Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/18/2018
Spisová značka:4 Tdo 1069/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1069.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podvod
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

4 Tdo 1069/2018-55


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2018 o dovolání obviněného M. V. (roz. P.), proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 67 To 292/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 175/2014, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. (roz. P.) odmítá.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. 6. 2017 sp. zn. 2 T 175/2014 uznal obviněného M. P. vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku /jehož se dopustil jednáním uvedeným pod bodem 1) cit. rozsudku/ a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku /jehož se dopustil jednáním uvedeným pod bodem 2) cit. rozsudku/, a obviněného P. K. vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku /jehož se dopustil jednáním uvedeným pod bodem 2) cit. rozsudku/, jichž se dopustili tím, že

1) obviněný M. P. ředitel odštěpného závodu POW LOGISTICS LIMITED, Czech Republic branch, organizační složka, IČ: 24274798, se sídlem Tiskařská 257/10, Praha 10, za součinnosti nejméně s ve věci již samostatně odsouzeným I. H., poté, co se dozvěděl o možném zájemci o dodávky řepkového oleje, společnosti PROLIFIC CZ s. r. o., tak nejprve předběžně osobně s P. O., obchodním ředitelem Povltavských tukových závodů, a. s. ověřoval možnost dodávek řepkového oleje u této společnosti, kdy již v tuto dobu avizoval možnost dodávek pro společnost PROLIFIC CZ, s. r. o. s nepravdivým tvrzením, že uvažovanou transakci případně dokončí pan H., on že je pouze prostředníkem, poté pak, co dne 21. 1. 2013 P. N., obchodní referent společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o., IČ: 25390937, objednal prostřednictvím emailu na email u POW LOGISTICS LIMITED, Czech Republic branch, organizační složka, 50 tun surového řepkového oleje v ceně 900 Eur za tunu, tuto objednávku akceptoval a potvrdil, s tím, že odběr zboží proběhne dne 23. 1. 2013, v areálu N. společnosti Povltavské tukové závody, a. s., v návaznosti na to pak M. P. dne 22. 1. 2013 emailem, na základě telefonického hovoru s P. O. objednal u Povltavských tukových závodů, a. s. surový řepkový olej v množství 2 autocisteren, tzn. objem cca 50 tun surového řepkového oleje, v ceně 970 Eur za tunu surového řepkového oleje, a následně se dne 23. 1. 2013 M. P. prostřednictvím emailové adresy vydával za I. H. a chtěl, aby fakturu společnost Povltavské tukové závody, a. s. vystavila na společnost Z+D OBCHOD, s. r. o., IČ: 28799101, v níž byl jednatelem I. H., dne 23. 1. 2013, poté, co byl v uvedeném areálu řepkový olej naložen do dvou přistavených cisteren, které vyslali polští odběratelé společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o., tak M. P. vystavil emailem společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. fakturu na 45,23 tun surového řepkového oleje na částku 40 254,70 Eur, když cena za tunu oleje činila dle faktury 890 Eur, kdy zaměstnanci poškozené společnosti tuto částku zaslali na bankovní účet společnosti POW LOGISTICS LIMITED, vedený u ČSOB, a. s., v domnění, že za zaslané peněžní prostředky obdrží předmětný surový řepkový olej, k čemuž nedošlo, neboť M. P. peněžní prostředky zaslané poškozenou PROLIFIC CZ, s. r. o. na účet POW LOGISTICS LIMITED neměl od počátku v úmyslu předat společnosti Povltavské tukové závody, a. s. tak, aby ta na základě této platby uvolnila natankovaný olej kupující PROLIFIC CZ, s. r. o., ale chtěl si je ponechat pro svou potřebu, a za tímto účelem takto získané finanční prostředky od společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. dne 23. 1. 2013 přeposlal v částce 22 000 Eur a dne 24. 1. 2013 v částce 17 684 Eur z bankovního účtu POW LOGISTICS LIMITED na bankovní účet společnosti Z+D OBCHOD, s. r. o., který za tímto účelem, téhož dne (23. 1. 2013) v součinnosti s jednáním P. založil I. H., a to současně při vědomí, že společnost Z+D OBCHOD, s. r. o. žádnou smlouvu, na jejímž základě by měla hradit společnosti Povltavské tukové závody, a. s. cenu za reálnou objednávku oleje společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. ve skutečnosti neuzavřela a společnost Z+D OBCHOD, s. r. o. tuto cenu platit nebude, když již v tuto chvíli věděl, že v součinnosti s ním jednající I. H., jednatel Z+D OBCHOD, s. r. o., takto přeposlané finanční prostředky pocházející od PROLIFIC CZ, s. r. o. obratem vybere z účtu společnosti Z+D OBCHOD, s. r. o. a odevzdá je do dispozice obviněnému P., k čemuž pak také obratem došlo, když dne 24. 1. 2013 I. H. vybral z účtu Z+D OBCHOD, s. r. o. v několika částkách osobně hotovost v celkové výši 39 500 Eur, kterou obratem předal obviněnému M. P. a obviněnému P. V.,

tímto jednáním obviněného M. P. byla poškozené PROLIFIC CZ, s. r. o. způsobena škoda nejméně 40 254,70 Eur (1 030 520 Kč),

2) obviněný M. P. v blíže nezjištěné době od listopadu 2013 domluvil telefonicky se Z. M., jednajícím za společnost CONSTAR CZ, s. r. o., dodání řepkového oleje, přičemž při tomto jednání se vydával za P. K., jednatele RTB group, s. r. o., IČ: 28899890, kterážto společnost měla být dodavatelem případné objednávky, v návaznosti na tuto dohodu zaslal dne 10. 12. 2013 prostřednictvím emailu z emailové adresy Z. M. podepsanou a orazítkovanou Rámcovou kupní smlouvu mezi společnostmi RTB group, s. r. o. a CONSTAR CZ, s. r. o., v návaznosti na takto uzavřenou smlouvu učinila dne 13. 12. 2013 společnost CONSTAR CZ, s. r. o. objednávku č. 13/12/2013/001 adresovanou společnosti RTB group, s. r. o. na 50 tun řepkového oleje za předjednanou cenu 740 Eur za tunu s termínem dodání 16. 12. 2013 a s místem nakládky v místě uložení L., Č. T. a odběrem vlastní dopravou, kdy takto odeslaná objednávka se Z. M. vrátila zpět potvrzená a orazítkovaná podpisem K. a razítkem RTB group, s. r. o., přičemž dne 16. 12. 2013 se na danou adresu dostavil řidič autocisterny společnosti, která od společnosti CONSTAR CZ, s. r. o. měla olej dále zakoupit, kdy autocisterna byla naložena 25,385 tunami surového řepkového oleje, následně M. P., vydávající se za P. K., poslal na email Z. M. vážní lístek – výdejku a také fakturu na 18 781,2 Euro, které Z. M. zaplatil dne 17. 12. 2013 z účtu společnosti CONSTAR CZ, s. r. o. na účet RTB group, s. r. o. u ČSOB, v domnění, že za zaslané peněžní prostředky obdrží předmětný surový řepkový olej, přičemž však M. P., vystupující jako P. K., který předmětný řepkový olej objednal jménem RTB group, s. r. o. u společnosti S METAL, s. r. o., IČ: 27710459, která jej pak v návaznosti měla fyzicky předat společnosti CONSTAR CZ, s. r. o., resp. řidiči autocisterny společnosti, pro kterou jej objednávala CONSTAR CZ, s. r. o., společnosti S METAL, s. r. o. cenu jím objednaného oleje nezaplatil, v důsledku čehož společnost S METAL, s. r. o. odmítla cisternu naloženou olejem uvolnit, posléze došlo k jejímu vyčerpání a olej, který společnost CONSTAR CZ, s. r. o. uhradila, jí tak nebyl dodán, přičemž obviněný P. od počátku jednal v úmyslu společností CONSTAR CZ, s. r. o. objednaný řepkový olej nedodat a podvodně vylákané finanční prostředky si ponechat pro svou potřebu, když peněžní prostředky získané pod nepravdivě uváděnou identitou od poškozené CONSTAR CZ, s. r. o. vědomě nepředal společnosti S METAL, s. r. o., ale obratem po jejich připsání na účet RTB group, s. r. o. je prostřednictvím obviněného P. K. vybral z účtu, když obviněný K. na pokyn P. dne 17. 12. 2013 na pobočkách ČSOB, a. s. v ulici A., P., v ulici B., P., a R., P., vybral u účtu RTB group, s. r. o. celkově 506 000 Kč, kdy M. P. obratem předal 500 000 Kč a 6 000 si ponechal,

kdy tímto jednáním obviněného M. P. byla poškozené CONSTAR CZ, s. r. o., IČ: 01451863, způsobena škoda ve výši nejméně 18 781,2 Eur (518 267,21 Kč),

přičemž obviněný P. K., jednatel RTB group, s. r. o., která reálně nevykazovala žádnou činnost, který jednal ve vzájemné součinnosti s obviněným P. a byl srozuměn s tím, že jednání P., s nímž se vědomě domluvil na spolupráci za slíbenou odměnu 50 000 Kč v případě úspěšného dokončení obchodu, může být trestným činem majetkového podvodného charakteru, za účelem přispění obviněnému P. k realizaci P. avizovaného obchodu založil u Československé obchodní banky, a. s. pro společnost RTB group, s. r. o. jednak dne 23. 9. 2013 účet v CZK, jednak dne 29. 10. 2013 devizový účet, dal vědomě obviněnému P. do dispozice platební kartu vydanou k založenému účtu společnosti RTB group, s. r. o. a i přístupová hesla k takto založenému účtu (účtům) a všechny doklady k účtu, zajistil pro společnost RTB group, s. r. o. telefonní číslo, které také vědomě předal k užívání P., svěřil mu své doklady, a dne 17. 12. 2013 na pobočkách ČSOB, a. s. v ulici A., P., v ulici B., P., a R., P., dle pokynů P. vybral celkově 506 000 Kč, kdy M. P. obratem předal 500 000 Kč a 6 000 Kč si ponechal. Za to byl obviněnému M. P. uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Spoluobviněnému P. K. byl uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému uložil i povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil trestným činem způsobenou škodu.

Podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. ř. byla obviněnému M. P. uložena povinnost zaplatit poškozené PROLIFIC CZ, s. r. o., IČ: 25390937, se sídlem Jablunkovská 406, Třinec, částku 40 257 EUR jako náhradu škody.

Podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. ř. byla obviněným M. P. a P. K. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody poškozené CONSTAR CZ, s. r. o., IČ: 01451863, se sídlem Nechvílova 1844/3, Praha 4, částku ve výši 18 781,20 EUR.

Obvodní soud pro Prahu 10 současně podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného P. V., trvale bytem V., P., zprostil obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 8. 12. 2014 sp. zn. 2 ZT 88/2014, neboť nebylo prokázáno, že skutek uvedený v obžalobě spáchal obviněný.

Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění M. P. a P. K. odvoláními, na jejichž podkladě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 67 To 292/2017 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 2), ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody ve prospěch poškozené CONSTAR CZ, s. r. o., IČ: 01451863. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému M. P. uložil při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému i povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem.

Ohledně skutku pod bodem 2) v rozsudku soudu prvního stupně podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 67 To 292/2017 podal obviněný M. V. (roz. P.) dovolání, v němž nejprve rekapituloval průběh předchozího trestního řízení a znění vydaných rozhodnutí soudů a posléze vymezil uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jaké povinnosti měl či neměl překročit v rámci platného právního řádu. Konkrétní skutkové okolnosti navíc zůstávají neobjasněny. V průběhu celého trestního řízení obviněný marně uplatňoval námitku, že ke sledovanému závěru o spáchání zločinu podvodu nemohlo dojít, neboť neporušil žádnou ze svých povinností uloženou mu dojednanou obchodní kupní smlouvou. Ani jeden ze sledovaných odběratelů nemohl logicky porušit svou povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu za zboží ve sjednané výši a sjednaným způsobem, neboť nebyla splněna primární předcházející podmínka jeho dodání sjednaným způsobem. V časové souslednosti tedy nenastal skutkově stav, od kdy by dodavatel po právu byl oprávněn požadovat zaplacení kupní ceny, neboť zaslání faktury je pouze jednou z jeho povinností, když skutkově podstatnější je nejdřív splnění předmětu smlouvy, kterým je dodání zboží do místa dodání v Polsku.

Z trestního spisu vyplývá situace, že obviněný si mylně vyložil smlouvu tak, že postačí naložení autocisteren a není vázán dále další kumulativní podmínkou převézt zboží do místa dodání ve W. a tam ho na vlastní riziko vyložit, za současného přezkoumání jeho kvality a množství. Tento úsudek považuje obviněný za projev extrémního soudního excesu a svévole, neboť není nikterak složité dovodit tuto popsanou povinnost prodávajícího, která je ve smlouvě dostatečně kogentně popsána a tvoří naprosto čitelně nedílnou součást všech dojednaných smluvních podmínek. Jestli tedy ze spisového materiálu a z provedeného dokazování vyplývá nějaké porušení smluvních povinností, pak je to jednoznačně porušení povinnosti společnosti PTZ dodat zakoupené zboží do místa dodání ve W. Za takto popsané situace nevzniklo společnosti PTZ oprávnění dovolávat se po svém odběrateli zaplacení kupní ceny.

Vzhledem k těmto skutečnostem je zřejmé, že obecné soudy zatížily obě svá rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a odepřely tak odvolateli právo na přístup k přezkumu soudní povahy, neposkytly mu soudní ochranu a porušily tak právo obviněného na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Obecné soudy porušily právo obviněného na obhajobu, když odmítly vyslechnout řidiče kamionů sledovaného zakoupeného zboží, což v průběhu hlavního líčení několikrát navrhoval. Stejně tak toto právo bylo porušeno i v případě nepředvolání skutečných odběratelů společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. a neprovedení důkazu výslechu soudního znalce pro provedení znaleckého posudku z odvětví ekonomie na účetnictví sledovaného dodavatele společnosti PTZ, a to za účelem zjištění skutkových okolností případu. Vzhledem k výše uvedenému je zároveň zřejmé, že obecné soudy porušily právo obviněného na přístup k nestrannému a nezávislému soudu.

Ze všech těchto uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 67 To 292/2017 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 2 T 175/2014 v celém rozsahu zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného (§ 265h odst. 2 tr. ř.) nejprve rekapituloval výsledek předchozího řízení včetně rozsudku odvolacího soudu i obsah dovolání obviněného včetně použitých argumentů.

K tomu uvedl, že dovolání neobsahuje námitky, kterými by obviněný vytýkal nesoulad skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě rozsudku a zákonných znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Námitky, ve kterých obviněný obecně vytýká neobjasnění základních skutkových okolností a nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí, stejně jako námitky týkající se údajného nesprávného posouzení smluvních podmínek pro dodání zboží a zaplacení kupní ceny, jsou námitkami výlučně skutkového charakteru. Skutková zjištění, která mají podle obviněného představovat „extrémní soudní exces“, nejsou ani rozhodná z hlediska existence zákonných znaků stíhaného trestného činu. Stejně tak nejsou soudy učiněná skutková zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani námitky obviněného, jimiž zpochybnil rozsah provedeného dokazování. Rozsah dokazování určuje soud a z práva na spravedlivý proces v žádném případě nevyplývá povinnost soudu provést všechny obviněným navrhované důkazy. Předseda senátu přiléhavě odůvodnil jejich nadbytečnost.

Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že dovolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 67 To 292/2017 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolatelem uplatněný důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že o takovou situaci se jedná i v případě obviněného V. (roz. P.). Ten sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale v převážné části dovolání pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, v jejichž rámci namítá neporušení jakékoli ze svých právních povinností uložené mu dojednanou obchodní kupní smlouvou, je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především hodnocení provedených důkazů. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil námitku v tom smyslu, že by soudy učiněné skutkové zjištění nenaplňovalo zákonné znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný ve svém dovolání uvádí pouze námitky ohledně nesprávného posouzení smluvních podmínek pro dodání zboží a zaplacení kupní ceny. Jedná se ovšem o námitky skutkového charakteru, jelikož obviněný zpochybňuje skutková zjištění uvedená např. na str. 9 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého dohoda byla taková, že polští odběratelé si zboží sami odvezou, a rovněž objednávka zněla tak, že společnost PROLIFIC CZ, s. r. o. si provede vlastní odběr. Uvedené námitky tak nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat pouze tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Dovolání obviněného tudíž ve skutečnosti neobsahuje žádné námitky, kterými by vytýkal nesoulad skutkových zjištění a zákonných znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení tak, jak předpokládá § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky, ve kterých obviněný obecně vytýká neobjasnění základních skutkových okolností, a nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí jsou výlučně skutkového charakteru a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Navzdory tomu je vhodné zároveň zmínit, že námitky obviněného týkající se nesprávného posouzení smluvních podmínek pro dodání zboží a zaplacení kupní ceny, je i tak třeba označit za námitky z hlediska jeho trestní odpovědnosti za zcela irelevantní. Podvodné jednání obviněného totiž směřovalo nikoli proti společnosti Povltavské tukové závody, a. s., ale proti společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o., když obviněný byl od počátku veden úmyslem za zboží nezaplatit a finanční prostředky vyfakturované společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. si přisvojit, což také způsobem popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně udělal. Obviněný tak obohatil sebe tím, že uvedl v omyl společnost PROLIFIC CZ, s. r. o., které měla za to, že jí zprostředkuje dodávku oleje a k tomu obviněnému poskytla finanční prostředky, které si obviněný ponechal. Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného není žádným způsobem podstatné, zda došlo k dodání zboží na sjednané místo plnění či nikoli. Podstatné je, že obviněný si přisvojil prostředky, které mu nepatří, což měl v úmyslu od samého počátku jednání, což plyne ze skutkových okolností případu (např. z toho, že finanční prostředky byly bez jakéhokoliv ekonomického nebo právního důvodu převedeny na bankovní účet společnosti Z+D OBCHOD, s. r. o., a prakticky obratem vybrány a rozděleny mezi zúčastněné osoby). Je tak zřejmé, že obviněný nehodlal zaplatit, i kdyby byl surový řepkový olej dodán do W. Nutno navíc dodat, že obviněný se ve svém dovolání ani nepokoušel vysvětlit, z jakého právního předpisu nebo smluvního ujednání dovozuje svoje oprávnění si v případě nedodržení smluvních podmínek společností Povltavské tukové závody, a. s. peníze určené na zaplacení kupní ceny oleje ponechat. Zcela irelevantní z hlediska existence zákonných znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je i polemika obviněného v tom, kým byly vyslány cisterny, které měly olej odvézt, jakož i tvrzení obviněného o údajné daňové trestné činnosti některých svědků.

Jak již bylo zmíněno shora, Nejvyšší soud nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Tento postup přichází v úvahu, je-li shledán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, tedy když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, resp. když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popř. když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními učiněnými Obvodním soudem pro Prahu 10 v jeho rozhodnutí, z nichž následně vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná.

Nejvyšší soud proto plně souhlasí s právní kvalifikací jednání obviněného, kterou učinil nalézací soud a poté ji potvrdil i soud odvolací. Uvedené námitky obsažené v dovolání vycházejí z jiných skutkových okolností, než jak byly shledány předchozími soudy a nemají nejmenší vliv na trestní odpovědnost osoby obviněného.

Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně tím získal základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován především svou vlastní výpovědí, kde mj. o celé posuzované věci mluvil jako o podvodu, výpověďmi svědků a především pak listinnými důkazy, ze kterých je zřejmé, že obviněný v rámci své pozice ve společnosti POW LOGISTICS LIMITED nabídl společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. dodání surového řepkového oleje. Tento olej měl být dodán společností Povltavské tukové závody, a. s., která na žádost obviněného vystavila fakturu na společnost Z+D OBCHOD, s. r. o. Společnost PROLIFIC CZ, s. r. o. poté zaslala peněžní prostředky obviněnému, který místo toho, aby z nich zaplatil olej společnosti Povltavské tukové závody, a. s., tak je převedl na účet společnosti Z+D OBCHOD, s. r. o., kde je poté vybral I. H. a peníze si rozdělil s obviněným.

Obviněný v podaném dovolání neuvedl jedinou námitku, která by brojila proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Námitky uvedené v dovolání zároveň nemají nejmenší vliv na trestní odpovědnost obviněného. Jeho polemika s důkazy, jak byly hodnoceny soudy, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě těchto důkazů učinily či neučinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, nebo dokonce přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní (jiné) skutkové závěry.

V daném případě provedené hodnocení důkazů zcela konvenuje zákonným požadavkům stanoveným v § 2 odst. 6 tr. ř., a je plně v souladu se zásadami formální logiky a nelze z něj v žádném případě dovodit případný projev libovůle nalézacího ani odvolacího soudu. Nejvyšší soud tak konstatuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů plně odrážejí úplná skutková zjištění, adekvátní hodnocení důkazů a z toho vyvozené hmotněprávní posouzení skutku. Na tomto místě je k námitkám obviněného ještě třeba poznamenat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani v § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně splňují. Nelze tak souhlasit s námitkami obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, které garantuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

Lze tedy shrnout, že došlo k naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ji ve svém důsledku jednoznačně prokazují, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá též logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Obviněný taktéž namítal existenci tzv. opomenutých důkazů. K tomu je možno připomenout, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu „opomenut“) z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).

Vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnosti provedeného dokazování tudíž nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).

V posuzované věci, kdy byla obviněným namítána vada v podobě první z uvedených alternativ (neprovedení důkazních prostředků ve formě svědeckých výpovědí řidičů kamionů sledovaného zboží, nepředvolání skutečných odběratelů společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o., neprovedení znaleckého posudku z odvětví ekonomie na účetnictví společnosti Povltavské tukové závody, a. s.), je z rozhodnutí soudů nižších stupňů zjevné, proč považovaly provedené dokazování za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Co se týče tvrzení existence tzv. opomenutých důkazů, nutno konstatovat, že naopak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud se důkazními návrhy obviněného zabýval a jeho návrhy zamítl. Obviněným uplatněné důkazy evidentně postrádají jakoukoli souvislost s podstatou trestné činnosti spočívající v tom, že vylákal od společnosti PROLIFIC CZ, s. r. o. částku cca 40 000 EUR. Podle názoru Nejvyššího soudu by provedení těchto důkazních prostředků nemělo pro posouzení případu nejmenší relevanci, jelikož není jasné, jak by s touto záležitostí mělo souviset účetnictví společnosti Povltavské tukové závody, a. s. nebo co by k vylákání peněz obviněným od společnosti PROLIFIC CZ s. r. o. mohli uvést řidiči kamionů. Výpovědi navrhovaných svědků by tedy nemohly obsahovat relevantní informace důležité pro rozhodnutí, stejně jako zpracování odborného posudku na účetnictví společnosti Povltavské tukové závody, a. s. Nejvyšší soud proto konstatuje, že důkazní řízení nebylo postiženo takovým deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů a zcela se ztotožňuje s odůvodněním nalézacího soudu v otázce zamítnutí návrhů obviněného na doplnění dokazování.

Ve svém konečném výsledku musí dovolací soud konstatovat, že veškeré obviněným uplatněné námitky zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily, když k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil již v minulosti i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, v němž mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Vzhledem ke všem výše konstatovaným zjištěním a závěrům pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. V. (roz. P.) podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když obviněný sice deklaroval výše cit. dovolací důvod, avšak způsob jakým předmětné námitky uplatnil, ho ve skutečnosti svým obsahem nenaplňují a nijak mu neodpovídají. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání po předchozím splnění podmínek obsažených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2018


JUDr. František Hrabec
předseda senátu