Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:3 Tdo 438/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.438.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

3 Tdo 438/2019-590


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný Z. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 4 To 34/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 43/2015, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 5 T 43/2015, byl obviněný Z. Š. výrokem pod bodem A) podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako zločin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, dále výrokem pod bodem B) byl odsouzen podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku za pokus přečinu sexuálního nátlaku podle § 21 odst. 1 k § 186 odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 11. 2016, č. j. 5 T 43/2015-372, k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného a o odvolání Okresního státního zastupitelství v Jihlavě proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 4 To 34/2017, jímž podle § 256 trestního řádu odvolání obviněného i státního zástupce zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 12. 2018 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Dovolání směřovalo do výroku o trestu. Obviněný se domnívá, že oba soudy nesprávně posoudily následky na zdraví poškozené jako velmi závažné a také dospěly k nesprávnému právnímu závěru o neexistenci žádné polehčující okolnosti. Podle znaleckého posudku vypracovaného znalkyní PhDr. Blankou Spíškovou byla posttraumatická stresová porucha pouze kratšího trvání a v době ambulantního vyšetření dne 26. 3. 2015 poškozená již nesplňovala kritéria pro diagnózu této poruchy. Znalkyně také dospěla k závěru, že k trvalým následkům na zdraví poškozené s nejvyšší pravděpodobností nedojde. Uvedená porucha byla v době vyšetření již na ústupu, není však zcela jisté, kdy se u poškozené přestala vyskytovat, a proto mělo být v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného dovozeno, že se tak stalo spíše dříve než později. Z tohoto důvodu nemohly být zjištěné následky na zdraví poškozené právně posouzeny jako velmi závažné a nebylo možné u obviněného dovodit uložení přísnějšího trestu odnětí svobody. Nesouhlasil navíc se závěry soudů ohledně posouzení polehčujících okolností. Podle něj mu svědčí polehčující okolnost podle § 41 odst. 1 písm. l) trestního zákoníku spočívající v napomáhání k objasnění jeho trestné činnosti. V přípravném řízení i v řízení před soudem totiž vypovídal, včetně odpovědí na položené otázky orgánů činných v trestním řízení a účastnil se všech trestních úkonů. V důsledku těchto všech pochybení soud prvního stupně uložil nepřiměřeně přísný trest a nespojil ho s odložením jeho výkonu na zkušební dobu. Uvedené vady tvrdil již v odvolání, ale odvolací soud je neodstranil a nijak neodůvodnil.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2018, č. j. 4 To 34/2017-560, v té části, ve které odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2018, č. j. 5 T 43/2015-523, jakož i veškerá další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se možnosti namítat v dovolání uložení nepřiměřeného trestu a uvedl, že toho se lze primárně úspěšně dovolat s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, a to navíc pouze pokud byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. V daném případě odpovídá druh i výměra uloženého trestu kritériím uvedeným v § 37 a násl. trestního zákoníku. Dále uvedl, že nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být, až na výjimky, relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodu. K námitce, že újma na psychickém zdraví poškozené byla pouze přechodná, státní zástupce uvedl, že znakem skutkové podstaty trestného činu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku není škodlivý následek na fyzickém či psychickém zdraví poškozené osoby. Pokud takový následek v důsledku jednání obviněného vznikl, byť posléze ustoupil, bylo nutné jej shledat jako přitěžující okolnost. Dále k namítané polehčující okolnosti podle § 41 písm. l) trestního řádu se státní zástupce vyjádřil, že obviněný pomíjí fakt, že svou trestnou činnost popřel a ohledně významných skutkových okolností vypovídal nepravdivě. K vytýkanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu uvedl, že pokud uplatněné námitky nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nemohou naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání udělil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.

Obviněný Z. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Nejvyšší soud na tomto místě podotýká, že námitky proti druhu a výši uloženého trestu lze zásadně uplatnit v rámci zákonem přesně vymezeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Zákonné vymezení je striktní a reaguje pouze na situaci, kdy je uložen trest, který zákon nepřipouští nebo je trest uložen ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tak tomu v případě dovolatele nebylo. Je zřejmé, že dovolací argumentace obviněného se zcela minula se shora vyloženým a uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Námitkami typu neexistence přitěžujících okolností, přílišné přísnosti trestu či nezohlednění údajného napomáhání k objasnění trestné činnosti deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu naplněn být proto nemohl. Nebyla tak založena ani přezkumná povinnost Nejvyššího soudu. Co se pak týká námitky, že újma na psychickém zdraví poškozené byla pouze přechodná, je třeba zdůraznit, že znakem skutkové podstaty trestného činu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku není škodlivý následek na fyzickém či psychickém zdraví poškozené osoby. Pokud však takový následek v důsledku jednání obviněného vznikl, byť následně ustoupil, bylo nutné jej posoudit jako přitěžující okolnost. K nezohlednění polehčující okolnosti podle § 41 písm. l) trestního řádu je důležité připomenout, že obviněný svou trestnou činnost popřel a ohledně významných skutkových okolností vypovídal nepravdivě. To, že se obviněný podrobil v trestním řízení probíhajícím vyšetřovacím úkonům, byla jeho zákonná povinnost. Odvolací soud pak nezatížil své rozhodnutí žádnou vadou, a to ani namítanou nepřezkoumatelností.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 4. 2019

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu