Rozhodnutí NS

5 Tdo 1222/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:5 Tdo 1222/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1222.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Podvod
Zproštění obžaloby
Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř.
§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku
§ 228 odst. 1 tr. ř.
§ 265m odst. 2 tr. ř.
§ 265 tr. ř.
§ 226 písm. a) tr. ř.
§ 226 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 1222/2018-33

USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný I. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 4 To 354/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 8/2017, takto:


Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušují

- jednak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 4 To 354/2017, a to pokud jím bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného podané proti výrokům o náhradě škody,

- a jednak rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 8 T 8/2017, ve výrocích o náhradě škody, jimiž jednak byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, škodu ve výši 247 978 Kč a obchodní společnosti AXA životní pojišťovna, a. s., IČ: 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, škodu ve výši 275 390 Kč, a jednak byly uvedené poškozené obchodní společnosti odkázány podle § 229 odst. 2 tr. řádu se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím § 265 tr. řádu se poškozené obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, a AXA životní pojišťovna, a. s., IČ: 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, odkazují s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
    1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 8 T 8/2017, byl obviněný I. L. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin mu byl uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Zároveň mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 80 000 Kč, vyměřený ve 100 denních sazbách po 800 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Uvedeným rozsudkem byl podle § 226 písm. b) tr. řádu obviněný I. L. rovněž zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 1 Zt 130/2016, pro blíže popsaný skutek původně uvedený pod bodem druhým obžaloby, který jí byl právně kvalifikován jako pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 (dále ve zkratce jen „Allianz“), ve výši 247 978 Kč a AXA životní pojišťovna, a. s., IČ: 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2 (dále ve zkratce jen „Axa“), ve výši 275 390 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly uvedené poškozené obchodní společnosti se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

    2. Uvedeného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se obviněný dopustil podle rozsudku soudu prvního stupně tím, že (zjednodušeně uvedeno) v období nejpozději od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 na různých místech České republiky jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti B. X. p., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „B.“), předstíral pojišťovnám Allianz a AXA, že zprostředkoval za uvedenou obchodní společnost B. jako pojišťovacího agenta uzavření pojistných smluv, avšak učinil tak bez souhlasu pojištěných osob za současného zneužití jejich osobních údajů, přičemž za údajné zprostředkování takto uzavřených pojistných smluv vylákal od pojišťovny Allianz provizi ve výši nejméně 247 978 Kč a od pojišťovny AXA provizi ve výši nejméně 275 390 Kč. Dále je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně konkrétně popsáno 8 jednotlivých případů podvodného jednání (celkem šlo o 8 pojistných smluv se 4 různými osobami).

    3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný I. L. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2018 usnesením pod sp. zn. 4 To 354/2017 tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl.


    I. Dovolání obviněného

    4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný I. L. dovoláním, jímž brojil proti té části usnesení soudu druhého stupně, jíž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně výroku o náhradě škody, kterým bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradu škody pojišťovně Allianz částku ve výši 247 978 Kč a pojišťovně AXA částku ve výši 275 390 Kč, a dále v části týkající se zamítnutí odvolání směřovanému proti zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně. Své dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá jednak na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a jednak na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

    5. K výroku, jímž soud prvního stupně zavázal obviněného k náhradě škody, obviněný uvedl, že již ve svém podaném odvolání upozornil na fakt, že pojišťovna Allianz si jednostranně v souladu se smlouvou odečetla z kaučního konta částku 396 489,25 Kč a pojišťovna AXA obdržela částku ve výši celkem 400 000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že provize vyplacené ze smluv uvedených v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně byly vráceny (dokonce i některé provize navíc). Proto nespatřoval dovolatel důvod přiznávat v trestním řízení těmto obchodním společnostem nárok na náhradu škody. Upozornil, že odvolací soud se s touto námitkou obviněného nijak nevypořádal. Odvolací soud tak pochybil, jestliže ignoroval tuto vadu, resp. překážku pro uložení povinnosti k náhradě škody. Obviněný dále podotkl, že nesprávná výše provizí uvedených u pojišťovny AXA není (z hlediska viny) významná, neboť ani správná výše (celkem 507 168 Kč) by nepřivodila změnu zločinu na přečin (byť jen těsně).

    6. Dovolatel dále nesouhlasil s důvodem zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, že skutek citovaný v odsuzujícím rozsudku na str. 3 a 4 není trestným činem. Obviněný totiž měl za to, že měl být obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, mohlo podle obviněného být pouhým omylem soudu prvního stupně, který se okolnostem zproštění správně a vyčerpávajícím způsobem věnoval na str. 22–24 svého rozsudku. Obviněný byl přesvědčen, že odvolací soud popsal zprošťující skutek způsobem odporujícím obžalobě a i napadenému rozsudku soudu prvního stupně, pokud zcela pominul v obžalobě tvrzené okolnosti, které ovšem nebyly prokázány, došlo tak k porušení zásady totožnosti skutku.

    7. S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby sám rozhodl podle § 265m tr. řádu rozsudkem tak, že odkáže poškozené obchodní společnosti s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a ohledně skutku původně uvedeného pod bodem 2) obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně zprostí obviněného obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu.


    II. Vyjádření k dovolání

    8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, podle níž námitky obviněného, které zaměřil proti důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, nenaplňují deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. To ovšem neplatí o výhradách ohledně výroku o náhradě škody, kterými formálně správně naplnil namítaný dovolací důvod, avšak neshledala je důvodnými.

    9. Státní zástupkyně upozornila, že odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze brojit proti zprošťujícímu rozsudku v případě, v němž ke zproštění obžaloby došlo proto, že se žalovaný skutek stal, ale není trestným činem. Uvedenými výhradami totiž obviněný zpochybňoval skutková zjištění soudů nižších stupňů, neboť tvrdil, že se nestalo nic z toho, co bylo předmětem jeho trestního stíhání, tedy co bylo popsáno v obžalobě pod bodem 2). Jak ovšem vyplývá z výroku i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho str. 20 až 24), soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že obviněný věděl o tzv. stornech smluv předtím, než se obchodní společnosti Finesta Group, a. s., začaly vyplácet zálohy. V posuzované věci naopak nevznikly pochybnosti o tom, že se stal skutek spočívající ve zcizení majetku obchodní společnosti B. X. p., za situace, kdy tato obchodní společnost měla dluhy vůči pojišťovnám Allianz a AXA. Takovým skutkovým zjištěním pak odpovídá důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, který je naplněn, pokud v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V posuzované věci nemohl být skutek trestným činem proto, že obviněný nenaplnil subjektivní stránku pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Pokud se obviněný v takovém případě dožadoval zproštění obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr. řádu, ve skutečnosti se tím domáhal změny skutkových zjištění. Jestliže soud prvního stupně uzavřel, že se skutek stal (avšak není trestným činem), zatímco obviněný se dovoláním domáhal rozhodnutí, že se skutek nestal (resp. nebyl prokázán), pak napadeným rozhodnutím nevytýkal nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K těmto skutkovým výhradám dovolatele nebylo podle státní zástupkyně možno přihlížet a bylo by namístě podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů.

    10. K dovolatelově námitce ohledně chybného výroku zavazujícího obviněného k náhradě škody státní zástupkyně uvedla, že se neztotožnila s jeho názorem, podle něhož ve věci neexistoval důvod pro přiznání nároků na náhradu škody. Státní zástupkyně na podkladě znalostí z trestního spisu dovodila, že škoda způsobená trestným činem poškozeným obchodním společnostem nebyla uhrazena v rozsahu a způsobem, který by odpovídal jejich nárokům na náhradu škody. Podotkla, že zákonným znakem zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, je mimo jiné způsobení škody na cizím majetku, o čemž v tomto řízení nebylo pochyb. Škoda a její výše byla řádně uvedena ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Poškozené obchodní společnosti nárok na náhradu škody řádně a včas uplatnily. Proto námitky obviněného vytýkající pochybení výroku napadeného rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem, resp. výhrady obviněného proti rozsahu, v němž byl zavázán k této povinnosti, považovala za nedůvodné.

    11. S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

    12. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo k případné replice zasláno obviněnému, který tohoto práva nevyužil.


    IV. Posouzení důvodnosti dovolání
    a) Obecná východiska

    13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.

    14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.

    15. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněný uplatnil, je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

    16. Na úvod je třeba dodat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti ale měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, resp. v § 265a odst. 2 písm. b) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

      17. Toto pochybení však samo o sobě nebylo natolik závažné, aby Nejvyšší soud jen proto dovolání obviněného odmítl. To platí zvláště za situace, kdy Nejvyšší soud považoval podané dovolání zčásti za důvodné, a proto mu v této části vyhověl, jak bude vysvětleno dále.
      b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu

      18. Část dovolatelových námitek nelze zahrnout pod jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný z taxativně vymezených dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu [tedy ani § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jak bylo uvedeno shora]. To platí pro námitky obviněného, kterými brojil proti důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu pro skutek citovaný v rozsudku soudu prvního stupně, a domáhal se příznivějšího důvodu zproštění podle § 226 písm. a) tr. řádu.

      19. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout důvody zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) a b) tr. řádu a jejich vzájemný vztah. Na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran, soud zprostí obžalovaného obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, jestliže nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, zatímco podle § 226 písm. b) tr. řádu, jestliže skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.

      20. Důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu je dán tehdy, pokud soud po vyčerpání všech dosažitelných důkazů opatřených a provedených za součinnosti stran a na základě provedeného dokazování nemůže spolehlivě rozhodnout, že se vůbec stal skutek uvedený v žalobním návrhu, který je předmětem rozhodování v hlavním líčení, tedy, že se uskutečnilo to, co se uvádí v popisu skutku v petitu obžaloby. Při zproštění podle § 226 písm. a) tr. řádu se nevyžaduje prokázání, že se skutek nestal (viz rozhodnutí pod č. 13/1982 Sb. rozh. tr.). Pro použití tohoto zprošťujícího důvodu rovněž není nutné, aby se nestalo vůbec nic z toho, co uvádí žalobní návrh v popisu skutku. Postačí, když se nestalo to, co tvoří podstatu skutku (viz rozhodnutí pod č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr.), ovšem při respektování zásad pro hodnocení totožnosti skutku (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2814).

      21. Naproti tomu u důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu má soud za to, že se skutkový děj, který tvoří základ obžaloby, sice skutečně alespoň z podstatné části stal, protože došlo k tomu, v čem obžaloba spatřovala jednání a následek, tj. byla spolehlivě prokázána podstata skutku, o němž je soud povinen a oprávněn rozhodovat podle § 220 odst. 1 tr. řádu, ale prokázaný skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nenaplňuje všechny znaky objektivní i subjektivní stránky skutkové podstaty některého trestného činu (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2814). Podle judikatury tvoří základ skutku jednání, je-li prokázáno, avšak i když není prokázán následek (případně zavinění pachatele), není možno zprostit obžalovaného podle § 226 písm. a) tr. řádu, ale je třeba užít důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. řádu (viz již zmíněné rozhodnutí pod č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr.).

      22. V posuzované věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že skutek popsaný pod bodem 2) obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 1 Zt 130/2016, v němž byl spatřován pokus zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, není trestným činem, ovšem zároveň nevznikly pochybnosti o tom, že se tento skutek spočívající ve zcizení majetku obchodní společnosti B. stal za situace, kdy tato obchodní společnost měla dluhy vůči pojišťovnám Allianz a AXA. Po provedeném dokazování Městský soud v Brně uzavřel, že nemohl vzít za prokázané úmyslné zavinění obžalovaného pro nedostatek složky volní, byť i jen ve formě srozumění, s tím, že by byl srozuměn se zvýšenou „stornovostí“ smluv pro odstoupení od nich, což v konečném důsledku povede k vracení provizí, resp. dokonce nebylo prokázáno, že by věděl o této možnosti (viz poněkud nejednoznačné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 22 až 24 při rozlišování jednotlivých složek zavinění). Závěr soudu prvního stupně byl takový, že se v trestním řízení nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, že by se obviněný úmyslně (a to ani s úmyslem eventuálním) pokusil zmařit uspokojení existujících pohledávek věřitelů obchodní společnosti B. Jak nicméně vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně a též z usnesení soudu druhého stupně (na str. 5–6 odůvodnění jeho usnesení), i když dokazováním bylo prokázáno, že se žalovaný skutek stal (obviněný odstranil jediný významný majetek obchodní společnosti B., ačkoliv tato obchodní společnost měla pohledávky u svých věřitelů), nebylo však možno dovodit všechny znaky pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to konkrétně zavinění jako znak subjektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, resp. jeho pokusu. Za této situace pak soud prvního stupně správně obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, tedy, že žalovaný skutek není trestným činem pro absenci zavinění pachatele. Jestliže odvolací soud nesprávně odkazoval na ustanovení § 226 písm. a) tr. řádu, jednalo se nepochybně o pouhou písařskou chybu, jak lze též z kontextu odůvodnění jeho usnesení dovodit.

      23. Jestliže tedy v nyní posuzované věci soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož bylo prokázáno, že se skutek stal, nemohl obviněného zprostit obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr. řádu, který je podmíněn zjištěním, že není prokázáno, že se skutek stal. Nejvyšší soud neshledal ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který by snad měl být důvodem jeho zásahu, a to i při plném respektu k ochraně základních práv a svobod obviněného, jakým je právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces, vymezených především Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.).

      24. Proto tvrzením, že u obviněného přicházelo v úvahu zproštění obžaloby pouze z důvodu podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť dovolatel má za to, že žalovaný skutek se nestal a skutkový děj se neodehrál způsobem uvedeným v obžalobě, dovolatel nenamítal hmotněprávní vady. Uvedenými výhradami totiž zpochybňoval skutková zjištění soudů nižších stupňů, podle nichž bylo prokázáno, že se žalovaný skutek stal, avšak není trestným činem. Dovolání je v takovém případě podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu, a proto k těmto skutkovým výhradám dovolatele nebylo možno přihlédnout a Nejvyšší soud nemohl z jejich podnětu meritorně přezkoumávat věc, jak ve svém vyjádření uvedla i státní zástupkyně. Kdyby měl Nejvyšší soud vyhovět dovolání obviněného ohledně důvodu zproštění obžaloby, musel by učinit odlišný skutkový závěr, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích. Jak totiž bylo už shora zdůrazněno, důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu je založen na předpokladu, podle kterého nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, zatímco důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu je podmíněn opačným závěrem, tj. že se skutek stal (jeho spáchání obviněným je dostatečně prokázáno), ale není trestným činem. To jsou naprosto odlišné skutkové varianty a případná změna jedné v druhou vyžaduje provedení nebo zopakování alespoň podstatných důkazů ke stíhanému skutku, což ovšem není možné v řízení o dovolání, kde se důkazy až na výjimky neprovádějí (§ 265r odst. 7 tr. řádu), a Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy prvního a druhého stupně a z jejich skutkových závěrů.

      25. V této části tak bylo dovolání obviněného shledáno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, a bylo by na místě jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, kdyby nebylo dalších důvodných výhrad ohledně výroku o náhradě škodě.

      c) K námitkám ohledně výroku o náhradě škody

      26. Naproti tomu považoval Nejvyšší soud za důvodné námitky obviněného I. L., které se týkaly výroků o náhradě škody, pokud bylo rozhodnuto o tom, že obviněný má zaplatit na náhradu škody pojišťovně Allianz částku 247 978 Kč a pojišťovně AXA částku 275 390 Kč. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou v tomto směru zcela nepřezkoumatelná, soudy těmto výrokům nevěnovaly dostatečnou pozornost, resp. nevypořádaly se s argumentací obviněného, že provize získané ze smluv citovaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byly řádně pojišťovně Allianz vráceny, a to formou jednostranného zaúčtování částky 396 489,25 Kč dne 5. 2. 2013 z kaučního konta a pojišťovně AXA dohodou o vypořádání nároků ze dne 28. 3. 2013 ve 4 splátkách po 100 000 Kč. Odvolací soud tyto dovolatelovy námitky nepřezkoumal vůbec, zůstaly zcela stranou jeho pozornosti, soudy nižších stupňů k těmto otázkám nevedly dokazování, případně se s provedenými důkazy nijak ve svých rozhodnutích nevypořádaly, neučinily potřebné skutkové závěry a vlastně je ani nijak právně nehodnotily.

      27. Soud prvního stupně tento významný výrok v písemném vyhotovení rozsudku náležitě neodůvodnil a ani odvolací soud uvedenou chybu nenapravil. Není tak vůbec zřejmé, jaké jsou skutkové závěry ohledně uvedených nároků, zda k nějakým platbám po činu, jak tvrdil obviněný, došlo, či nikoli, stejně tak není zřejmé, podle jakého hmotněprávního předpisu a jeho konkrétního ustanovení soudy nižších stupňů při rozhodnutí o náhradě škody postupovaly, proč zákonné znaky daného ustanovení považovaly za splněné, případně proč nepoužily jiné ustanovení. K povinnosti náležitě odůvodnit i výrok o náhradě škody tak, jako by rozhodoval civilní soud, zejména pokud jde o to, o který hmotněprávní předpis je nárok opřen, zda nárok v době rozhodování soudu trval, zda jeho přiznání nebrání nějaká zákonná překážka ve smyslu § 228 odst. 1 věta za středníkem tr. řádu, je možné odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (tak např. stanovisko Nejvyššího soud ze dne 22. 2. 1967, sp. zn. Pls 3/67, publikované ve svazku č. 7 ročníku 1967 na str. 225 Sb. rozh. tr., případně nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08, uveřejněný ve svazku 55 pod č. 218/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

      28. V daném případě s ohledem na zcela nedostatečná skutková zjištění ohledně okolností významných pro rozhodnutí o nároku na náhradu škody, resp. pro posouzení důvodnosti námitek obviněného o nahrazení škody poškozeným pojišťovnám, nebylo možné zjednat nápravu zjištěné vady ani v řízení o dovolání, protože by bylo třeba v tomto směru doplnit zásadním způsobem dokazování. Z uvedených důvodů bylo třeba přisvědčit oprávněné námitce obviněného, takže rozhodnutí soudů nižších stupňů, pokud jde o výrok o náhradě škody, nemohla obstát.

      29. Nejvyšší soud proto přistoupil k částečnému zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, jde-li právě o výroky o náhradě škody, a sám učinil rozhodnutí nové, jímž obě poškozené pojišťovny (Allianz a Axa) odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.


      V. Závěrečné shrnutí

      30. Nejvyšší soud proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že námitky obviněného částečně neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, a to co se týče důvodu zproštění obžaloby. Naopak vzhledem ke shora uvedenému nemohly obstát výroky rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se týkaly uplatněných nároků poškozených pojišťoven Allianz a Axa na náhradu škody.

      31. Na podkladě částečně důvodného dovolání obviněného I. L. proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu jednak částečně zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně, a to pokud jím bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného podané proti výrokům o náhradě škody, a jednak zrušil částečně i rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výrocích o náhradě škody, jimiž jednak byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem Allianz a AXA, a jednak byly uvedené poškozené obchodní společnosti odkázány podle § 229 odst. 2 tr. řádu se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože o uplatněných nárocích na náhradu škody nebylo možné rozhodnout v řízení před Nejvyšším soudem (i s ohledem na zcela nedostatečná skutková zjištění, která se jich týkají), Nejvyšší soud podle § 265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím § 265 tr. řádu poškozené obchodní společnosti Allianz a AXA odkázal s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

      32. Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.

      Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

      V Brně dne 28. 11. 2018


      JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
      předseda senátu