Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/11/2017
Spisová značka:7 Tdo 1235/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1235.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Výtržnictví
Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
§ 358 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

7 Tdo 1235/2017-22

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl dne 11. října 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 8 To 185/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 182/2016 takto:


Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 8 To 185/2017, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 13 T 182/2016.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jihlavě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2017, č. j. 13 T 182/2016-80, byl obviněný P. J. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 6. 4. 2016 v místě svého bydliště umístil na internet na svůj veřejný kanál na serveru www.youtube.com, kde vystupuje pod pseudonymem P., video s názvem: Projekt „mám jí ráda“ tu moji kundu, přičemž v uvedeném videu se značně vulgárním a oplzlým způsobem vyjadřoval o práci, podnikatelské činnosti a osobě poškozené P. Y. W.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný i poškozená. Z podnětu odvolání obviněného soud druhého stupně rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. 8 To 185/2017-130, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 62 odst. 1 tr. zákoníku, § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, a odvolání poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný P. J. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Namítl, že soud prvního stupně měl při svém rozhodování vycházet ze zásady subsidiarity trestní represe, neboť se nejednalo o běžné výtržnictví páchané veřejně a hrubou neslušností. Soudní praxe dosud neměla potřebu judikovat vulgární projevy zveřejněné na serveru YouTube a tyto projevy by se měly řešit cestou civilní žaloby. Ve svém videu poukazoval na skutečnost, že jednání poškozené je předražené, je pro ženy zdravotně nebezpečné, a tímto způsobem chtěl ženy varovat. Judikatura, na kterou soud prvního stupně odkazoval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 Tdo 481/2015), nedopadá na projednávaný případ, neboť tam je řešeno onanování na veřejnosti bez slovního urážení kohokoli dalšího. Obviněný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 7. 1975, sp. zn. 11 Tz 31/75, podle kterého je v případě trestného činu výtržnictví nutné posuzovat i okolnosti, pohnutku, vyprovokování a následky činu. V předchozím jednání poškozené lze podle obviněného spatřovat vyprovokování a tedy existenci omluvitelné pohnutky. Samotné vyprovokování shledává obviněný v propagačním videu poškozené, která podle připojených zpráv nemůže jako psycholog vykonávat takovouto činnost. Podle obviněného jeho jednání nedosahuje společenské škodlivosti trestného činu. Kromě toho obviněný zdůraznil, že se ke svému jednání doznal a poškozené se omluvil.

V rozporu se zásadou rovnosti před zákonem považuje obviněný závěr odvolacího soudu, že jednání obviněného nelze tolerovat i přes skutečnost, že se veřejně známé osobnosti často vyjadřují hrubě. Dále obviněný namítl nedostatečný rozsah dokazování stran objasnění činnosti poškozené a jednostranně vedené dokazování pouze v jeho neprospěch.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Obviněným namítaný rozsah a způsob dokazování nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Na straně druhé ani obviněný nezpochybňuje správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů a sám zdůrazňuje, že se k projednávanému skutku doznal. Mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, závěry z nich učiněnými a provedenými důkazy není žádný rozpor. Pokud se obviněný domáhal doplnění dokazování o zprávy týkající se charakteru činnosti poškozené, pak tyto důkazy se netýkají přímo projednávaného skutku, ale vztahují se k osobě poškozené a její činnosti, která není předmětem tohoto trestního řízení. Tyto zprávy by mohly sloužit nanejvýš k případnému posouzení důvodnosti kritiky její podnikatelské činnosti.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného, že jeho jednání není trestným činem a je namístě aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip použití trestního práva jako „ultima ratio“.

Trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku pachatel spáchá, pokud se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. Tímto ustanovením je chráněno klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek. Sekundárním objektem tohoto trestného činu mohou být ohroženy i další zájmy, jako například čest a důstojnost lidí.

V projednávaném případě soudy uzavřely, že obviněný umístěním videa obsahujícího vulgární výrazy adresované především na osobu poškozené a její podnikání, a to na veřejný kanál serveru www.youtube.com, naplnil znak veřejného spáchání činu, neboť tak učinil ve smyslu § 117 písm. a) tr. zákoníku prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě. Tento závěr nezpochybňuje ani obviněný.

Dalším obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu výtržnictví je spáchání hrubé neslušnosti nebo výtržnosti. Obviněný ve svém videu vulgárními výrazy kritizoval poškozenou a její podnikatelskou činnost, v čemž soudy obou stupňů spatřují hrubou neslušnost.

Podle ustálené soudní praxe lze za hrubou neslušnost považovat jednání, jímž jsou hrubě porušována pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky, což může být i hrubý útok na čest a vážnost občana. Hrubý charakter neslušnosti nelze dovozovat pouze z charakteru osobnosti pachatele a jeho pohnutky, ale je třeba zejména hodnotit vlastní projev pachatele, a to i ve vztahu k prostředí, kde k němu došlo. Výtržností ve smyslu § 358 tr. zákoníku je jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost zdraví, majetku nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob současně přítomných (viz R 44/1990). Při posuzování činů výtržnické povahy je nutné z hlediska § 358 tr. zákoníku zejména uvážit intenzitu, rysy a průběh útoku (slovní či jiné, nebezpečnější projevy), posoudit okolnosti, za nichž byl čin spáchán (na pracovišti, na ulici, v restauraci, na shromáždění občanů, v denní či noční dobu, počet pachatelů), zjišťovat pohnutku činu (arogance vůči ostatním občanům, vyprovokování a vybočení jen z rámce normální reakce, zda jednání nebylo jen nevhodným a nepřípadným projevem), zhodnotit následky (poranění osob, poškození věcí), zhodnotit osobu pachatele (dosavadní způsob života, povahové vlastnosti, kriminální minulost) [viz R 4/1976]. Trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku je jedním z trestných činů hrubě narušujících občanské soužití. Formy výtržnického jednání tudíž musí narušovat občanské soužití hrubě, to znamená ve zvýšené míře, přičemž nestačí méně závažné, běžné nebo obvyklé projevy rušení tohoto soužití. Předmětem ochrany zde primárně nejsou individuální zájmy jednotlivých občanů, např. jejich zdraví, majetek, čest apod., nýbrž šířeji pojatý komplex vztahů, jimiž je uspořádána koexistence větší pospolitosti lidí v nějakém místě, okruhu apod. Z této povahy chráněného zájmu vyplývá, že má-li být nějaké jednání pokládáno za výtržnost, musí se určitým výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje zájmy jednotlivců (viz NS 19/2003-T 448).

Soudy obou stupňů se zaměřily na vulgaritu vyjádření obviněného a v tom shledaly naplnění znaku hrubé neslušnosti. Projednávaný skutek je ovšem třeba hodnotit v širších souvislostech, jak vyplývá ze shora nastíněného. Obviněný je tzv. youtuber, který se zabývá vytvářením videí a jejich umístěním na veřejném kanále www.youtube.com, ve kterých se vyjadřuje k různým tématům a videím jiných osob, tyto glosuje, paroduje, komentuje či kritizuje. Jedná se tedy o „video bloggera“ neboli „vloggera“, který tímto způsobem reaguje na různé informace a podněty, jež považuje zajímavé, a tím se snaží odběratele primárně pobavit. V rámci této své záliby zcela náhodně zhlédl video propagující podnikatelskou činnost poškozené a na základě dalších informací, které si vyhledal na internetu, natočil video, ve kterém vyslovil mimo jiné i vulgárně kritiku její činnosti a obecně i žen, které využily jejích služeb. Video z internetu stáhl poté, co bylo zahájeno trestní stíhání, a poškozené se v hlavním líčení omluvil. Během cca půl roku bylo video přehráno přibližně 4500krát. Jak vyplývá ze spisového materiálu (č. l. 29-30), reakce odběratelů obviněného byly spíše neutrální, žádného z nich video obviněného nepohoršovalo, ale považovali jej spíše za určitou recesi. Formálně se tedy jeví, že vulgární výrazy, které obviněný ve videu užil, by mohly naplňovat znak hrubé neslušnosti, ovšem je třeba zvážit, že intenzita útoku obviněného nebyla výrazná, a tudíž lze uzavřít, že se jednalo o neslušnost, ale nikoli hrubou ve smyslu znaku skutkové podstaty přečinu výtržnictví. Počet přehrání videa není nikterak vysoký, když při cca 34 000 odběratelích sledujících videa obviněného jej zhlédlo cca 4500, což v České republice, která má cca 10 mil. obyvatel je nepatrný počet osob a též s ohledem na průměrnou sledovanost dalších videí obviněného, která se pohybuje okolo 20 000 zhlédnutí. Obviněný tímto videem zjevně vybočil z rámce přípustné kritiky formou nevhodné kritiky osoby poškozené a její podnikatelské činnosti, která tuto situaci jediná takto i vnímá. Nelze sice podcenit význam veřejného kanálu YouTube a jeho vliv především na mladší generaci obyvatel, ale videem obviněného zjevně nedošlo k hrubému narušení občanského soužití. Je třeba zdůraznit, že předmětem ochrany v případě trestného činu výtržnictví nejsou primárně individuální zájmy jednotlivých občanů, v tomto případě čest a profesní erudice poškozené, ale šířeji pojatý komplex vztahů větší pospolitosti lidí v nějaké lokalitě. Aby takovéto jednání bylo pokládáno za výtržnost, musí se určitým výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje zájmy jednotlivce. Skutečnost, že několik dalších zájemců o služby poškozené původní objednávky zrušilo, ještě nezakládá hrubé narušení občanského soužití v míře odpovídající zákonnému znaku výtržnictví.

Trestným činem je každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, ale v případě méně závažných trestných činů je tento závěr korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012).

Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného, že projednávaný skutek nedosahuje takové míry společenské škodlivosti, že by nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Je zjevné, že obviněný překročil tolerovatelnou míru slušnosti a přípustné kritiky osoby a podnikatelské činnosti poškozené, ovšem nejedná se o tak hrubou míru neslušnosti, aby hrubě narušila občanské soužití. Jeho jednání se dotklo výrazněji skoro výlučně pouze poškozené a ostatní osoby jej jako hrubou neslušnost nevnímaly, ale braly to spíš jako recesi. Vulgarita se sice stává ve společnosti stále běžnější, což nesvědčí o správných morálních principech a patřičné společenské úrovni osob vulgarizmy používajících, ale použití několika vulgárních výrazů veřejně ještě neznamená, že je nutné vždy takového jednání posoudit jako trestný čin výtržnictví.

Výrok o vině obviněného přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku je vadný, neboť nemůže obstát pro nedostatek naplnění zákonného znaku „výtržnosti“ a „hrubé neslušnosti“. Napadený rozsudek soudu druhého stupně, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Rozsudek soudu prvního stupně tedy je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil rozsudky soudů obou stupňů, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně v rámci nového projednání a rozhodnutí věci zváží, nelze-li skutek posoudit jako přestupek proti občanskému soužití, a podle toho ve věci rozhodne, přičemž je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.