Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/28/2016
Spisová značka:6 Tdo 780/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.780.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Délka trestního řízení
Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 tr. zákoníku
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:A

6 Tdo 780/2016-105




U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. června 2016 o dovolání Nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. F. Š., a obviněného J. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 2 To 39/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze, pod sp. zn. 5 T 19/2010, t a k t o :


I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 2 To 39/2015 ve výrocích, kterými byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen pouze výrok o uložených trestech z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2014, sp. zn. 5 T 19/2010 ohledně obviněných Ing. F. Š. a J. Š., ve výroku, jímž bylo při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 tr. ř. soudem druhého stupně rozhodnuto o trestech a způsobu jejich výkonu ohledně těchto obviněných, jakož i výroku, jímž podle § 256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch těchto obviněných do výroku o trestu.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze, ze dne 12. 9. 2014, sp. zn. 5 T 19/2010, byl obviněný Ing. F. Š. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný J. Š. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili způsobem popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku.
2. Obviněný Ing. F. Š. byl za toto jednání odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř let. Obviněný J. Š. byl za toto jednání odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu tří let a zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byly zrušeny výroky o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 3 T 54/2013, z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 3 T 17/2013 a z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podali obvinění Ing. F. Š., J. Š., E. B. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání, na základě kterých z podnětu odvolání obviněného Ing. F. Š. a J. Š. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze 26. 11. 2015, sp. zn. 2 To 39/2015, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výrocích o uložených trestech u obou z nich. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že se obviněný Ing. F. Š. odsuzuje podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let. Obviněný J. Š. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let a zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byly ohledně tohoto obviněného zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 3 T 54/2013, z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 3 T 17/2013 a z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchní soud v Praze dále podle § 256 tr. řádu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a obviněné E. B. zamítl.

4. Nejvyšší státní zástupce podal dne 26. 2. 2016 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, v té jeho části, kterou byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze a bylo v daném rozsahu podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodnuto, v neprospěch obviněných Ing. F. Š. a J. Š. dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod dle § 265b odst. 1, písm. h) tr. řádu, s argumentací, že byl obviněným uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byli obvinění uznáni vinnými.

5. Nejvyšší státní zástupce podané dovolání odůvodnil tak, že odvolací soud pochybil v tom ohledu, že obviněným uložil trest pod zákonem stanovenou spodní hranici, když nesprávně vyhodnotil okolnosti na straně obviněných a délku trestního řízení. V podaném dovolání nejdříve podrobně popisuje charakter předmětného trestního řízení. Podotýká, že soud prvního stupně u obou obviněných vyslovil tresty na samé spodní hranici zákonné sazby, přičemž při zařazení pro výkon tohoto trestu u obou aplikoval moderační ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku a zařadil je pouze do věznice s dozorem. Rozsudkem soudu druhého stupně byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných zrušen ve výrocích o trestech ohledně těchto dvou obviněných, načež tento soud rozsudkem sám o trestech rozhodl. Při ukládání trestu obviněným přitom soud druhého stupně aplikoval moderační ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že dlouho trvající trestní řízení by mělo mít vliv i na délku uloženého trestu odnětí svobody u všech obviněných, kteří se na délce trestního řízení výrazně nepodíleli. Současně dospěl k závěru, že trest odnětí svobody snížený za podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranici zákonné trestní sazby uvedené v § 240 odst. 3 tr. zákoníku, který by byl nepodmíněný, účel trestu po tak dlouhé době nemůže splnit a proto byl výkon trestu obviněným podmíněně odložen. Soud druhého stupně při aplikaci moderačního ustanovení ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku rovněž přihlédl ke škodě, která podle jeho názoru u obviněných činila částku hraniční. S těmito závěry však dovolatel nesouhlasí. Předkládá výčet podmínek, které musí být v případě aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku splněny a zdůrazňuje, že je vždy nutno respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení. V dané souvislosti podotýká, že se nemůže jednat o souhrn polehčujících okolností, ale o takové okolnosti, které se běžně u konkrétního trestného činu nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Pokud se týče argumentace soudu druhého stupně stran okolnosti, která se týká délky trestního řízení, předkládá dovolatel následující námitky. Ačkoli si je dovolatel vědom, že nedůvodné průtahy a nepřiměřená délka trestního řízení jsou nežádoucím jevem, v dané souvislosti však měla na délku řízení vliv složitá skutková náročnost věci, plynoucí z páchání trestné činnosti obviněnými „zvlášť sofistikovaným způsobem“. To se následně odrazilo ve složitém, časově náročném dokazování. Právě takový způsob páchání trestné činnosti by však neměl být považován za mimořádnou okolnost případu, odůvodňující užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel dále vytýká, že zvláště v případě obviněného Ing. F. Š., vzniklá škoda neměla být považována za částku hraniční. Ostatně pak ani sama skutečnost, že by se mělo jednat o částku hraniční, nemůže vést k závěru o mimořádných okolnostech případu. Dále poukazuje na výčet okolností, které v daném případě soud prvního stupně hodnotil jako okolnosti přitěžující. Dovolatel konstatuje skutečnost, že aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku je možná pouze v případě, kdy nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. V souvislosti s obviněným J. Š. upozorňuje, že se obviněný souběžně s pácháním předmětné trestné činnosti, dopustil dalších dvou úmyslných trestných činů a za jiný úmyslný trestný čin již byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dále byl obviněný v době, kdy jeho trestní věc projednával Krajský soud v Praze, ve čtyřech případech odsouzen pro úmyslný přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z uvedeného vyplývá, že obviněný soustavně nerespektuje rozhodnutí soudů a dopouští se úmyslné trestné činnosti. Nelze proto dovozovat závěr, že by probíhající trestní řízení mělo mít na něj pozitivní vliv. Z výše uvedených důvodů se proto dovolatel domnívá, že v případě obviněných neexistují žádné mimořádné okolnosti, které by umožňovaly užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil, v té jeho části, kterou byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze a bylo v daném rozsahu podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodnuto, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konečně navrhl, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

6. Obviněný Ing. F. Š. se k dovolání Nejvyššího státního zástupce vyjádřil následovně. Po krátkém shrnutí dosavadního stavu trestního řízení obviněný předně navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, a pokud pro odmítnutí neshledá důvody, aby jej zamítl jako nedůvodné. Podle jeho názoru rozhodl soud druhého stupně správně, v zákonem stanovených mezích. Zdůrazňuje, že v této věci již šlo v pořadí o třetí rozsudek soudu prvního stupně, když předchozí dva musely být soudem druhého stupně zrušeny. Délku soudního projednávání věci tedy nelze přičítat k tíži obviněnému. Dovolatel konstatoval, že obviněný byl odsouzen a shledán vinným i za období, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak obviněný upozorňuje, že po vrácení věci soudu prvního stupně byly provedeny další důkazy, které ho vyvinily z trestné činnosti v období, kdy byl ve výkonu trestu. Se spoluobviněnými nebyl v kontaktu, nemohl ani ovlivnit jejich případné pokračování v trestné činnosti. Dle jeho názoru je třeba brát v úvahu, že trestní řízení probíhá už 12 let. V souvislosti s okolností, která byla vůči obviněnému uplatněna jako přitěžující okolnost – recidiva – podotýká, že trest mu byl již dávno zahlazen. Dovolateli rovněž vytýká, že opomenul zohlednit fakt, že v rámci předmětné věci již strávil více než 1,5 roku ve vazbě a celých 14 let od spáchání posledního skutku žije bezúhonným životem. Závěrem obviněný udělil Nejvyššímu soudu souhlas s projednáním dovolání Nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání.

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání Nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda Nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Uložením trestu mimo trestní sazbu se rozumí uložení trestu mimo stanovenou trestní sazbu.

10. V předmětné věci nejvyšší státní zástupce spatřuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu v tom, že obviněným byly tresty uloženy za použití § 58 tr. zákoníku, tedy mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byli uznáni vinnými, ačkoliv pro použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku nebyly splněny zákonem předpokládané podmínky.

11. Takto formulované dovolací námitky jsou pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelné (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1479/2015). Jak je patrno z podaného dovolání nejvyššího státního zástupce naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že nelze souhlasit s aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu obviněným s odůvodněním, že užití tohoto ustanovení podle soudu druhého stupně odůvodňovala délka trestního řízení a dále výše daňového uniku.

12. V souvislosti s možností použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Trestní zákoník v platném znění neváže postup podle § 58 odst. 1 na "výjimečné" okolnosti případu ani na "mimořádné" poměry pachatele. Mohlo by se proto navenek jevit, že použití tohoto ustanovení není vázáno na nějaké kvalifikované okolnosti, že užití tohoto ustanovení není nijak mimořádné. S takto naznačeným závěrem ovšem nelze souhlasit. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že již z názvu tohoto ustanovení je zřejmé, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Z názvu tohoto ustanovení lze logicky dovodit, že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest uložený na samé spodní hranici stanovené trestní sazby, kterou je pachatel ohrožen, není způsobilý vyjádřit jejich význam. Použití tohoto institutu proto nemohou zdůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně č. II/1967 Sb. rozh. tr., s. 14 a 15). Použití § 58 odst. 1 představuje výjimečný postup, který musí být v každém případě pečlivě a přesvědčivě zdůvodněn (č. I/1965 Sb. rozh. tr., s. 9).

13. Podle ustanovení § 58 odst 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.

14. Z dikce ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze dovodit nutnost splnění třech zákonných podmínek nezbytných k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to, že:
a) jsou zde konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že
Uvedené podmínky jsou stanoveny kumulativně. Jinak řečeno, nesplnění jedné z uvedených podmínek má za následek, že nelze ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku aplikovat. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice.

15. Okolnosti případu nebo poměry pachatele, o které lze opřít mimořádné snížení trestu odnětí svobody, mohou být dány samostatně nebo mohou být dána obě tato hlediska zároveň, kdy ovšem bude stačit existence alespoň jedno z nich. Okolnostmi případu se hlediska možnosti aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí zejména skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu ( blíže viz § 39 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku). Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 5/1966 Sb. rozh. tr.). Okolnostmi případu ve smyslu tohoto ustanovení mohou být i takové skutečnosti, které nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují. Hodnocení povahy a závažnosti trestného činu a možností nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele, mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu anebo jen na dobré možnosti nápravy pachatele, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto hledisek.

16. Poměry pachatele, a jejich význam pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, se hodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska § 58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.

17. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat i existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících okolností (srov. přiměřeně rozh. č. 11/1968-I. a rozh. č. 21/1970 Sb. rozh. tr.), vážnou nemoc pachatele (srov. přiměřeně rozh. č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. přiměřeně R 35/1963), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle § 40 odst. 2 (srov. přiměřeně rozh. č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. přiměřeně rozh. č. 19/1967, rozh. č. 52/1967 a rozh. č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle § 26, 47 a § 360 odst. 1 (srov. přiměřeně rozh. č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul (srov. B 3/1987-38). Za takové okolnosti by na druhé straně nebylo možné považovat např. nedostatky v kontrolní činnosti poškozeného, které umožnily nebo usnadnily pachateli krádež jeho majetku (srov. přiměřeně rozh. č. 48/1974 Sb. rozh. tr.), dále skutečnost, že pachatel nahradil škodu způsobenou trestným činem (srov. přiměřeně rozh. č. II/1967, s. 14 a 15, rozh. č. 41/1976, s. 217 Sb. rozh. tr.), nebo že naplnil jen mírnější alternativu určité skutkové podstaty (srov. rozh. č. 5/1966 Sb. rozh. tr. a TR NS 38/2007-T 1020.).

18. Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Při posuzování splnění této zákonné podmínky je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) může a musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru (§ 39 tr. zákoníku), včetně okolností polehčujících a přitěžujících (§ 41 a § 42 tr. zákoníku). Není vyloučeno, aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též jiný přípustný druh trestu (§ 53 odst. 1 tr. zákoníku) nebo i ochranné opatření (§ 98 tr. zákoníku) vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.


19. Přestože zákon zdůrazňuje nápravu pachatele jako neopomenutelné hledisko při úvahách o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, není možno zcela pominout ani potřebu dostatečné ochrany společnosti, která zde má význam zejména z důvodu, že trest odnětí svobody, především je-li nepodmíněný, se ukládá v závažnějších případech (viz též omezení podle § 55 odst. 2 tr. zákoníku), kde jde o trestní postih pro společnost škodlivějších trestných činů.

20. Vzhledem ke shora naznačeným závěrům o podmínkách použitelnosti § 58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu a z pohledu na konkrétní soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav, je nezbytné uvést následující. V dané věci byli obvinění uznání vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (obviněný Ing. F. Š.), jehož se dopustili jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku. Předmětem ochrany u tohoto trestného činu je zájem státu na správném vyměření daně, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění, poplatku nebo jiné podobné povinné platby a na příjmech z těchto povinných plateb, z kterých je financována činnost státu, krajů a obcí a jiné činnosti vykonávané ve veřejném zájmu, zejména léčebná péče a sociální zabezpečení. V předmětné věci byli obvinění ohroženi při právní kvalifikaci podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku trestem odnětí svobody od 5 do 10 let. Soud prvního stupně uložil oběma obviněným trest odnětí svobody v trvání 5 let (obviněnému J. Š. pak byl uložen jako trest souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku), kdy podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku je pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s dozorem, jde tedy trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Dále uložil obviněnému Ing. F. Š. podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstev na dobu 4 roků. Obviněnému J. Š. uložil podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstev na dobu 3 let a zákaz řízení všech motorových vozidel na 2 roky za současného zrušení výroků o uložených trestech k rozsudkům, ke kterým byl ukládán podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest. Při ukládání trestu soud prvního stupně přihlédl v délce řízení (viz č. l. 128 u obviněného Ing. F. Š., č. l. 131 u obviněného J. Š.), ale i okolnostem přitěžujícím, které výslovně uvádí (č. l. 128 u obviněného Ing. F. Š., č. l. 132 u obviněného J. Š.).

21. Jak je patrno z rozhodnutí soudu druhého stupně, tento spatřuje důvod pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku v délce trestního řízení, které trvá 10 let s tím, že obvinění se na délce trestního řízení nijak výrazně nepodíleli, kdy ovšem zároveň zdůrazňuje, že ani ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k nedůvodným průtahům, výslovně uvádí, že orgány činné v trestním řízení konaly s přiměřenou pečlivostí odpovídající složitosti věci (č. l. 8), a současně přihlíží k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti a poukazuje na skutečnost, že z pohledu § 138 tr. zákoníku vzniklá škoda představuje částky hraniční. Soud druhého stupně ve svém rozhodnutí konstatuje, že tyto skutečnosti naplňují mimořádné okolnosti případu odůvodňující postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

22. V posuzované věci se tedy důvodem aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody staly "okolnosti případu" (nikoliv "poměry pachatele"), které podle soudu druhého stupně spočívaly zejména v nepřiměřeně délce probíhajícího trestního řízení, v delším časovém odstupu od spáchání posuzovaného činu a ve výši způsobené škody (nejedná se fakticky o škodu, ale majetkový prospěch, který obvinění na úkor státu neoprávněně získali). Obecně lze uvést v souvislosti s délkou řízení, že podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. V čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") se stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Při posuzování otázky dodržení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě se v praxi musí přihlížet zejména ke složitosti případu, chování osob, které mohlo přispět k prodlení, a způsobu, jakým příslušné orgány případ projednávaly. V každém individuálním případě je nezbytné se zabývat nejen okolnostmi, jež měly na vzniklé průtahy a délku řízení vliv, ale nutno vzít v úvahu i ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř., podle něhož účelem trestního řízení je zejména to, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni; přitom má působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití. Trestní řízení je ovládáno základními zásadami zaručujícími naplnění popsaného účelu trestního řízení, které se uplatní nejen z pohledu samotné obviněné osoby, ale také i z pohledu práv a povinností ostatních subjektů, popř. stran na trestním řízení zúčastněných (poškozených, obětí trestných činů).

23. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen "Evropský soud") je založena na tom, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení vyslovuje Evropský soud porušení Úmluvy a přizná spravedlivé zadostiučinění (formou peněžní náhrady). Evropský soud, ale akceptuje, že dostatečnou formou kompenzace - na úrovni vnitrostátní úpravy smluvních států - může být i zmírnění trestu, jestliže je soud použije výslovně proto, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a uvede, v jaké míře byl trest z tohoto důvodu zmírněn. Za těchto podmínek má Evropský soud za to, že smluvní stát poskytl dostatečnou ochranu právům vyplývajícím z Úmluvy s tím důsledkem, že stěžovatel ztrácí postavení poškozeného podle čl. 34 Úmluvy a tím i legitimaci k podání stížnosti. Obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04. Ústavní soud především vymezil jistá kritéria přístupu k řešení této otázky, když uvedl, že je třeba zkoumat jednak faktory významné pro opodstatnění délky řízení (např. z hlediska prodlev způsobených orgány činnými v trestním řízení), závažnost trestního obvinění, rozsah a obtížnost předmětu trestního řízení a v neposlední řadě i rozsah zátěže, jíž je vystaven obviněný v souvislosti s délkou trestního řízení, jednak faktory důležité pro posouzení účelu trestu. Úvahy obecných soudů o trestu v souvislosti s dobou uplynuvší od spáchání činů, resp. s ohledem na délku trestního řízení, musejí být strukturovány do tří rovin. Jednak je to rovina úvah opírajících se o trestněprávní předpisy, dále test proporcionality plynoucí z imperativu právního státu a v něm chápané osobní svobody (rovina ústavní) a nakonec promítnutí délky řízení do případně ukládaného trestu (rovina Úmluvy a mezinárodněprávní odpovědnosti).

24. Jakékoliv úvahy v tomto směru v rozhodnutí soudu druhého stupně absentují. Zároveň je třeba uvést, že v rozhodnutí soudu druhého stupně není nijak blíže rozvedeno, v čem konkrétně spatřuje naplnění dalších požadovaných podmínek, tedy že použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody - a to s ohledem na její dolní hranici - by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že nápravy obviněných lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání, když soud toliko konstatoval naplnění těchto podmínek, aniž by ovšem uvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých lze dovodit naplnění těchto podmínek (viz body 17, 18). Soud druhého stupně při svém závěru o splnění podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku nijak nehodnotí okolnosti, které podle soudu prvního stupně obviněným přitěžují, a které ani nijak nezpochybňuje. Jinak řečeno, soud druhého stupně ve svém rozhodnutí neuvádí, že by na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že tyto přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 tr. zákoníku nejsou u obviněných dány. Jedná se zejména o skutečnost, že obviněný Ing. F. Š. měl páchat trestnou činnost s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, v páchání měl pokračoval delší dobu, čin spáchal jako organizátor, včetně toho, že mu přitěžuje recidiva [§ 42 odst. a), b), o), m), p tr. zákoníku], když polehčující okolnosti neshledal. Nad rámce shora uvedeného považuje i Nejvyšší soud za nutné uvést, že ani způsobenou škodu nelze označit za hraniční z pohledu dolní hranice velkého rozsahu (částka od 5 000 000 Kč výše), když fakticky obviněný trestnou činností získal částku 6 007 377 Kč a měl se dále pokusit získat částku 687 667 Kč. Obviněný J. Š. měl páchat trestnou činnost delší dobu, ze ziskuchtivosti, spáchal více trestných činů a jako recidivista [§ 42 písm. b), m), n) p) tr. zákoníku], když polehčující okolnosti ani u tohoto obviněného soud prvního stupně neshledal. Ohledně obviněného J. Š. je nutno poukázat i na skutečnost, že tento obviněný se dopouštěl další úmyslné trestné činnosti, byť jiného charakteru ( § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku), za situace, kdy si byl vědom, že proti němu probíhá trestní stíhání v dané věci, což svědčí o jeho jisté nekázni při dodržování zákona. I tato skutečnost měla být vzata v úvahu při posuzování otázky, zda probíhající trestní řízení mělo na obviněného natolik pozitivní vliv, aby odůvodňovalo úvahy o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.

25. V odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně chybí jakékoliv úvahy ohledně těchto přitěžujících okolností z hlediska možnosti použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a že by se uvedený soud zabýval konkrétně splněním všech zákonných podmínek pro použití institutu mimořádného snížení trestu. Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je však výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozh. č. I/1965, s. 9 Sb. rozh. tr.). Závěr o existenci důvodů k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku nelze opírat o pouhou úvahu, která není podložena důkazy (srov. přiměřeně rozh. č. 12/1968 Sb. rozh. tr.). Jestliže nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a byl-li přesto uložen trest pod dolní hranicí příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení, takto vyměřený trest je trestem uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně, a tím je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. NS 26/2003-T 617.).
26. Nejvyšší soud tedy v případě obviněných shledal, že nemůže mít za splněné podmínky, které jsou třeba k postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a bylo-li postupováno tímto způsobem, soud druhého stupně vybočil z mezí stanovených zákonem v nepřípustném rozsahu. V přezkoumávané věci se soud druhého stupně shora uvedenými kritérii neřídil, neboť v zásadě existenci podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku dovodil pouze z délky probíhajícího trestního řízení a na podkladě znaků skutkové podstaty žalovaného jednání (výše škody). S dostatečnou pečlivostí neodůvodnil, v čem jsou poměry obviněných anebo okolnosti spáchaného trestného činu natolik mimořádné či výjimečné, že trest v dolní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí let, by byl pro obviněné nepřiměřeně přísným.

27. Nejvyšší soud proto na základě shora výše uvedeného rozhodl podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. o zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 2 To 39/2015 ve výroku, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o trestu ohledně obviněných Ing. F. Š. a J. Š. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014, sp.zn. 5 T 19/2010 a ve výroku, jímž bylo při nezměněném výroku o vině podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto soudem druhého stupně o trestu a způsobu jeho výkonu, jakož i dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu (vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, pouze do použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tj. projednal ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu) znovu projednal a rozhodl. V rámci nového projednání bude třeba důsledně dodržovat zákonná ustanovení o ukládání trestu a nevybočovat z mantinelů, které tvoří stanovená trestní sazba, mimo jejíž rámec se lze odklonit skutečně jen z mimořádných důvodů.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. června 2016


JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
JUDr. Marta Ondrušová