Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:7 Tdo 215/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.215.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Pokus trestného činu
Pomluva
Spolupachatelství
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 184 odst. 1,2 tr. zákoníku
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku
§ 23 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/18/2019
II.ÚS 2001/19
II.ÚS 2001/19
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
odmítnuto
01/08/2019

7 Tdo 215/2019-1136


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. F., nar. XY v XY, Slovenská republika, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. 7 To 380/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 84/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 7. 2018, č. j. 24 T 84/2017-1029, byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu pomluvy podle § 21 odst. 1, § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsouzen podle § 184 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců, v jejímž průběhu má podle svých sil odčinit nemajetkovou újmu. Podle § 82 odst. 2, § 48 odst. 4 písm. j) tr. zákoníku mu bylo dále uloženo veřejně se osobně omluvit poškozenému D. Š., a to zveřejnit na své vlastní náklady ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku v tištěné verzi deníku Blesk a v internetové verzi deníku Mladá fronta Dnes omluvu ve znění uvedeném ve výroku rozsudku. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu M. Č.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného pokusu přečinu dopustil v podstatě tím, že spolu s M. Č. v období od 25. 4. 2016 do 7. 6. 2016 na blíže nezjištěném místě jednotlivými písemnými podáními, a to dopisem ze dne 25. 4. 2016 adresovaným R. V., předsedovi Ústřední kontrolní komise České strany sociálně demokratické, dopisy ze dne 25. 5. 2016 adresovanými primátorce hl. m. Prahy A. K. a ministru financí A. B. a e-mailem ze dne 7. 6. 2016 adresovaným redakci deníku Blesk, rozeslali informace o údajném odsouzení poškozeného D. Š. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve Francouzské republice pro údajnou distribuci drog, přičemž se odkazovali na písemnost Bureau des traitements opérationnels, Casier judiciaire national, Ministere de la Justice, kdy se domáhali vyloučení poškozeného z politické strany ČSSD, ve které je činný, jeho odvolání z představenstva společnosti Kongresové centrum Praha, a. s., a usilovali o medializaci svých tvrzení, ačkoliv dokument, na který se odkazovali, žádné informace o odsouzení poškozeného neobsahoval a poškozený podle trestního rejstříku nebyl ve Francouzské republice odsouzen.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění M. F. a M. Č. odvoláními. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2018, č. j. 7 To 380/2018-1089 podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného M. Č. v celém rozsahu a ohledně obviněného M. F. pouze ve výrocích o přiměřené povinnosti podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku a ve výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř. a znovu rozhodl tak, že poškozeného D. Š. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení a k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení daném extrémním nesouladem mezi právními závěry soudu a zjištěnými skutkovými okolnostmi. Zdůraznil, že se trestného činu pomluvy nedopustil, resp. že mu toto nebylo prokázáno. Nesprávně byly hodnoceny důkazy a bez rozumných důvodů bylo odmítnuto obhajobou navrhované doplnění dokazování. Poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání spoluobviněného M. Č., kdy hodnocení důkazů v jeho prospěch je v rozporu s pravidly formální logiky, přičemž odvolací soud přesvědčivě neodůvodnil odlišný přístup k prokázání viny u spoluobviněného a u něj. Sám byl přesvědčen, že údaj o poškozeném je pravdivý, škodlivý následek způsobit nechtěl a nebyl s tímto ani srozuměn. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud postavil prokázání bezúhonnosti poškozeného na sdělení Velvyslanectví ČR v XY ze dne 8. 2. 2017, neboť jediným spolehlivým důkazem o tom by byl opis z francouzského „rejstříku trestů“, který však nebyl nikdy vyžádán, ačkoliv to navrhoval. Protiprávní činnost poškozeného se mohla odehrát již v hluboké minulosti, což by také mohlo vysvětlovat nenalezení údajů o poškozeném v příslušné databázi. Nebylo mu prokázáno naplnění subjektivní stránky, kdy se odvolací soud nevěnoval skutečnosti, zda věděl o povaze sdělovaného údaje, případně o jeho srozumění, jaký následek může šířením informace vyvolat.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám jej zprostil obžaloby, případně aby přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že v části, ve které obviněný zpochybňuje skutková hodnocení odvolacího soudu ohledně spoluobviněného M. Č., je dovolání nepřípustné. Dovolání obviněného neobsahuje žádné konkrétní námitky, kterými by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu pomluvy. Jako skutkové jsou formulovány i námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu pomluvy. Skutková zjištění soudů nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Důkazní řízení netrpí ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech, když soud prvního stupně poměrně obsáhle vyložil, proč nevyhověl důkazním návrhům obhajoby. Dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze přihlížet, obviněný uplatnil tento dovolací důvod nepřiléhavě, neboť rozsudek odvolacího soudu žádný výrok o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného neobsahuje.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněného směřující proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, do rozsahu dokazování a do skutkových zjištění soudů nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozeného D. Š., výpověďmi svědků K. K. a M. M., znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, znalce PhDr. Jiřího Valešky, dopisem ze dne 7. 12. 2015 včetně překladu do francouzského jazyka, e-mailu V. G. ze dne 7. 4. 2016 včetně překladu do českého jazyka, e-mailu ze dne 8. 6. 2016 šéfredaktorce deníku Blesk, dopisem poškozeného zástupci francouzské ambasády v České republice, jakož i dalšími listinnými důkazy. Nejvyšší soud přitom ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor či porušení práva na spravedlivý proces, které by případně mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit toliko námitku obviněného stran absence subjektivní stránky ve vztahu k pokusu přečinu pomluvy. Obviněný namítl, že následek relevantní podle trestního práva způsobit nechtěl a ani s tímto nebyl srozuměn. Odvolací soud se podle něj nevěnoval skutečnosti, zda jako domnělý pomlouvající věděl o povaze sdělovaného údaje, případně o jeho srozumění, jaký následek může šířením informace vyvolat. Této námitce však není možno přisvědčit. Prvně je třeba poukázat, že odvolací soud se vědomím obviněného o povaze sdělovaného údaje zabýval, a to v odst. 12 odůvodnění rozsudku. Nadto však Nejvyšší soud dodává, že na základě zjištěného skutkového stavu nelze než uzavřít, že obviněný si byl vědom nepravdivosti sdělovaného údaje, a to zejména s ohledem na skutečnost, že k informaci o údajném odsouzení poškozeného odkazoval na písemnost Bureau des traitements opérationnels, Casier judiciaire national, Ministere de la Justice, ze které tato informace však nikterak nevyplývá.

Po subjektivní stránce se u přečinu pomluvy § 184 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl, přičemž postačí úmysl eventuální (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. R 49/1983, první věta je již nepoužitelná, neboť současná úprava nevyžaduje, aby pachatel věděl o nepravdivosti sdělovaného údaje). Nyní k trestnímu postihu postačí pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, který o jiném sděluje, je nepravdivý, a že tento údaj je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů [viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1828 - 1829]. Pokud přitom výše zmíněnou písemnost použil obviněný jako podklad pro informaci o odsouzení poškozeného, musel být s jejím obsahem nepochybně seznámen a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že sdělení o odsouzení poškozeného může být nepravdivé, neboť tato písemnost žádné takové informace neobsahovala. V daném případě tak není pochyb o naplnění subjektivní stránky přečinu pomluvy.

Je nutno ještě doplnit, že nepravdivý údaj musí být způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného u spoluobčanů, což je třeba hodnotit podle okolností konkrétního posuzovaného případu, zejména s přihlédnutím k postavení dotčené osoby, jejím charakterovým a mravním vlastnostem, dále k povaze sdělovaného údaje, okolnostem sdělení, rozšíření takové informace apod. [viz rovněž Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1828]. Nelze mít tedy pochyb ani o skutečnosti, že obviněný si musel být vědom, že nepravdivý údaj je s to značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání a způsobit mu jinou vážnou újmu, a to jak vzhledem k povaze sdělovaného údaje o odsouzení za distribuci drog, tak rovněž i s ohledem na osobu poškozeného, kdy obviněný, mimo jiné snahou o zveřejnění nepravdivé informace prostřednictvím deníku Blesk, dával všanc jeho politickou kariéru, přičemž k rozšíření této nepravdivé informace prostřednictvím tisku nedošlo nezávisle na vůli obviněného.

S námitkou obviněného stran absence subjektivní stránky pokusu trestného činu pomluvy se vypořádal již odvolací soud, své závěry řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto lze na odůvodnění jeho rozhodnutí pro stručnost odkázat (odst. 12 rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na shora uvedené shledal Nejvyšší soud námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož řádný opravný prostředek obviněného nebyl zamítnut ani odmítnut, tento dovolací důvod nebyl uplatněn přiléhavě a tudíž tato obecná námitka obviněného se míjí s uplatněným dovolacím důvodem.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2019



JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu