Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Spisová značka:30 Cdo 3951/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3951.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E

30 Cdo 3951/2018-101


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce K. K., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, pod sp. zn. 30 C 317/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2018, č. j. 30 C 317/2017-39, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal konstatování porušení práva, náhrady škody ve výši 7 634 217 Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč (výrok I) a rozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Řízení o odvolání žalobce proti označenému rozsudku bylo (pro nesplnění poplatkové povinnosti) zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2018, č. j. 30 C 317/2017-52, které bylo k odvolání žalobce potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 19. 7. 2018, č. j. 58 Co 250/2018-60 (výrok I usnesení odvolacího soudu), současně bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu) a bylo též vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozhodnutí odvolacího soudu). Uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 28. 7. 2018.

Jen proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.


V posuzované věci žalobce dovoláním napadl toliko rozsudek soudu prvního stupně, který v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, je dán důvod pro zastavení dovolacího řízení podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006). Nejvyšší soud současně nepřihlédl k opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť o ní bylo v mezidobí pravomocně rozhodnuto odvolacím sudem (výrokem II usnesení ze dne 19. 7. 2018, č. j. 58 Co 250/2018-60) a uvedené rozhodnutí je závazné jak pro účastníky řízení, tak i pro soud (§ 159a odst. 1 a 4 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 10. 2018


JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu