Rozhodnutí NS

28 Cdo 3329/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/03/2019
Spisová značka:28 Cdo 3329/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.3329.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení řízení
Zastoupení
Podmínky řízení
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 30 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 3329/2018-574


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Z. P., nar. XY, bytem XY, s adresou pro doručování: XY, proti žalovanému A. D., nar. XY, bytem XY, o obnovu řízení o částku 6.933 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 80/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2018, č. j. 69 Co 9/2018-542, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.

I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 6. 3. 2015, č. j. 3 C 80/2009-405, odmítl podání žalobkyně ze dnů 3. 6. 2013, 20. 6. 2013 a 15. 7. 2013 pro jejich nesrozumitelnost. K postupu ve smyslu § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se uchýlil poté, co žalobkyně neodstranila vytýkané vady ani k jeho výzvě zachycené v usnesení ze dne 22. 8. 2013, č. j. 3 C 80/2009-269, a za důvod obnovy řízení vedeného o částku 6.933 Kč s příslušenstvím, jíž se skrze ně mimo jiné domáhala, nepovažoval rekapitulaci dosavadního průběhu soudního sporu.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 2. 2018, č. j. 69 Co 9/2018-542, ztotožniv se kompletně se závěry soudu prvního stupně, jeho rozhodnutí k odvolání žalobkyně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Proti posledně uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně nezastoupena advokátem dovolání, v němž zároveň požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolání a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejdříve zabýval přípustností dovolání.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolací soud zastává názor, že i za současné úpravy přípustnosti dovolání se peněžitý limit uvedený v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č. 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, a ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016), jako je tomu i v nyní posuzované věci.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky zastoupení dovolatelky ve smyslu § 241 o. s. ř. (srovnej § 241b odst. 2 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovanému, jenž by na jejich náhradu měl v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 4. 2019


JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu