Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/12/2019
Spisová značka:26 Cdo 4557/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4557.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 4557/2018-195


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněného hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, proti povinné euroAWK s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Chodově, Babákova 2390/2, IČO 24196819, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, vyklizením nemovitostí, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 4991/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2018, č. j. 16 Co 215/2018-151, t a k t o :


Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 6. 8. 2018, č. j. 16 Co 215/2018-151, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 4. 2018, č. j. 54 EXE 4991/2016-89, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.

Dovolání povinné není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 536/2017 (proti tomuto usnesení podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1749/17), ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2511/2017, týkající se typově srovnatelné věci] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Námitkou, že odvolací soud neměl rozhodovat bez nařízení jednání, jakož i námitkami, jimiž zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (tvrzením, že vyklizované pozemky neužívá), dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/2013).

Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 2. 2019


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu