Rozhodnutí NS

25 Cdo 1255/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/14/2018
Spisová značka:25 Cdo 1255/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1255.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 1255/2018-305


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: L. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Robertem Čepkem, advokátem se sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1, proti žalovanému: Svaz lyžařů České republiky, občanské sdružení, se sídlem Cukrovarnická 483/42, Praha 6, IČO 00537632, zastoupený Mgr. Romanem Kezniklem, advokátem se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, o 12.000 CHF, 39.000 Kč a 8.000 eur s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 255/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, č. j. 30 Co 363/2016-258,

takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Romana Keznikla, advokáta se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 30 Co 363/2016-258, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2016, č. j. 7 C 255/2010-210, jímž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neporušil své povinnosti ze smlouvy uzavřené se žalobcem ani ze stanov a tím, že vzal zpět své odvolání proti rozhodnutí FIS o žalobě proti oficiálním výsledkům seriálu Tour de Ski v sezoně XY, nezpůsobil žalobci finanční újmu ve formě ušlého zisku; bylo jeho právem rozhodnout, zda bude ve sporu pokračovat. Nebylo prokázáno, že by druhé vyhlášení výsledků nebylo správné a že by podle konečného výkladu pravidel FIS se žalobce stal vítězem 2., 4. a 8. etapy lyžařského seriálu, i když výklad pravidel byl v této sezóně problematický.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá odklon od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce posouzení odpovědnosti žalovaného za ušlý zisk (konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2264/2000, sp. zn. 30 Cdo 3513/2014 a sp. zn. 25 Cdo 1515/2007). Dovozuje, že žalovaný zpětvzetím odvolání podaného jménem žalobce neodvrátil hrozící škodu způsobenou nepřípustnou retroaktivní změnou pravidel seriálu Tour de Ski a s tím spojeným odebráním vítězství žalobci, ke změně oficiálních výsledků došlo v rozporu se stanovami FIS, pravidly ICR i judikaturou Rozhodčího soudu pro sport. Kromě obecné prevenční povinnosti žalovaný porušil i smluvní povinnosti vyplývající z vlastních stanov a ze smlouvy se žalobcem. Žalobce sám nebyl oprávněn činit procesní úkony vůči FIS a nemohl to za něj učinit ani jiný zástupce. Namítá, že odvolací soud měl jako předběžnou posoudit otázku možného procesního úspěchu, když z předložených důkazů jasně vyplynulo, že žalobce mohl důvodně předpokládat úspěch u nejvyšší instance – Rozhodčího soudu pro sport, na struktuře FIS zcela nezávislého, na který se však lze obrátit až po vyčerpání všech opravných prostředků v rámci FIS. Je přesvědčen, že je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení, popř. aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno.

Žalovaný ve vyjádření vyvracel námitky v dovolání s tím, že rozhodnutí, na něž dovolatel poukazuje, vycházejí z naprosto odlišných skutkových okolností a podané dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti. Navrhl, aby bylo odmítnuto.

Dovolání žalobce proti rozsudku není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.

Na řešení otázky možného procesního úspěchu žalobce ve věci před soudem FIS rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jestliže soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že nedošlo k následné změně pravidel soutěže, nýbrž k úpravě jejich výkladu a k opravě již vyhlášených výsledků, čímž se žalobce nestal vítězem uvedených etap lyžařského seriálu Tour de Ski, nemohlo ani dojít k neoprávněnému odebrání jeho prvenství. Dovolací námitky žalobce ohledně nepřípustného retroaktivního odebrání vítězství se tak míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem.

Jeho další námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti skutkovým závěrům, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. Namítá-li dovolatel, že závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jeho názoru vyplývají z provedených důkazů, neuplatnil tím zákonný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).

Námitka, že odvolací soud provedené důkazy nevyhodnotil správně a v důsledku nesprávného procesního postupu mylně uzavřel, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, představuje námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).

Dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i do té části výroku, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. V tomto rozsahu dovolání nemá zákonem stanovené náležitosti, není ani vymezeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 a § 237 až § 238a o. s. ř.); rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na posouzení dovolatelem uplatněných námitek nespočívá a žádnou právní otázku ve vztahu k nákladům řízení v dovolání neuvedl.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 10.380 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12.923 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 11. 2018

                                JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu