Rozhodnutí NS

7 Tdo 1241/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/01/2017
Spisová značka:7 Tdo 1241/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1241.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Trest
Zastavení trestního stíhání
Dotčené předpisy:§ 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1241/2017-19
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 61 To 142/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 138/2016 a rozhodl takto:


Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 61 To 142/2017.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 51 T 138/2016, byl obviněný J. O. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 10 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 18. 9. 2016 v P., V., v obchodním domě Tesco v oddělení textilu odcizil balení spodního prádla v hodnotě 329 Kč, ačkoli předtím byl ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 173/2014 pravomocně odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na sedmnáct měsíců, který vykonal dne 7. 7. 2016.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 61 To 142/2017. Podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušen a podle § 223 odst. 2 tr. ř., § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. bylo trestní stíhání obviněného zastaveno.

Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zrušení rozsudku a o zastavení trestního stíhání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítl, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a že Městský soud v Praze se neřídil hledisky stanovenými v tomto ustanovení. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. může být trestní stíhání zastaveno, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne.

Městský soud v Praze odůvodnil zastavení trestního stíhání podle citovaného ustanovení úvahou vycházející z toho, že byť je obviněný tzv. speciálním recidivistou, který byl od roku 2012 sedmkrát odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, páchal vždy jen drobné krádeže, což platí i v případě odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 173/2014, v níž mu byl uložen souhrnný trest a v níž se jednalo o krádež, při které v obchodě odcizil balení kuřecích prsou v ceně 85,60 Kč a štípátko na nehty v ceně 69,90 Kč. Městský soud v Praze poukázal na to, že z předchozího výkonu trestu byl obviněný propuštěn dne 7. 7. 2016 a že krátká doba, která uplynula do spáchání nyní posuzovaného skutku, znamená, že výkon trestu nemá na obviněného žádný výchovný vliv a nepůsobí na něho jako zábrana v páchání další trestné činnosti. V návaznosti na to Městský soud v Praze uzavřel, že vykonaný trest odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, který byl obviněnému uložen ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 173/2014, je dostatečný.

Tyto úvahy Městského soudu v Praze se zcela míjejí s hledisky vyplývajícími z ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Především je vyloučeno, aby význam trestu, k němuž může trestní stíhání vést, byl poměřován s trestem, který byl uložen pro jiný trestný čin a byl již vykonán, jestliže jde o trestní stíhání vedené pro trestný čin spáchaný po vykonání dřívějšího trestu. Vykonaný trest se vymyká tomu, aby mohl být posuzován z hlediska, zda je dostatečný i za trestný čin spáchaný po jeho vykonání. V ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. sice není výslovně uvedeno, že trestem, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen, se rozumí jen dosud nevykonaný trest, ale jasně a logicky to vyplývá ze smyslu tohoto ustanovení. Účelem je předejít zbytečnému trestnímu stíhání zejména s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení. Z trestu uloženého pro jiný čin může neúčelnost trestního stíhání vyplývat jen tehdy, nebyl-li tento trest dosud (zcela) vykonán. Alternativa ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. vázaná na trest, který obviněného podle očekávání postihne, v sobě implicitně zahrnuje podmínku, že jde o trest, který teprve bude uložen a vykonán. Alternativa vázaná na trest, který již byl uložen, musí s tím být srovnatelná v tom smyslu, že se může týkat jen trestu, který dosud nebyl (zcela) vykonán. Za kritérium rozhodnutí podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je možné považovat trest uložený pro jiný čin pouze za situace, kdy tento trest teprve má být v budoucnu (alespoň zčásti) vykonán. Jedině za této podmínky je možné uvažovat o tom, zda jde o trest, ve srovnání s nímž je zcela bez významu trest, k němuž může vést trestní stíhání pro další trestný čin. Zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tedy podmíněno výsledkem postupu, při kterém se posoudí postavení obviněného vyplývající z toho, jakému trestu uloženému pro jiný trestný čin se má podrobit, a zároveň se zváží, zda a nakolik by se toto postavení změnilo v případě, že stávající trestní stíhání vyústí v uložení trestu za projednávaný trestný čin.

Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nesmí být v rozporu s účelem zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). V § 1 odst. 1 tr. ř. je tento účel vymezen způsobem, z něhož mimo jiné vyplývá, že řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti. V případě obviněného J. O. se ukazuje, že dřívější odsouzení a potrestání na něho neměla potřebný výchovný účinek a nevedla k jeho nápravě. Pokud se v tomto směru nedá do budoucna reálně očekávat nějaká změna, vystupuje do popředí význam represivní složky řízení, která je s to předejít a zamezit trestné činnosti obviněného alespoň po dobu výkonu trestu a tím působit k upevňování zákonnosti a konec konců i k výchově ostatních občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů. Napadené usnesení Městského soudu v Praze je v jasném rozporu s účelem trestního řízení, jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř., neboť navozuje nemístnou představu, že vykonaný trest může „pokrýt“ budoucí trestnou činnost spáchanou po výkonu trestu. Tato forma recidivy však je ve skutečnosti okolností, která zpravidla obecně zvyšuje stupeň závažnosti nově spáchaného trestného činu. Městský soud v Praze tak paradoxně a očividně proti smyslu ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve skutečnosti odůvodnil zastavení trestního stíhání obviněného recidivou, která je v dané věci dokonce zákonným znakem trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání důvodně vytkl, že pro rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyly splněny podmínky.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10. Při tom se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud, tj. že zastavit trestní stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. není možné z důvodu vykonaného trestu uloženého pro jiný čin.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2017


JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu