Rozhodnutí NS

6 Tdo 1572/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/14/2019
Spisová značka:6 Tdo 1572/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1572.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Řízení o dovolání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 1572/2018-32

USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 13 To 129/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 97/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá.

Odůvodnění:
I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 2 T 97/2017, byl obviněný J. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

„jako podnikající fyzická osoba J. R., IČ: XY, se sídlem XY, okr. Ústí nad Orlicí, spolupracující se spol. PROFI CREDIT Czech, na základě Smlouvy o spolupráci č. XY ze dne 14. 2. 2008, Smlouvy o spolupráci č. XY ze dne 13. 3. 2009, Smlouvy o spolupráci č. XY ze dne 1. 4. 2009, Smlouvy o spolupráci č. XY ze dne 30. 6. 2010 a Smlouvy o spolupráci č. XY ze dne 11. 7. 2012 a dalších uzavřených dodatků ke smlouvě,

v období od 29. 11. 2013 do 18. 6. 2014 jako úvěrový poradce a manažer skupiny v úmyslu získat finanční prostředky předkládal spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. návrhy úvěrových smluv, které bez souhlasu a vědomí klientů uzavřel jejich jménem, a to

- dne 29. 11. 2013 v L., okr. Ústí nad Orlicí, sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na T. Ch., nar. XY ve výši 61 000 Kč,

- dne 30. 3. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na T. K., nar. XY ve výši 38 000 Kč,

- dne 18. 6. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na M. Ř., nar. XY ve výši 50 000 Kč,

návrhy úvěrových smluv byly spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. schváleny a úvěry vyplaceny na bankovní účty J. H., nar. XY č. ú. XY, H. F., nar. XY č. ú. XY, D. K., nar. XY č. ú. XY, V. J., nar. XY č. ú. XY, F. K., nar. XY č. ú. XY, přičemž finanční prostředky z těchto úvěrů byly majiteli účtů nebo obviněným J. R. po získání přístupu do internetového bankovnictví převedeny na běžný účet obviněného J. R. č. ú. XY, nebo vybrány prostřednictvím bankovní karty, kterou měl obviněný J. R. k dispozici a takto získané finanční prostředky použil obviněný pro svoji potřebu, tyto úvěry hradil pouze z části a musel si být vědom, že vzhledem ke svým příjmům a závazkům nebude schopen splátky úvěrů včas a v plné výši hradit,

dále dne 2. 1. 2014 v úmyslu získat finanční prostředky přiměl M. J., nar. XY k podpisu smlouvy s tím, že mu přislíbil řádné splácení předepsaných měsíčních splátek, návrh úvěrové smlouvy byl spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. schválen a úvěr č. XY ve výši 49 000 Kč vyplacen na bankovní účet J. H., č. ú. XY, kdy tyto finanční prostředky z tohoto úvěru byly obviněným J. R. po získání bankovní karty vybrány prostřednictvím bankomatu a takto získané finanční prostředky použil obviněný pro svoji potřebu, příslib řádného hrazení splátek nedodržel, jelikož si musel být vědom, že vzhledem ke svým příjmům a závazkům nebude schopen splátky úvěrů včas a v plné výši hradit,

dále v období od 27. 9. 2013 do 7. 4. 2014 v úmyslu získat finanční prostředky jako úvěrový poradce a manažer skupiny předkládal spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. návrhy úvěrových smluv, které sám sepsal, a uzavřel, kdy ve smlouvách uvedl a podepsal neexistující osoby a k těmto si vytvořil padělané kopie občanských průkazů a dalších písemností, a to:

- dne 27. 9. 2013 ve S. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu M. M., nar. XY ve výši 65 000 Kč,

- dne 10. 10. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu P. Š., nar. XY ve výši 60 000 Kč,

- dne 10. 10. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu M. Ž., nar. XY ve výši 70 000 Kč,

- dne 29. 10. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu V. K., nar. XY ve výši 60 000 Kč,

- dne 30. 10. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. R., nar. XY ve výši 50 000 Kč,

- dne 27. 11. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. Č., nar. XY ve výši 60 000 Kč,

- dne 19. 12. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu V. P., nar. XY ve výši 55 000 Kč,

- dne 20. 12. 2013 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu F. D., r. č.: XY ve výši 50 000 Kč,

- dne 7. 1. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. B., nar. XY ve výši 50 000 Kč,

- dne 23. 1. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu Z. N., nar. XY ve výši 61 000 Kč,

- dne 26. 1. 2014 v Č. T. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu M. R., nar. XY ve výši 65 000 Kč,

- dne 26. 1. 2014 v Č. T. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. K., nar. XY ve výši 65 000 Kč,

- dne 29. 1. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu P. S., nar. XY ve výši 30 000 Kč,

- dne 19. 2. 2014 ve S. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. K., nar. XY ve výši 64 000 Kč,

- dne 19. 2. 2014 ve S. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. B., nar. XY ve výši 36 000 Kč,

- dne 24. 2. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu R. A., nar. XY ve výši 50 000 Kč,

- dne 28. 2. 2014 v Č. T. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. B., nar. XY ve výši 80 000 Kč,

- dne 28. 2. 2014 v Č. T. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu A. V., nar. XY ve výši 75 000 Kč,

- dne 18. 3. 2014 v L. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu M. P., nar. XY ve výši 60 000 Kč,

- dne 27. 3. 2014 ve S. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu M. Ch., nar. XY ve výši 57 000 Kč,

- dne 7. 4. 2014 ve S. sepsal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. XY na neexistující osobu J. M., nar. XY ve výši 50 000 Kč,

kdy návrhy úvěrových smluv byly spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. schváleny a úvěry vyplaceny na bankovní účty J. H., č. ú. XY, H. F., č. ú. XY, D. K., č. ú. XY, M. J., č. ú. XY, V. J., č. ú. XY a J. R., č. ú. XY, kdy finanční prostředky z těchto úvěrů byly majiteli účtů nebo obviněným J. R. po získání přístupu do internetového bankovnictví převedeny na b. ú. obviněného J. R. č. ú. XY nebo vybrány prostřednictvím bankovní karty, kterou měl obviněný J. R. k dispozici a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, splátky včas a v plné výši nehradil, jelikož si musel být vědom, že vzhledem ke svým příjmům a závazkům nebude schopen tyto splátky včas a v plné výši hradit, čímž způsobil škodu na vyplacených úvěrech ve výši 1 411 000 Kč a na získané provizi ve výši nejméně 105 517,29 vše ke škodě spol. PROFI CREDIT Czech, a. s., IČ: 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1.“

2. Za uvedený zločin a dále za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2017, č. j. 18 T 183/2017-102, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 1. 2018, č. j. 13 To 508/2017-119, byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání pěti roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 48 odst. 4 tr. zákoníku mu byla jako podmínka osvědčení uložena povinnost podle svých možností a schopností uhradit ve zkušební době způsobenou škodu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků a šesti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2017, č. j. 18 T 183/2017-102, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 1. 2018, č. j. 13 To 508/2017-119, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud zrušením tohoto výroku pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Profi CREDIT Czech, a. s. odkázána s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.

3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 13 To 129/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný J. R. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve připomněl nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, a navázal, že svědci Ch. a K. stejně jako další v rozhodnutích nejmenovaní svědci se podvolili ke sjednání fiktivního úvěru. Výpověď třináctkrát trestaného svědka K. je účelová. O úplatě za úvěry těmto svědkům vypovídal pan A. jako jeho tehdejší asistent. Pochybení spatřoval pouze u svého jednání ve vztahu ke svědkům Ch. a K. Tyto úvěry sjednal na jejich jména za úplatu a s jejich souhlasem. Ve vztahu ke svědkovi Ch. soud prvního stupně neakceptoval jeho důkazní návrh, aby poškozená společnost sdělila, kdy bylo tomuto svědkovi doručeno vyrozumění o poskytnutí úvěru. Soud o tomto návrhu nijak nerozhodl. Svědek J. nakonec před soudem vypověděl pravdu, ale soud mu neuvěřil a použil jeho výpověď z přípravného řízení, která byla provedena pod nátlakem policie. Přípravné řízení bylo zatíženo různými pochybeními policejního orgánu. Šlo o „určitou fikci podvodů“, které měl páchat ve stovkách případů. Vyjma dvou (tří) svědků, kdy došlo k použití listin ke sjednání úvěru, se ničeho nedopustil. Žádné doklady jako občanské průkazy nevyráběl a nepadělal. Vyjma případů svědka Ch., K. a J. se na většině úvěrových případů neúčastnil. Pana M. Ř. nezná. Na úvěrových případech 21 fiktivních osob se nepodílel. Fingované doklady nevyráběl, smlouvy nepodepisoval. Skutková zjištění okresního soudu v tomto směru jsou fiktivní a nemají oporu v dokazování. Do určité doby platil za klienty od 30 do 70 tisíc korun českých za účelem získání provizí. Vedle toho uzavíral smlouvy, které klienti řádně spláceli. Neměl důvod se na nikom obohacovat už jako jeden z nejlepších obchodních zástupců poškozené společnosti.

6. Dále obviněný uvedl, že si je vědom toho, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Současně ale uvedl, že průlom do tohoto principu je možný v případě, kdy soudy učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Dovodil pak, že za dané situace došlo k nesprávné subsumpci nesprávných a domnělých skutkových závěrů pod „rozsah právní normy“ a k nesprávnému právnímu posouzení. Nedopustil se trestného činu podle § 209 tr. zákoníku. Nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu – tedy úmysl spáchat skutky za účelem jeho obohacení.

7. Dodal, že jeho výtkami se odvolací soud nezabýval. Ten podle jeho názoru pochybil, když rozsudek soudu prvního stupně nezrušil. Skutková zjištění podle něj postrádala jakoukoliv vazbu na soudem provedené dokazování, přičemž tato absence byla vyplněna domněnkami a fabulacemi, čímž došlo ke zjevným rozporům mezi skutkovými zjištěními a právními závěry a tedy nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Svá rozhodnutí vybudovaly soudy nižších stupňů na vadně provedeném důkazním řízení, což zakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 13 To 129/2018, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 2 T 97/2017, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž souhlasil, aby dovolací soud rozhodl v neveřejném zasedání.

9. K podanému dovolání zaslal vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný (ani pod jiný) dovolací důvod. Obviněný sice formálně namítl nesprávné posouzení skutku, potažmo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, své výhrady však ve skutečnosti směřuje jen proti rozsahu provedeného dokazování a zejména hodnocení jednotlivých důkazů soudy. Takové námitky odporující skutkovým zjištěním se však s uplatněným i jakýmkoli jiným dovolacím důvodem míjí. To se týká i veskrze obecné a nijak blíže nezdůvodněné výhrady o údajné absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu. Nalézací soud věnoval dokazování náležitou pozornost a provedl je v dostatečném rozsahu. Veškeré důkazy hodnotil podle zásad § 2 odst. 6 tr. ř. To se týká i posouzení věrohodnosti svědků a obviněného. Obdobně odvolací soud podané odvolání řádně přezkoumal, vyjádřil se ke všem výhradám a zdůvodnil, proč je bylo namístě zamítnout. Skutečnost, že dovolatel je s hodnocením důkazů a s odsuzujícím rozsudkem nespokojen, ještě neznamená, že závěry soudů jsou vadné a že došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 256i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

III.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 13 To 129/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

16. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.

17. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti skutkové, procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadné skutkové závěry, přičemž, jak z kontextu jeho argumentace plyne, namítá, že skutky, jimiž byl uznán vinným, nebyly bez důvodných pochybností prokázány. Právě a pouze z uvedených skutkových, procesních výhrad (sekundárně) vyvozuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, potažmo závěr o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i pro námitku, že nebyla prokázána existence úmyslného zavinění, která mohla vyvolat klamný dojem, že se jedná o námitku pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelnou.

18. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

19. Jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).

20. Co se týče námitky neakceptace a nerozhodnutí o důkazním návrhu, aby poškozená společnost sdělila, kdy bylo svědkovi Ch. doručeno vyrozumění o poskytnutí úvěru, lze konstatovat, že soud prvního stupně neprovedl daný obhajobou navržený důkaz a nerozhodl o něm. S touto situací se však již zabýval a vypořádal odvolací soud (což plyne z kontextu odůvodnění jeho rozhodnutí, zejména str. 5), přičemž je současně zjevné, že považoval dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností, neboť nalézací soud postupoval v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud tedy napravil zmíněný nedostatek rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejedná se proto o důkaz opomenutý, resp. neúplně provedené dokazování, jak ve svém dovolání obviněný namítá. Lze přitom odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 264/03, podle něhož „I kdyby bylo konstatováno, že odůvodnění rozsudku (např. díky argumentační střídmosti) nedostojí nárokům spravedlivého procesu, pak by toto zjištění nemohlo vést samo o sobě ke zrušení tohoto rozhodnutí. Ke zrušení by mohlo dojít tehdy, pokud by vady nebyly v dalším řízení zhojeny. Opačný výklad by popíral nejen dvojinstanční koncepci trestního řízení, zaručenou mj. čl. 2, Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ale především Ústavním soudem respektovaný princip subsidiarity ústavní stížnosti.“

21. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána ani jiná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.

22. Nutno konstatovat, že námitky obsažené v dovolání obviněný již uplatnil v předchozím řízení a soud druhého stupně na ně reagoval v odůvodnění jeho rozhodnutí. Dovolací soud proto může zejména s odkazem na předmětné odůvodnění pouze stručně vyzdvihnout následující. Co se týče jeho skutků, které se týkaly existujících osob (případy T. Ch., T. K., M. Ř. a M. J.), byla jeho obhajoba vyvrácena svědeckými výpověďmi těchto osob jako svědků a svědkyně J. K., o jejichž pravdivosti nevznikly pochybnosti jak soudům nižších stupňů, tak ani soudu dovolacímu. V případě svědka M. J., soudy řádně zdůvodnily, proč považovaly za rozhodnou výpověď tohoto svědka v přípravném řízení. Ohledně smluv týkajících se neexistujících osob, jichž bylo celkem 21, by bylo možno připustit, že v jednotlivém případě by obviněný mohl dostat falzifikáty listin, avšak je zcela nereálné, aby se tak stalo opakovaně, aby ve všech těchto případech obdržel kopie zfalšovaných dokladů a nikdy si je nezkontroloval podle originálních dokladů, navíc když bylo zjištěno, že použitá data byla čerpána z databáze společnosti. V daných souvislostech není od věci připomenout správné zjištění odvolacího soudu, že uvedeného jednání se musel dopustit člověk, který velmi dobře znal vnitřní systém společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. a celý mechanismus při poskytování úvěrů. Na to přiléhavě navazuje okolnost, že takto vylákané finanční částky byly vyplaceny na účty známých či příbuzných obviněného, se kterými to sjednal, a z daných účtů, k nimž měl dispoziční práva, je vybíral a dále s nimi zcela podle své úvahy disponoval způsobem popsaným v rozhodnutí soudů nižších stupňů.

23. Lze konstatovat, že námitky dovolatele ve vztahu ke správnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a jeho výsledek vyjádřený především ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu. Možno shrnout, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (nevybočujícím z mezí ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry.

24. V daných souvislostech nutno zmínit, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

25. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.

26. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

27. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 14. 3. 2019


JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu