Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:26 Cdo 3161/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3161.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Ustanovení zástupce
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 3161/2018-130

USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce statutárního města Ostravy, městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, proti žalované J. M., bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, o zaplacení částky 8.776,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 55 C 168/2016, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2017, č. j. 71 Co 294/2017-83, t a k t o :


Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 18. září 2017, č. j. 71 Co 294/2017-83, potvrdil v napadené části, tj. ve výroku II., usnesení ze dne 3. srpna 2017, č. j. 55 C 168/2016-74, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není z posléze uvedených příčin přípustné podle § 237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 /viz čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“).

Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle § 30 odst. 2 o.s.ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Pro možné ustanovení zástupce účastníku řízení vyžaduje tudíž ustanovení § 30 o.s.ř. splnění dvou podmínek. Předně u něj musí být naplněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o.s.ř. a dále musí být ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že otázku, zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přitom jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, z 13. listopadu 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014 či z 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015). Ochrana zájmů účastníka bude vyžadovat ustanovení zástupce zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o.s.ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se zabýval Nejvyšší soud kupř. v usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013. V usnesení ze dne 12. dubna 2017, sp. zn. 22 Cdo 709/2017, pak dovodil, že ustanovení zástupce k ochraně zájmů účastníka zpravidla nebude nezbytné v řízeních skutkově a právně jednodušších; byť rozhodovací praxe dovolacího soudu nedává odpověď na otázku, které typy sporů lze mezi skutkově a právně jednodušší zařadit, mohlo by příkladmo jít o skutkově a právně jednoduché žaloby na plnění.

V projednávané věci byla dovolatelka zcela osvobozena od soudních poplatků, avšak odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) neshledal, že by ustanovení zástupce z řad advokátů bylo nezbytné k ochraně jejích zájmů. Proti tomuto závěru dovolatelka brojí a tvrdí, že odvolací soud se odchýlil od výše citované judikatury. Nejvyšší soud však uzavírá, že napadené rozhodnutí zcela odpovídá předestřeným závěrům jeho ustálené rozhodovací praxe.

V potvrzujícím usnesení odvolací soud správně poukázal na judikaturu dovolacího soudu a z jeho (byť stručného) odůvodnění je zřejmé, že za podklad pro své rozhodnutí vzal všechna zákonem i judikaturou vyžadovaná hlediska, přičemž jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Dovolatelka vskutku má vysokoškolské vzdělání, z obsahu jejích podání je zřejmé, že pro účely daného řízení se v dotčené problematice dostatečně orientuje a žalobcem uplatňovaný nárok uznala co do důvodu i výše. Její námitka, že si nebyla vědoma právních účinků tohoto jednání, je pak pro posouzení nezbytnosti advokátního zastoupení nepřípadná, jelikož samotná (jí toliko tvrzená) nevědomost již nastalé účinky uznání nezvrátí. Konečně jde o skutkově i právně jednoduchou žalobu na plnění (nadto bagatelní povahy).

S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud dodává, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario).

Vycházeje z uvedených závěrů dovolací soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu