Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/14/2019
Spisová značka:20 Cdo 5703/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.5703.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Směnečný a šekový platební rozkaz
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
čl. I § 17 předpisu č. 191/1950Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

20 Cdo 5703/2017-135


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné Renegade North LLC, společnost s ručením omezeným ve státě Delaware, se sídlem Wilmington, 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104, Delaware 19810, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, proti povinnému Z. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Markétská 1, pro 74 783 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 25 EXE 957/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2016, č. j. 12 Co 187/2016-92, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2016, č. j. 12 Co 187/2016-92, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 12. 2015, č. j. 25 EXE 957/2013-69, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 17. 12. 2015, č. j. 25 EXE 957/2013-69, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, kterou proti němu na základě pověření vydaného týmž soudem ze dne 3. 12. 2013, č. j. 25 EXE 957/2013-51, provádí soudní exekutor JUDr. Petr Kocián. Uvedl, že dřívější exekuce vedená proti povinnému ve prospěch společnosti FINPOMOC.CZ, s. r. o., byla vedena na základě rozhodčího nálezu rozhodce Ing. Petra Horáka ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 1 R 672/2007, a to pro vymožení pohledávky ve výši 24 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 18 900 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 2 380 Kč a 18 147,50 Kč. Podle oznámení pověřeného soudního exekutora Mgr. Kociána ze dne 1. 11. 2013 byla exekuce skončena podle § 51 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“). Exekučním titulem pro vedenou exekuci je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, č. j. 20 Cm 260/2012-18, kterým soud zavázal povinného zaplatit společnosti Renegade North LLC směnečný peníz 74 783 Kč s 6% úroky p. a. z uvedené částky od 1. 5. 2009 do zaplacení a náklady 28 542 Kč. Směnka, jež byla podkladem pro vydání směnečného platebního rozkazu, byla vystavena povinným Z. Š. na řad obchodní společnosti FINPOMOC.CZ, s. r. o., s doložkou bez protestu se splatností 30. 4. 2009. Povinný proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodal námitky, ten proto nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Exekuční soud uzavřel, že povinný měl námitku, že plnění ze směnky je po něm požadováno bez právního důvodu (neboť úvěr, který směnka zajišťovala, již splatil), uplatnit ve směnečném řízení; v rámci exekučního řízení již správnost exekučního titulu nelze přezkoumávat.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční soud je exekučním titulem vázán a je povinen z něj vycházet.

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spojuje s otázkou, zda za situace, kdy povinný již dluh zaplatil v exekučním řízení vedeném na základě rozhodčího nálezu, lze vymáhat tutéž částku na základě směnečného platebního rozkazu. Uvedl, že směnka, na základě níž byl vydán směnečný platební rozkaz, byla vystavena k zajištění úvěru společnosti FINPOMOC.CZ, přičemž bylo opakovaně judikováno, že uplatnění nároku ze zajišťovací směnky je zneužitím práva. Společnost FINPOMOC.CZ po vymožení dlužné částky směnku povinnému nevydala, ale indosovala ji na oprávněnou. Připomněl, že se jedná o spotřebitelský spor a v té souvislosti poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 70/2013, který vychází z aplikace spotřebitelských ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů obč. zák., § 12 zákona č. 321/2001 Sb. a § 18 zákona č. 145/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2011. Ustanovení § 12 zákona č. 321/2001 Sb. reflektovalo směrnici Rady ze dne 22. 12. 1986 č. 87/102/EHS, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelských úvěrů. S ohledem na toto ustanovení věřitel je povinen při vystavení směnky zajišťující plnění spotřebitelského úvěru postupovat takovým způsobem, aby dlužníkovi umožnil stejnou obranu proti nabyvateli směnky, jako proti původnímu věřiteli. Pokud byl povinný nucen v souvislosti s poskytnutím úvěru vystavit směnku na řad, je zřejmé, že při převodu směnky na nového majitele je omezen v možnosti uplatnit kauzální námitku, spočívající v prokázání skutečnosti, že směnkou zajištěný úvěr již byl splacen (srov. § 17 ZSŠ). Byť v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, „je neslučitelné“, aby byla poskytnuta právní ochrana oprávněné, která zneužila právo. Uplatnění práva ze směnky považuje za zneužití práva a výkon takového exekučního titulu je v rozporu s dobrými mravy.

Oprávněná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěrem odvolacího soudu o zákazu přezkumu správnosti exekučního titulu.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Tyto však dovolací soud nezjistil.

Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, z čehož mj. vyplývá, že plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; stejně tak plněním na zajišťovací směnku nezaniká zajištěná pohledávka. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se v souladu s čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 (uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 (uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5332/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6046/2016].

Nejvyšší soud se vyjádřil i konkrétně k možnostem obrany výstavce směnky zajišťující spotřebitelský úvěr v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014, uveřejněném pod číslem 104/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tak, že zajišťuje-li indosovaná směnka pohledávku remitenta za výstavcem (vlastní) směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci námitky vůči nabyvateli směnky, zakládající se na jeho vztazích k remitentovi, bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu výstavce.

Nejvyšší soud současně v usnesení ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil názor, že správnost směnečného platebního rozkazu je nutné posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou a správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nemohou; jde však o důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat).

Povinný v nyní posuzované věci tvrdí, že si vzal spotřebitelský úvěr zajištěný směnkou a ačkoli úvěr již splatil (exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno - venkov, pod sp. zn. 137 EX 8837/07, podle sdělení soudního exekutora ze dne 1. 11. 2013 skončila), oprávněná, na kterou společnost FINPOMOC.CZ směnku převedla, vymáhá nyní na něm pohledávku ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Brně dne 29. 8. 2012 pod. č. j. 20 Cm 260/2012-18. Povinný odmítá plnit týž dluh duplicitně. Exekuční soudy uzavřely, že tuto námitku měl povinný uplatnit zákonem předepsaným způsobem toliko v nalézacím řízení, ze kterého vzešel směnečný platební rozkaz, a že v exekučním řízení již místo nemá, neboť se jí zpochybňuje věcná správnost exekučního titulu. Tento závěr je správný pouze v případě, jestliže povinný zaplatil směnkou zajištěnou pohledávku (úvěr) společnosti FINPOMOC.CZ ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu; pak jedině prostřednictvím námitek proti němu mohl v nalézacím řízení tvrdit, že svoji povinnost splnil. Jestliže však tuto pohledávku zaplatil až po vydání směnečného platebního rozkazu, může se v tomto exekučním řízení bránit a navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., čili platí, že námitka zániku směnkou zajištěné pohledávky je povinnému v exekučním řízení zachována v podobě možnosti bránit se dvojímu plnění návrhem na zastavení exekuce.

Protože krajský soud dospěl ve svém rozhodnutí k jinému názoru, aniž by zjišťoval, zda byl povinnému poskytnut spotřebitelský úvěr, zda a kdy povinný plnil společnosti FINPOMOC.CZ, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 2. 2019


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu