Rozhodnutí NS

20 Cdo 1741/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/01/2017
Spisová značka:20 Cdo 1741/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1741.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Výkon rozhodnutí
Forma právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ]
Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 o. s. ř.
§ 351 odst. 1 o. s. ř.
§ 561 odst. 1 o. z.
§ 562 odst. 1 o. z.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
08/22/2017
II.ÚS 2655/17
JUDr. Ludvík David
odmítnuto
10/25/2017
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 1741/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného doc. RNDr. J. K., CSc., zastoupeného JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. č. 1321/1, proti povinné Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Branišovská č. 31a, identifikační číslo osoby 60076658, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1, o nařízení povinnosti zveřejnit omluvu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 E 9/2016, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. prosince 2016, č. j. 19 Co 1760/2016-50, takto:

I. Dovolání oprávněného se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 270,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Fialy, advokáta se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1.
O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2016, č. j. 28 E 9/2016-16, byl podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2015, č. j. 11 C 127/2013-167, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2016, č. j. 5 Co 44/2015-218, za nesplnění povinnosti zveřejnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na webových stránkách povinné a její Pedagogické fakulty na úvodní stránce v položce Novinky či Aktuálně po dobu jednoho měsíce omluvu: „Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se omlouvá doc. RNDr. J. K., CSc. za bezdůvodné zadržování jeho hotových a rozpracovaných autorských děl po dobu 1,5 roku“, nařízen výkon rozhodnutí, kterým byla povinné uložena pokuta ve výši 10 000 Kč (výrok I.) a soud dále uložil povinné povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 4 541 Kč (výrok II.).

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání povinné usnesením ze dne 8. prosince 2016, č. j. 19 Co 1760/2016-50, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2015, č. j. 11 C 127/2013-167, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2016, č. j. 5 Co 44/2015-218, ukládáním pokut za nesplnění povinnosti zveřejnit výše uvedenou omluvu se zamítá (první výrok) a dále uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 7 454 Kč (druhý výrok). V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že na webových stránkách povinné a její pedagogické fakulty na úvodní stránce v položce Novinky, resp. Aktuálně, byla po dobu jednoho měsíce uveřejněna omluva ve výše uvedeném znění. Oprávněný však takto zveřejněnou omluvu nepovažoval za řádnou, když u ní nebylo uvedeno, kdo ji za omlouvající se subjekt činí a omluva tak podle něho nemůže být platná, neboť nemá náležitosti jednostranného právního jednání. Proto oprávněný podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro řádné splnění jiné povinnosti formou ukládání pokut podle ustanovení § 351 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“).

Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné, protože nebyly splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, když povinná uloženou povinnost omluvit se oprávněnému splnila řádně ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a oprávněný se nyní domáhá, aby povinná uveřejnila omluvu ve znění, které neodpovídá exekučnímu titulu. Pokud oprávněný požadoval, aby u textu omluvy bylo uvedeno, kdo omluvu za povinnou a její Pedagogickou fakultu činí, a faksimile podpisu oprávněné osoby, pak takovýto požadavek z exekučního titulu nevyplývá. Odvolací soud nepovažoval za důvodnou námitku oprávněného, že omluva uložená výrokem rozsudku je jednostranným právním jednáním, které ke své platnosti vyžaduje podpis jednajícího. Omluva byla povinné uložena zveřejněním na webových stránkách, nikoliv formou dopisu adresovaného přímo oprávněnému. Ze skutečnosti, že omluva byla zveřejněna na webových stránkách povinné, je nepochybné, kdo omluvu činí. Pokud oprávněný požadoval, aby omluva byla podepsána osobou oprávněnou jednat za povinnou, pak mohl tento svůj požadavek formulovat v žalobě, neboť to byl právě oprávněný jako žalobce, kdo navrženým žalobním petitem vymezil požadavky, v jakém znění, kde a po jakou dobu má být omluva uveřejněna.

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „rozhodná otázka hmotného práva nebyla dle jeho vědomostí dosud dovolacím soudem vyřešena“. Oprávněný uvádí, že měl za to, že veřejná omluva bude na univerzitních i fakultních webových stránkách automaticky zveřejněna i s podpisem za ni jednající odpovědné osoby, neboť jde o právní jednání ve smyslu § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), když podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího, a to bez ohledu na skutečnost, zda je podpis osoby jednající za povinnou výslovně uveden ve výroku exekučního titulu. Dovolatel formuluje právní otázku, která by měla být dovolacím soudem vyřešena, a sice zda je pro realizaci povinnosti k omluvě nařízené soudem v nalézacím řízení rozhodné doslovné znění výroku exekučního titulu, nebo zda je nutno při realizaci této povinnosti přihlížet i k obecným požadavkům zákona na platnost právního jednání. Dovolatel zastává názor, že povinný je vždy povinen přihlížet vedle vlastního vymezení rozsahu uložené povinnosti i k obecným zákonným požadavkům kladeným na projev vůle, a proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k novému projednání.

Povinná se k dovolání vyjádřila tak, že se s názorem dovolatele neztotožňuje, jeho požadavek je neopodstatněný a omluva již byla řádně poskytnuta. Uvádí, že znění omluvy a způsob jejího poskytnutí vymezuje ve svém rozhodnutí nalézací soud. Je-li omluva poskytnuta v doslovném souladu s příslušným soudním rozhodnutím, nemůže být nad rámec jejího vymezení nijak rozšiřována. I pokud by nalézací soud uložil povinnost poskytnout omluvu způsobem nebo ve znění, jež by byly v rozporu s právními předpisy či by znamenaly neplatnost omluvy, pak je právem účastníků řízení se proti takovému rozhodnutí nalézacího soudu bránit za použití opravných prostředků, což se však v tomto případě nestalo a příslušný výrok nabyl právní moci. Dovolání proto povinná považuje za nedůvodné a navrhuje, aby ho dovolací soud odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (zda je pro realizaci povinnosti k omluvě nařízené soudem v nalézacím řízení rozhodné doslovné znění výroku exekučního titulu, nebo zda je nutno při realizaci této povinnosti přihlížet i k obecným požadavkům zákona na platnost právního jednání), která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 251 odst. 1 o. s. ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.

Podle ustanovení § 351 odst. 1 o. s. ř., ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.

Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. května 2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2009, uvedl, že splnění povinnosti otisknout omluvu lze dostát pouze při dodržení konkrétní formy, obsahu a rozsahu omluvy, vymezených ve výroku příslušného rozhodnutí (exekučního titulu), které tímto sleduje samotný smysl ochrany. V tomtéž rozhodnutí dále připomněl, že exekučnímu soudu nepřísluší zkoumat, zda exekuční titul je věcně správný, neboť je výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet. Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3729/2016, dospěl k závěru, že povinnost k uveřejnění omluvy v periodickém tisku je naplněna při splnění dvou kumulativních podmínek. Jednak omluva musí svým obsahem, způsobem uveřejnění a formálními náležitostmi odpovídat svému vymezení v exekučním titulu a dále musí být z celkového kontextu uveřejněné omluvy nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě a který obsah omluvy snižuje nebo zpochybňuje.
V nyní řešené věci výrok III. exekučního titulu zní: „Žalovaný je povinen zveřejnit na webových stránkách žalované a její Pedagogické fakulty na úvodní stránce v položce Novinky či Aktuálně po dobu jednoho měsíce omluvu: ‚Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v českých Budějovicích se omlouvá doc. RNDr. J. K., CSc. za bezdůvodné zadržování jeho hotových a rozpracovaných autorských děl po dobu 1,5 roku‘, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

Výše uvedené závěry Nejvyššího soudu lze vztáhnout i na nyní řešenou věc – tedy případ, kdy omluva nemá být zveřejněna v periodickém tisku, ale na webových stránkách. Lze proto uzavřít, že byla-li omluva zveřejněna v souladu s exekučním titulem a nevyplývá-li z celkového kontextu uveřejněné omluvy, že není míněna vážně, byla s ohledem na výše uvedenou judikaturu tato povinnost vyplývající z exekučního titulu realizována řádně.

Ohledně dovolatelovy námitky, že omluva musí (podle jeho názoru) obsahovat podpis jednajícího, jakožto podmínku platnosti právního jednání, Nejvyšší soud uvádí, že písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).

Aby byla zachována písemná forma omluvy uveřejněné na webových stránkách, bylo by nutné ji doplnit o elektronický podpis. Takovou povinnost však exekuční titul povinnému neukládá, a nestanoví tím proto ani požadavek písemné formy omluvy.

Protože se ustanovení § 561 odst. 1 o. z. týká pouze písemné formy právních jednání, není v případě, kdy exekuční titul požadavek písemné formy právního jednání nestanoví, k řádnému splnění uložené povinnosti třeba naplnit podmínky v tomto ustanovení stanovené (podpis jednajícího), aniž by tato skutečnost měla vliv na platnost realizovaného právního jednání (v tomto případě omluvy).

Dovolateli se tak nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále přezkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., resp. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádné takové vady dovolatel nenamítl a nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy k nákladům v dovolacím řízení plně úspěšnému povinnému patří odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 750 Kč [§ 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] ve výši 220,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 6. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu