Název judikátu:

Zrušení obchodní korporace, která není schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:27 Cdo 4030/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4030.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zrušení obchodní společnosti
Likvidace právnické osoby (o. z.)
Likvidace obchodní společnosti
Korporace (o. z.)
Akciová společnost
Společnost s ručením omezeným
Komanditní společnost
Veřejná obchodní společnost
Družstvo
Dotčené předpisy:§ 168 odst. 1 o. z.
§ 172 odst. 1 o. z.
§ 93 písm. b) předpisu č. 90/2012Sb.
§ 238 odst. 4 předpisu č. 280/2009Sb. ve znění od 01.01.2014 do 30.06.2017
Kategorie rozhodnutí:B

27 Cdo 4030/2017-174


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 98/4, PSČ 602 00, za účasti ENSEN END a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28262883, zastoupené JUDr. Radkem Machem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 221/2015, o dovolání ENSEN END a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 362/2016-137, takto:




Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 362/2016-137, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


[1] Navrhovatel se svým návrhem z 18. 9. 2015 domáhá, aby soud zrušil společnost ENSEN END a. s. (dále jen „společnost“ či „společnost ENSEN END“), nařídil její likvidaci a jmenoval jí likvidátora. Návrh odůvodňuje tím, že společnost od svého vzniku (tj. více jak osm let) nevykonává činnost.

[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. 1 Cm 221/2015-107, zamítl návrh na zrušení společnosti, nařízení její likvidace (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána 17. 12. 2007.

2) Jako předmět podnikání společnosti byl do obchodního rejstříku zapsán pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

3) Společnost podala za zdaňovací období let 2011 až 2014 daňová přiznání s „nulovými hodnotami“ a podle příloh účetních závěrek nevykonávala žádnou činnost.

4) Výzvou z 15. 4. 2015, č. j. 1905038/15/3001-51521-711155, navrhovatel společnosti uložil, aby se 13. 5. 2015 v 11 hodin dostavila do úřadu navrhovatele [dále jen „předvolání“]. V předvolání navrhovatel uvedl, že společnost předvolává ve věci „projednání nevykonávání činnosti nebo nepobírání příjmů podrobených dani déle než 4 roky.“

5) Předvolání bylo dodáno do datové schránky společnosti 15. 4. 2015 a bylo jí fikcí doručeno 25. 4. 2015. Společnost se v označeném termínu do úřadu navrhovatele nedostavila.

6) V místě sídla společnosti provedl navrhovatel šetření 21. 5. 2015 (dále jen „první místní šetření“).

7) Při prvním místním šetření bylo zjištěno, že v místě sídla společnosti je usídlena řada právnických osob. Společnost byla označena na vývěsce v seznamu s nápisem „OFFICE HOUSE adresa pro vaše podnikání“, v němž bylo uvedeno několik desítek společností s tím, že tyto společnosti lze „kontaktovat v kanceláři OFFICE HOUSE PARTNER, ve III. patře, dveře č. 45, levá strana.“ Společnost ENSEN END neměla v místě svého sídla vlastní schránku či zvonek.

8) Znovu navrhovatel provedl v místě sídla společnosti šetření 14. 1. 2016 (dále jen „druhé místní šetření“).

9) Při druhém místním šetření byla ve třetím patře nalezena kancelář společnosti OFFICE HOUSE PARTNER Brno, Olomouc, Plzeň s. r. o. (identifikační číslo osoby 26290375) [dále jen „OFFICE HOUSE PARTNER“], jejíž zaměstnankyně navrhovateli sdělily, že v této kanceláři má společnost ENSEN END sídlo. Dále uvedly, že členové představenstva společnosti ENSEN END přebírají „prostřednictvím“ kanceláře OFFICE HOUSE PARTNER poštu a do kanceláře docházejí podle potřeby. V místě sídla společnosti ENSEN END nebyla zastižena žádná osoba, která by byla oprávněna společnost zastupovat.

10) Při druhém místním šetření bylo zjištěno také to, že v přízemí budovy se nachází poštovní schránka označená názvem OFFICE HOUSE PARTNER; název společnosti ENSEN END na schránce nebyl uveden.

11) Z telefonického hovoru se zaměstnankyní OFFICE HOUSE PARTNER navrhovatel zjistil, že společnost ENSEN END má se společností OFFICE HOUSE PARTNER uzavřenou smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání.

[4] Soud prvního stupně – odkazuje na § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) – konstatoval, že toto ustanovení je zařazeno pod marginální rubriku „ukončení činnosti“. To podle soudu znamená, že zákonodárce „nezamýšlel rušit společnosti, které řádně plní své povinnosti a doposud nezačaly realizovat svoji podnikatelskou činnost, ale spíše společnosti, které podnikatelskou činnost realizovat přestaly“.

[5] K možnosti zrušit společnost s odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), soud uvedl, že zákonná podmínka, podle níž obchodní korporace není po dobu delší než jeden rok schopna vykonávat svoji činnost, se váže na objektivní stav. „Pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení,“ dodal soud.

[6] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 2. 2017, č. j. 8 Cmo 362/2016-137, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[7] Odvolací soud nejprve - v reakci na pochybnosti vznášené v tomto směru samotným navrhovatelem - dovodil, že navrhovatel vystupuje v projednávané věci jako účastník řízení. Poté se zabýval otázkou, zda je „samostatným důvodem“ pro zrušení společnosti skutečnost, že společnost nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky. Přitom dospěl k závěru, že naplnění podmínek § 238 odst. 4 daňového řádu je sice důvodem pro podání návrhu na zahájení řízení, samo o sobě však důvodem pro vyhovění takovému návrhu být nemůže. Soud, který posuzuje důvodnost návrhu správce daně, rozhoduje s odkazem na § 172 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), resp. § 93 z. o. k., a proto může společnost zrušit „pouze z některého z důvodů uvedených v těchto ustanoveních.“

[8] Na poměry společnosti ENSEN END podle odvolacího soudu „dopadá ustanovení § 93 písm. b) z. o. k.“ Ačkoli měl zákonodárce při formulaci § 238 odst. 4 daňového řádu „na mysli především subjekty, které ‚již‘ nepodnikají,“ dopadá toto ustanovení „i na obchodní korporace, které ‚dosud‘ nepodnikaly (…), včetně tzv. ready-made společností“, konstatoval odvolací soud. Podle přesvědčení odvolacího soudu je doba uvedená v ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu dostatečně dlouhá k tomu, aby ready-made společnosti zahájily podnikání, a nedošlo-li k tomu, „stávají se z nich právě takové ‚mrtvé duše‘,“ k jejichž zrušení má sloužit § 238 odst. 4 daňového řádu. Podle mínění odvolacího soudu je tedy usnesení soudu prvního stupně nesprávné, neboť ačkoli je společnost ENSEN END tzv. ready-made společností, nevykonává po dobu více než 10 let činnost.

[9] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda soud může zrušit obchodní korporaci podle § 93 písm. b) z. o. k., pokud (prozatím) nezačala vykonávat svoji činnost (a plnit tak svůj účel), ačkoli je toho schopna.

[10] Dovolatelka namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

[11] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že dostatečně nezohlednil „zásadní rozdíl mezi tzv. ‚mrtvými společnostmi‘ (…) a nově založenými ready-made společnostmi.“ Ten spočívá ve skutečnosti, že „mrtvé společnosti“ již podnikat nemohou, zatímco tzv. ready-made společnosti podnikat nechtějí. V této souvislosti dovolatelka odkazuje na systematiku daňového řádu, konkrétně na skutečnost, že § 238 daňového řádu je zařazen pod marginální rubriku „ukončení činnosti“. Zákonodárce tedy podle jejího mínění nezamýšlel rušit společnosti, které doposud nezačaly realizovat podnikatelskou činnost, nýbrž jen společnosti, které s realizací podnikatelské činnost přestaly.

[12] K výkladu § 93 písm. b) z. o. k. dovolatelka uvádí, že neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav. Pokud je korporace schopna svoji činnost vykonávat, ale vykonávat ji nechce, nejsou naplněny podmínky pro její zrušení.

[13] Dovolatelka dodává, že byla založena jako ready-made společnost, a zdůraznila, že řádně plní své povinnosti, tj. vede účetnictví, podává daňová přiznání, má označené sídlo, na kterém je dosažitelná, přebírá poštu a aktivně hájí své zájmy, což je patrné i z toho, že se v projednávané věci aktivně brání proti podáním navrhovatele.

[14] Navrhovatel se k dovolání vyjádřil tak, že pro účely § 238 odst. 4 daňového řádu je rozhodující výhradně, zda právnická osoba vykonává nebo nevykonává svoji činnost (nikoli již zda činnost vykonávat přestala nebo s jejím výkonem doposud nezačala). Zdůraznil, že evidence právnických osob, které nevykonávají žádnou činnost, pro něj znamená značnou administrativní a finanční zátěž, zpochybňujíc tvrzení dovolatelky, podle něhož tyto právnické osoby nezpůsobují „žádnou škodu“.

[15] K možné aplikaci § 93 písm. b) z. o. k. navrhovatel uvádí, že předpoklady právní normy obsažené v tomto ustanovení byly v projednávané věci naplněny. Společnost po dobu více než deseti let nevykonává žádnou činnost, a proto nenaplňuje svůj účel (ať už je účelem společnosti její „prodej“ zájemcům z řad třetích osob, či výkon podnikatelské činnosti).

[16] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení (výše uvedené) dovolatelkou otevřené otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a sice zda soud může zrušit obchodní korporaci podle § 93 písm. b) z. o. k., pokud obchodní korporace (prozatím) nezačala vykonávat svoji činnost (a plnit tak svůj účel), ačkoli je toho schopna.

[17] Podle § 168 odst. 1 o. z. se právnická osoba zrušuje právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a z dalších důvodů stanovených zákonem.

[18] Podle § 172 odst. 1 o. z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

[19] Podle § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže [20] Pod § 10 odst. 3 daňového řádu správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.

[21] Podle § 238 odst. 4 daňového řádu [ve znění zákonného opatření č. 344/2013 Sb., pro věc rozhodném (k tomu viz část šestou článek XI bod 1 zákona č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní)] správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.

[22] Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a z dalších důvodů stanovených zákonem (§ 168 odst. 1 o. z.). Přitom platí, že rozhodnutím orgánu veřejné moci (ve smyslu právě citovaného ustanovení) je i rozhodnutí soudu.

[23] Soud právnickou osobu zruší a nařídí její likvidaci především tehdy, jsou-li naplněny předpoklady § 172 o. z. Naproti tomu skutečnost, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky (§ 238 odst. 4 daňového řádu), sama o sobě nepostačuje pro (kladné) rozhodnutí soudu o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.

[24] Z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 280/2009 Sb. (sněmovní tisk číslo 685, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 5. volební období, 2006–2010, s. 140), se podává, že „správce daně může v případě daňového subjektu zapsaného v obchodním rejstříku při jeho dlouhodobé nečinnosti podat soudu návrh na zrušení společnosti a provedení její likvidace. Jedná se o postup, který by měl odstranit z registrů ‚mrtvé duše‘.“

[25] Z právě uvedeného je patrné, že § 238 odst. 4 daňového řádu doplňuje § 172 o. z. Nikoli však jako samostatná skutková podstata, která by navazovala na blanketní odkaz § 172 odst. 1 písm. d) o. z., nýbrž jako právní norma, která správci daně (za splnění předpokladů § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) ukládá, aby podal návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace, resp. jako právní norma, která správce daně jako navrhovatele zbavuje povinnosti osvědčit soudu právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. Jinak řečeno, ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu tedy sice je ve vztahu speciality k § 172 o. z., ale nikoli v tom směru, že by šlo o samostatný (svébytný) důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby (a nařízení její likvidace), nýbrž jen potud, že správce daně nemusí osvědčit právní zájem na navrženém zrušení právnické osoby, a přesto může být se svým návrhem úspěšný.

[26] K právě uvedenému se (s ohledem na vyjádření navrhovatele) sluší dodat, že podmínky § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu jsou objektivní, tedy, že pro naplnění hypotézy tohoto ustanovení nejsou rozhodující důvody, pro které daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky.

[27] Dovodil-li tedy odvolací soud, že nevykonává-li právnická osoba činnost nebo nepobírá-li příjmy podrobené dani déle než 4 roky, jde o důvod pro návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace ze strany správce daně (nikoli již pro to, aby soud bez dalšího vyhověl návrhu správce daně), je jeho právní posouzení této otázky správné.

[28] Za správný však již nelze označit odvolacím soudem podaný výklad § 93 písm. b) z. o. k., a proto je dovolání důvodné.

[29] Ustanovení § 93 z. o. k. věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Na rozdíl od § 172 odst. 1 o. z. však může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 z. o. k. zrušit jen v řízení zahájeném na návrh.

[30] Ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. soudu ukládá zrušit obchodní korporaci a nařídit její likvidaci, není-li tato právnická osoba schopna vykonávat svoji činnost po dobu delší než 1 rok, a není-li proto schopna plnit svůj účel. Neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně [srov. Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. I. díl (§ 1 až 343). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 682].

[31] Proto může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost.

[32] Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace (za podmínek § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu) aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k.

[33] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyšel-li odvolací soud z toho, že společnost ENSEN END fakticky nezačala vykonávat svojí podnikatelskou činnost, a dovodil-li (již jen) z této skutečnosti, že jsou v projednávané věci naplněny předpoklady § 93 písm. b) z. o. k., je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.

[34] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

[35] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[36] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

[37] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu