 3041 o. z.
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 4237/2018-166


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci navrhovatelů a) M. F., narozeného XY, a b) J. F., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, za účasti Společenství vlastníků domu XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 7. 9. 2015, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 413/2015, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018, č. j. 6 Cmo 17/2017-146, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. 71 Cm 413/2015-92, zamítl návrh, kterým se navrhovatelé (po změně návrhu) domáhali, aby soud rozhodl o neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků domu XY (dále jen „společenství vlastníků“) ze dne 7. 9. 2015 v části přijetí nových stanov; a současně rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 Cmo 17/2017-146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud shledal, že účastník – Společenství vlastníků domu XY – vznikl podle § 9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), ale až ke dni 17. 3. 2014, kdy byly splněny všechny podmínky vyplývající z citovaného ustanovení. S odkazem na ustanovení § 3041 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pak uvedl, že právní povaha společenství vlastníků se řídí ode dne jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2014) jeho ustanoveními bez ohledu na to, kdy vzniklo a zda již podstoupilo transformaci svých vnitřních právních poměrů. Dále se zabýval tím, zda byly splněny podmínky pro přezkum rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek podle § 1209 o. z. a uzavřel, že navrhovatelé jsou přehlasovanými vlastníky, že byla dodržena zákonná lhůta k podání návrhu a že je splněna podmínka důležitého důvodu, jelikož se jedná o přezkum usnesení v části přijetí nových stanov, avšak měl za to, že citované usnesení bylo v části nových stanov přijato v souladu se zákonem.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku režimu právní povahy společenství vlastníků v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017, nepřímo i např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a další), podle níž je společenství vlastníků právnickou osobou výslovně upravenou v o. z. (§ 1194 a násl.), jejíž právní povaha se (bez ohledu na okamžik vzniku) řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (§ 3041 odst. 1 o. z.) s tím, že přizpůsobení stanov jako zakladatelského dokumentu dikce zákona vysloveně předpokládá (§ 3041 odst. 2 o. z.). V ustanovení § 3041 odst. 1 o. z. je totiž výslovně zakotvena obecná zásada, podle níž nová zákonná úprava osobního statusu dopadá ode dne jeho účinnosti i na právní poměry dosud trvající, tedy že nová právní úprava se použije i pro právnické osoby vzniklé podle dosavadních předpisů.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání navrhovatelů proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud nepřehlédl, že dovoláním je napadáno usnesení v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ostatně ani dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 2. 2019


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu