Rozhodnutí NS

6 Tdo 771/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/16/2019
Spisová značka:6 Tdo 771/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.771.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 771/2019-700


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2010 o dovolání, které podal obviněný V. M., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2019, č. j. 1 To 1/2019-637, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 9/2018, takto :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


O d ů v o d n ě n í :

I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2018, č. j. 32 T 9/2018-591, byl obviněný V. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

dne 22. 12. 2016, v době od 8:30 hodin do 9:14 hodin, v XY, na ulici XY, v pokoji bytu číslo 302, nacházejícím se v ubytovacím zařízení s názvem K., za situace, kdy v bytě po odchodu své tehdejší přítelkyně E. G. zůstal sám, pouze se svým synem – poškozeným nezletilým AAAAA, narozeným XY, jehož měl během nepřítomnosti přítelkyně hlídat a pečovat o něj, poté, co poškozený nezletilý začal plakat, což u něj vedlo k navození negativních emocí, mimo jiné hněvu a zlosti, vědom si skutečnosti, že níže popsaným způsobem mu může způsobit závažná poranění životně důležitých orgánů, veden snahou jej za každou cenu utišit, tomuto, jednak formou dušení znemožnil dýchání a jednak s jeho tělíčkem opakovaně prudce třásl, čímž nezletilému poškozenému AAAAA způsobil krvácení do staršího krevního výronu lokalizovaného pod tvrdou plenou mozkovou, dále krvácení do očních sítnic, jakož i difusní poškození mozku mající svůj původ v nedostatečném zásobení mozku kyslíkem, tj. poranění s průměrnou dobou léčení v širokém časovém intervalu řady měsíců, kterážto jej v okamžiku jejich vzniku bezprostředně ohrožovala na životě a která vedla v době od 22. 12. 2016 do 13. 1. 2017 k hospitalizaci nezletilého poškozeného v Nemocnici s poliklinikou XY a ve Fakultní nemocnici v XY, přičemž utrpěné poranění mozku, s ohledem na svůj charakter a rozsah zapříčinilo zpoždění psychomotorického vývoje o čtyři měsíce, současně lehké oslabení hybnosti levostranných končetin, vzniku křečových stavů, dále sbíhavé šilhání očních koulí s tím, že úplná úprava mozkových funkcí je prakticky vyloučena, neboť do budoucna lze očekávat především poruchu paměťových a poznávacích funkcí, kdy nelze zcela vyloučit ani poruchu pohybových vzorců či poruchu chování a abnormity ve sféře emoční.

2. Obviněný byl za tento zločin a sbíhající se přečin zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2018, č. j. 5 T 76/2017-115, který u obviněného nabyl právní moci 18. 4. 2018, odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Týmž rozsudkem byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2018, č. j. 5 T 76/2017-115, který u obviněného nabyl právní moci dne 18. 4. 2018, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené České průmyslové pojišťovně částku 200 149 Kč a na náhradě nemajetkové újmy poškozenému AAAAA částku 79 401 Kč; ten byl se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 1. 2019, č. j. 1 To 1/2019-637, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek v § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil za spáchaný zločin a sbíhající se přečin zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 4. 2018, č. j. 5 T 76/2017-115, trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon ho zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Karviné, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněný.

II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Beaty Ježowiczové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Soudy obou stupňů podle názoru obviněného nesprávně právně posoudily jednání, které je mu kladeno za vinu, jelikož nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tuto skutečnost vyvozuje ze zjištění, že znalec MUDr. Marek Dokoupil připustil, že dovolatelem prezentovaná verze událostí by byla způsobilá ke vzniku poranění jeho syna. Zranění mu nezpůsobil úmyslně, nejednal vůči němu ani násilně. Jednalo se o nešťastnou náhodu (nedbalostní jednání dovolatele), jelikož svého syna ve spánku přilehnul. Pokud neexistuje žádný přímý svědek celé události (vina dovolatele je dovozována toliko na podkladě nepřímých důkazů), nemohou soudy opomenout výpověď znalce jen proto, že verze dovolatele není podporována dalšími důkazy. Nesouhlasí s důvody, pro které se soudy přiklonily ke svědeckým výpovědím svědků P. a Č. Z obou rozsudků obviněný nabyl dojem, že „ačkoli jeho verzi připustil znalec, je třeba uvěřit verzi svědků P. a Č.“ Tito svědci však vnímali jen okrajové události, u svědka Č. navíc není jisté, zda hlasitou hudbu vnímal právě tento den, jelikož si na ni ztěžoval opakovaně. Z důvodu uvedených skutečností má obviněný za to, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo.

6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2019, č. j. 1 To 1/2019-637, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2018, č. j. 32 T 9/2018-591, a podle § 265m tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněného uzná vinným trestným činem těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a v rámci této právní kvalifikace mu uloží trest odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odloží na zkušební dobu.

7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného připomenula, že dovolatel uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom je ze svého jednání usvědčován především výpovědí svědka J. Č., jehož výpověď byla shledána zcela důvěryhodnou. Svědek popisoval událost poslechu hlasité hudby a současného hlasitého křiku dítěte z vedlejší místnosti s tím, že v inkriminované době byla v pokoji současně zvyšována hlasitost pouštěné hudby, což svědčí o skutečnosti, že obviněný neusnul. Rovněž mechanismus vzniku zranění poškozeného nekoresponduje s výpovědí obviněného. Naopak zranění zjištěná u poškozeného nasvědčují skutečnosti, že obviněný s poškozeným prudce třásl, čímž nezletilému poškozenému AAAAA způsobil krvácení do staršího krevního výronu lokalizovaného pod tvrdou plenu mozkovou, dále krvácení do očních sítnic, jakož i difusní poškození mozku, jež mělo svůj původ v nedostatečném zásobení mozku kyslíkem. Tato poranění dítě bezprostředně ohrožovala na životě. Použitá právní kvalifikace je proto zcela přiléhavá. Nadto uvedla, že se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání (zřejmě míněno odvolání) a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudu jsou však podle jejího názoru náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, na něhož odkázala.

8. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.
Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání
    a) obecná východiska

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení dovolání

16. Námitky koncipované obviněným míří výlučně do oblasti skutkových zjištění. Byť se dovolatel svojí argumentací snaží zpochybnit správnost právní kvalifikace soudy zjištěného skutku podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, činí tak výhradně cestou polemiky se skutkovými závěry vyvozenými soudem prvního stupně, potažmo soudem odvolacím. Teprve na jejich odlišném hodnocení (skrze prosazování vlastní skutkové verze) se domáhá změny právní kvalifikace svého jednání, a to jako přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Takto formulované (skutkové) výhrady obviněného se ovšem míjí s obsahovým zaměřením zvoleného dovolacího důvodu. Současně je nezbytné konstatovat, že nejsou podřaditelné ani pod jiný dovolací důvod upravený v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Z tohoto hlediska lze hodnotit mimořádný opravný prostředek obviněného jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v § 265b odst. 1 tr. ř.

17. Obviněný opakovaně (ve shodě s jeho obhajobou, kterou uplatnil v řízení před soudem prvního stupně, jakož i v řízení o jeho řádném opravném prostředku) namítá nesprávné zjištění skutkového stavu věci, jelikož podle něj existuje možnost, že incident proběhl jiným způsobem (nejednal úmyslně, nýbrž v nedbalostní formě zavinění, neboť svého syna pouze přilehl ve spánku).

18. Jak již vyplývá ze shora uvedeného, uplatněný dovolací důvod (avšak ani žádný jiný zákonem explicitně upravený dovolací důvod) neslouží k přezkumu, resp. revizi skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, potažmo soud odvolací. Skutková zjištění, která soudy učinily, a jež jsou v souladu s požadavky § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. ř. je dovolací soud povinen respektovat a je jimi vázán. Výjimkou, která by v této souvislosti umožnila dovolacímu soudu zasáhnout do soudy učiněných skutkových zjištění, by byl stav tzv. extrémního nesouladu mezi soudy provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Vadu tohoto druhu však obviněný nenamítá. Ani při jejím explicitním uplatnění by však nemohla být důvodná.

19. Za těchto okolností je proto dovolací soud vázán tím, jakým způsobem je popsáno jednání dovolatele v tzv. skutkové větě výroku o vině, podle něhož obviněný poškozenému „… jednak formou dušení znemožnil dýchání a jednak s jeho tělíčkem opakovaně prudce třásl, čímž nezletilému poškozenému AAAAA způsobil krvácení do staršího krevního výronu lokalizovaného pod tvrdou plenou mozkovou, dále krvácení do očních sítnic, jakož i difusní poškození mozku mající svůj původ v nedostatečném zásobení mozku kyslíkem, tj. poranění s průměrnou dobou léčení v širokém časovém intervalu řady měsíců, kterážto jej v okamžiku jejich vzniku bezprostředně ohrožovala na životě a která vedla v době od 22. 12. 2016 do 13. 1. 2017 k hospitalizaci nezletilého … přičemž utrpěné poranění mozku, s ohledem na svůj charakter a rozsah zapříčinilo zpoždění psychomotorického vývoje o čtyři měsíce, současně lehké oslabení hybnosti levostranných končetin, vzniku křečových stavů, dále sbíhavé šilhání očních koulí s tím, že úplná úprava mozkových funkcí je prakticky vyloučena, neboť do budoucna lze očekávat především poruchu paměťových a poznávacích funkcí, kdy nelze zcela vyloučit ani poruchu pohybových vzorců či poruchu chování a abnormity ve sféře emoční.“ Takto popsané jednání zjevně vykazuje všechny znaky objektivní stránky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným [tj. zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], jakož i stránky subjektivní [obviněný se tohoto zločinu dopustil ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku – viz hodnocení soudu prvního stupně na str. 24 rozsudku, resp. str. 9 rozsudku soudu odvolacího].

20. Za tohoto stavu proto dovolací soud nemá pochybnosti o správnosti právní kvalifikace soudy zjištěného skutku a nad rámec nezbytného, dodává ke skutkovým výhradám dovolatele následující.

21. Obviněný tvrdí, že ze znaleckého posudku MUDr. Marka Dokoupila, MBA,z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, plyne možnost, že verze události tvrzená dovolatelem by mohla odůvodnit vznik zranění poškozeného. K tomu je třeba podotknout, že soudní znalec se vyjadřoval k jednotlivým mechanismům vzniku zranění poškozeného v rovině medicínské, tj. k těm eventuálním možnostem, které by byly ze soudně lékařského hlediska způsobilé odůvodnit následky na zdraví poškozeného (viz i vyjádření znalce na str. 22 posudku, v němž konstatoval, že „při komplexech zranění vznikajících kombinací různých mechanismů je vždy připustitelná řada variant okolností vzniku“). Ve svém hodnocení učinil toliko závěry znalecké, nezohlednil již další v řízení provedené důkazy. To je ve fázi hodnocení důkazů výhradní doménou nalézacího soudu.

22. Závěr o vině dovolatele však soudy nevybudovaly izolovaně na zjištěních znalce, nýbrž je opřely o adekvátní zjištění, plynoucí z dalších v řízení provedených důkazů, především svědků J. Č. a L. P. Svědecké výpovědi obou svědků shledaly soudy věrohodnými a na jejich podkladě společně se závěry plynoucími ze znaleckého posudku (především) MUDr. Marka Dokoupila, MBA, učinily závěr o vině dovolatele. Konkrétně na podkladě výpovědi svědka J. Č. soud prvního stupně vyvrátil obviněným tvrzenou verzi skutkového děje (viz hodnocení Krajského soudu v Ostravě na str. 21) logickým závěrem, že „… z bytu obžalovaného (tento svědek) slyšel dětský křik, současně s křikem začala hrát hlasitě hudba, přičemž čím více dítě křičelo, tím více byla hudba hlasitější. Svědek pláč popisoval nikoli jako běžný pláč dítěte, které má nějakou potřebu, když uvedl, že je sám otcem dvou dětí, ale jako řev, který přirovnával k řevu podřezávaného kůzlete. Z výpovědi tohoto svědka je tedy zřejmé, že poškozený nezletilý v inkriminované době nejen že nespal, jak tvrdí obžalovaný, ale že s ním bylo nakládáno zcela nestandardním způsobem, jemuž nebyl schopen s ohledem na svůj nízký věk se bránit jinak, než právě křikem. Z uvedeného rovněž plyne, že ani obžalovaný v inkriminované době nespal, jak tvrdil ve své druhé a třetí procesní výpovědi, neboť svědek J. Č. uvedl, že čím více dítě křičelo, tím se hudba více zesilovala.“ Závěr soudu je rovněž podporován výpovědí svědkyně L. K., která hovořila o podrážděnosti a výbušnosti obviněného (str. 22 rozsudku soudu prvního stupně).

23. Rovněž námitky, jimiž dovolatel zpochybnil informační hodnotu svědecké výpovědi L. P., nejsou důvodné. Argumenty dovolatele totiž zjevně odporují zjištění znalce MUDr. Marka Dokoupila, MBA (viz hodnocení znalce na str. 22, resp. 23-24 znaleckého posudku – č. l. 266, resp. 267-267v). Odborným závěrům znalce korespondují závěry odvolacího soudu, jenž uvedl (str. 7 rozsudku), že „[m]ožnost, že podchlazení nastalo až během pobytu dítěte na vrátnici … odporuje výpovědi svědkyně P., že na omak bylo dítě studené již při jeho přinesení obžalovaným a prvotním ošetřování. Podle znalců primární variantou vzniklých zdravotních potíží bylo vystavení dítěte vodnímu prostředí nedosahujícího jeho tělesné teploty, s aspirací (vdechnutím) tekutiny, působící dušení, s následným třesením s tím, že nelze vyloučit ani jiné kombinace a varianty dušení s vystavením přírodnímu či uměle vytvořenému chladu s případným třesením dítěte. Vznik podchlazení dítěte v pokoji v podmínkách předestřených obžalovaným nelze považovat za akceptovatelné.“

24. Uvedené skutečnosti vylučují požadavek obviněného na aplikaci zásady in dubio pro reo. V obecnosti je třeba připomenout, že výhrada porušení tohoto pravidla nedopadá pod obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť zmíněné pravidlo vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř., má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Uplatňuje se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Podstatné v posuzované věci je však to, že soudy žádnou pochybnost, pokud jde o vinu dovolatele, neměly. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů se přiklonily ke skutkové verzi, která – i dle zjištění znalce – byla nejvíce pravděpodobná a jež odpovídala ostatním v řízení provedeným důkazům. Požadavek dovolatele na aplikaci zásady in dubio pro reo je proto zcela neopodstatněný.

25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu, že jeho námitky nejsou podřaditelné ani pod žádný jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání, rozhodl dovolací soud o mimořádném opravném prostředku obviněného způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v § 265b.

26. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 16. 7. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu