Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/08/2018
Spisová značka:7 Tdo 1364/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1364.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Pokus trestného činu
Vražda
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku
§ 140 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

7 Tdo 1364/2018-21


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 11. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné H. T., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 8 To 60/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 3/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2018, č. j. 3 T 3/2018-418, byla obviněná uznána vinnou pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného pokusu zločinu v podstatě tím, že v XY, okres XY, dne 19. 12. 2017 v době kolem 00:40 hod., v XY ul. č. XY, v obývacím pokoji rodinného domu, po předchozí slovní rozepři s poškozeným L. M., v úmyslu jej usmrtit, kuchyňským nožem o délce čepele cca 20 cm za užití velké síly poškozeného bodla do levé poloviny hrudníku a řízla do přední plochy levé paže a dále jej čtyřikrát nepříliš prudce bodla do zad v době, kdy se k ní otočil zády a upadl na zem a tímto jednáním poškozenému způsobila četná zranění, která si vyžádala hospitalizaci poškozeného, která byla k žádosti poškozeného ukončena dne 16. 1. 2018.

Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2018, č. j. 8 To 60/2018-443, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedla, že se neztotožňuje s právním posouzením skutku tak, jak jej uzavřely soudy obou stupňů. Nejsou podle ní správné závěry soudů ohledně razance jejího útoku, a že se její agresivita nevyčerpala po první ráně. V tomto směru odkázala na závěry znaleckého posudku. Neměla v úmyslu poškozeného usmrtit, jednala v afektu a délka hospitalizace poškozeného byla ovlivněna i jeho infarktem. Nemohlo se jednat o pokus vraždy, když de facto pouze jediné bodnutí mělo větší intenzitu a mohlo poškozeného ohrozit na životě. Kromě toho se soudy nedostatečně zabývaly zánikem trestní odpovědnosti za pokus podle § 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněná ihned po činu zavolala záchrannou službu a snažila se poškozenému pomoci, aby nezemřel. S odkazem na § 21 odst. 5 tr. zákoníku by pak její jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, příp. § 146a tr. zákoníku, maximálně však těžké ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku.

Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal odvolacímu soudu, příp. soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že shodné námitky uplatňovala v rámci své obhajoby již od samého počátku trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi již zabývaly. Je možno plně souhlasit s názory soudů, že obviněná vedla útok proti poškozenému s velkou razancí a rozhodností a její agresivita se nevyčerpala po první ráně, která byla podle znaleckého posudku způsobilá poškozeného usmrtit a k jeho smrti nedošlo pouze díky včasné a odborné lékařské pomoci. Právní kvalifikace pokusu vraždy je zcela namístě. K dovolací argumentaci stran psychického stavu obviněné a stadia pokusu státní zástupce zdůraznil, že tyto skutečnosti byly zohledněny při ukládání trestu. Meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod byl naplněn.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněné směřující proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů obou stupňů obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a nelze je tak pod tento dovolací důvod podřadit. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Průběh skutkového děje byl spolehlivě prokázán znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a s těmito posudky v podstatě koresponduje i výpověď obviněné, která popírá pouze subjektivní stránku. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněná žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). K tvrzení obviněné stran jejího ovlivnění alkoholem a rozrušení pak lze ve stručnosti odkázat na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterého byly rozpoznávací schopnosti obviněné zachovalé a ovládací schopnosti sníženy pouze forenzně nepodstatnou měrou. Rovněž jednání obviněné ihned po činu, kdy si vymyslela fiktivní průběh události o přepadení, dále ukazuje na její schopnosti racionálně uvažovat a rozhodovat.

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněné, že její jednání nemělo být kvalifikováno jako pokus trestného činu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ale spíše jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, trestný čin ublížení na zdraví podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, příp. trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Je namístě zdůraznit, že obviněná vedla útok nožem o délce čepele cca 20 cm velkou silou do levé poloviny hrudníku poškozeného, řízla do přední plochy levé paže a čtyřikrát nepříliš prudce bodla poškozeného do zad. Posouzení jednání podle § 145 odst. 1, příp. § 146 odst. 3 tr. zákoníku, či § 146a odst. 3 tr. zákoníku je tak s ohledem na způsob útoku vyloučeno, neboť obviněná při lokalizaci útoků do oblasti, kde se nacházejí životně důležité orgány a použité zbrani, plně způsobilé k těmto životně důležitým orgánům proniknout a fatálně je poškodit, musela být srozuměna, že tímto způsobem může poškozeného usmrtit, k čemuž nedošlo pouze shodou okolností nezávislých na vůli obviněné, neboť nezasáhla přímo srdce, případně velké cévy či tepnu, kdy by smrtelný následek nastal rychleji, než by se podařilo poskytnout poškozenému odbornou lékařskou pomoc. Touto otázkou se navíc řádně zabýval i soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně). Je tedy namístě tuto námitku shledat zjevně neopodstatněnou.

Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje i námitka, že se soudy měly zabývat možností zániku trestní odpovědnosti s ohledem na upuštění od pokusu podle § 21 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná v této souvislosti zdůraznila, že poškozenému zavolala záchrannou službu a snažila se mu pomoci. Podle § 21 odst. 3 tr. zákoníku zaniká trestní odpovědnost za pokus trestného činu, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu trestného činu, nebo učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu trestného činu, mohlo být ještě odstraněno. Jednání obviněné je však nutné posuzovat jako pokus ukončený. Je namístě připomenout, že podle judikatury v případě, kdy jednání spočívající v bodnutí nožem do míst, kde mohou být zasaženy životně důležité orgány (srdce, velké cévy apod.), avšak k jejich zasažení nedojde pro překážku nezávislou na vůli pachatele, např. proto, že nůž narazí na kost, je třeba považovat za bezúspěšný ukončený pokus trestného činu vraždy. Jestliže v takovém případě pachatel upustí od opakování jednání směřujícího k usmrcení jiného, nezaniká tím trestnost již ukončeného pokusu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSFR ze dne 18. 12. 1978, sp. zn. 1 Tzf 4/78). Ani skutečnost, že obviněná po opakovaném bodnutí poškozeného, které směřovalo do míst, kde jsou životně důležité orgány (především srdce a plíce), zavolala záchrannou službu a poškozenému se snažila pomoci, tak nezpůsobuje zánik trestnosti pokusu zločinu vraždy, neboť na takovou situaci nelze aplikovat ustanovení § 21 odst. 3 tr. zákoníku. Trestnost již ukončeného pokusu proto nezanikne upuštěním od opakování pokusu, a to ani tehdy, jestliže pachatel mohl bez obtíží opakovat tento pokus (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 Tdo 1517/2010). Nejvyšší soud proto shledal i tuto námitku zjevně neopodstatněnou.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jej shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněná obdobné námitky uplatnila již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 11. 2018



JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu