Název judikátu:

Směnka. Směnečné námitky. Směnečný platební rozkaz. Částečná právní moc směnečného platebního rozkazu.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/25/2004
Spisová značka:29 Odo 1042/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1042.2003.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 242 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 175 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:B


29 Odo 1042/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného, advokátem, proti žalované V.-I. s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 2,430.000,- Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 72/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2003, č.j. 4 Cmo 433/2001-109, takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2003, č.j. 4 Cmo 433/2001-109 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2001, č.j. 30 Cm 72/2001-23 se ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání v platnosti části směnečného platebního rozkazu ze dne 27. února 2000, č.j. 3 Sm 5/2001-10, zrušují.

II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2003, č.j. 4 Cmo 433/2001-109 ve výroku o nákladech odvolacího řízení a ve výroku, kterým byl potvrzen výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2001, č.j. 30 Cm 72/2001-23 ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14.5.2001, č.j. 30 Cm 72/2001-23, kterým tento soud ponechal v platnosti co do částky 2,430.000,- Kč a ve výroku o nákladech řízení směnečný platební rozkaz ze dne 27.2.2001, č.j. 3 Sm 5/2001-10.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 175 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nařídí soud k projednání včas podaných námitek jednání. K námitkám vzneseným opožděně nelze přihlížet. Z uvedeného vyplývá, že ani při jednání ve věci nelze po uplynutí lhůty pro podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena v námitkách, žalovaný však může uvádět nové skutečnosti a nabízet důkazy k obraně, kterou uplatnil v námitkách.

V projednávané věci byly včas uplatněné námitky žalované vyčerpány částečným zpětvzetím žaloby a stejně jako soud prvního stupně se nemohl ani odvolací soud zabývat hmotněprávní námitkou žalované „spočívající v tvrzení absolutní neplatnosti právního úkonu - směnce,“ vznesené až při jednání ve věci po uplynutí lhůty pro podání námitek, tedy opožděně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Tento rozpor spočívá podle dovolatelky v tom, že nepřihlédl k námitce absolutní neplatnosti směnky s odkazem na ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná zastává názor, že ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. části první věty za středníkem (stejně jako ustanovení § 118b a 118c o. s. ř.) upravuje podmínky pro uvedení rozhodných skutečností a označení důkazů, přičemž s nedodržením zákonem upravených podmínek je spojeno to, že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude soud přihlížet. Dovolatelka soudí, že (stejně jako v případě ustanovení § 118b a 118c o. s. ř.) lze v případě ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. uplatnit po uplynutí lhůty pro podání námitek opožděně námitku, jestliže skutečnosti, které ji prokazují, byly účastníku známy až po uplynutí lhůty pro podání námitek a kterou tedy nemohl účastník bez své viny včas uvést.

Dále pak dovolatelka odůvodňuje tvrzenou neplatnost směnky a cituje některá soudní rozhodnutí zabývající se touto problematikou, aniž by však konkrétně vycházela z jejich obsahu.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Dovolání tedy může tedy být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda lze v řízení podle ustanovení § 175 o. s. ř. uplatnit po uplynutí lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu další námitky, které nebyly dříve žalovanému známy.

Vzhledem k tomu, že dovolací soud shledal dovolání přípustným, zabýval se nejprve – v intencích ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – postupem soudu prvního stupně a návazně i odvolacího soudu při rozhodování o námitkami nenapadené části směnečného platebního rozkazu.

Dovolatelka v námitkách výslovně uvedla, že napadá pouze tu část směnečného platebního rozkazu, kterou soud žalobci přisoudil 6 % úrok z prodlení a „co se týče hlavního závazku žalované, který vyplývá ze směnky, tento není předmětem jejích námitek.“

Soud prvního stupně tedy měl rozhodnout pouze o tom, zda zrušuje či ponechává v platnosti směnečný platební rozkaz v napadeném rozsahu, když ve zbývajícím rozsahu nabyl směnečný platební rozkaz marným uplynutím lhůty pro podání námitek právní moci. Rozhodl-li soud prvního stupně o směnečném platebním rozkazu v celém rozsahu zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud pak, aniž uvedené pochybení soudu prvního stupně napravil, se věcí zabýval meritorně, když posuzoval včasnost dalších námitek žalované.

Dovolací soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v části, kterou tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení a spolu s ním ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení - k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Vzhledem k tomu se již dovolací soud nezabýval uplatněnými dovolacími důvody.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. srpna 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu