Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/07/2019
Spisová značka:11 Tcu 13/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.13.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

11 Tcu 13/2019-16
USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 7. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. V., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. 41 Hv 109/2014m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. 41 Hv 109/2014m, který nabyl právní moci 15. 12. 2014, byl P. V. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním pro výdělečné účely a pokusem trestného činu krádeže vloupáním pro výdělečné účely, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. V. v úmyslu si trestnou činností – krádežemi, zajistit nikoli jen přechodný zdroj příjmů, této dopustil tím, že:

A/ dne 14. 2. 2014 v B., v úmyslu se neoprávněně obohatit, odcizil:
I.
1) po vylomení dveří sklepní kóje ke škodě R. B. oblečení a obuv blíže nezjištěné hodnoty,
2) po vylomení dveří sklepní kóje ke škodě G. S. přepravku piva blíže nezjištěné hodnoty,

II.
poté, co násilím vnikl do uzavřených prostor nacházejících se ve stejné budově, pokusil se odcizit ke škodě D. B. oděvy a alkoholické nápoje v nezjištěné hodnotě,

B/ dne 26. 8. 2014 v O. d. K., v úmyslu se neoprávněně obohatit, pokusil se odcizit ke škodě společnosti Zöchling Hand GmbH nákladní vozidlo zn. Toyota, reg. zn. XY, v hodnotě 20.500 euro, což se mu však nepodařilo, neboť poté, co vozidlo zaparkované na nádvoří zemědělské usedlosti uvedl do pohybu se záměrem s tímto odjet, najel ještě na nádvoří do domovní zdi.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a pokusu trestného činu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. V. se pro svůj finanční prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se jednalo o více případů, jakož i způsobem jejího provedení. Z opisu Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že byl již v minulosti odsouzen pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 2. 2019



JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu