Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Spisová značka:30 Nd 315/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.315.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 o. s. ř.
§ 105 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

30 Nd 315/2018-20


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka v exekuční věci oprávněného J. D., se sídlem v Praze 8, zastoupeného JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, proti povinnému M. A., pro 3 450 Kč a 138,24 Kč s příslušenstvím, o návrhu na pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 1723/2018, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:

Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 1723/2018 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.

Odůvodnění:


Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla dne 25. 7. 2018 doručena žádost soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněného vůči povinnému podle exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 4. 2018, č. j. ČTÚ-112 015/2016-631/XIII., kterým byla uložena povinnému povinnost zaplatit oprávněné částku 3450 Kč a 138,24 Kč s příslušenstvím, a který nabyl právní moci dnem 18. 5. 2018 a vykonatelnosti dnem 5. 6. 2018.

Usnesením ze dne 27. 8. 2018, č. j. 66 EXE 1723/2018-16, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 5 svoji místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Důvodem pro uvedený postup bylo to, že podmínky pro určení místní příslušnosti v dané věci chybí, neboť není jasné, zda má povinný majetek na území České republiky a případně v obvodu kterého soudu. Povinný je fyzickou osobou, cizincem, lustrací v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že povinný neprochází základními registry ani czechpointem. Dle sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, není povinný evidován v Cizineckém informačním systému.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu vyplývá, že Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se nepodařilo zjistit místo (trvalého) pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Nd 186/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Nd 27/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Nd 361/2017).

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle § 45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno exekuční řízení, přičemž není v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u něhož bylo řízení zahájeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 10. 2018


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu