Rozhodnutí NS

26 Cdo 678/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/01/2015
Spisová značka:26 Cdo 678/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.678.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Exekuce
Náklady řízení
Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
Dotčené předpisy:§ 89 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§ 107a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 678/2015



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Légume Investment, a. s. v likvidaci se sídlem v Brně, Staré náměstí č. 225/27a, identifikační číslo osoby 46347461, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1844/28, proti povinnému Ing. J. K., za účasti manželky povinného Ing. M. K., zastoupeným JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 27, pro 9 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod, pod sp. zn. 083 EX 433/02, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2014, sp. zn. 20 Co 462/2014, takto:
      I. Dovolání se zamítá.
II. Manželka povinného je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28 374,50 Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Antonína Továrka se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1844/28.
    O d ů v o d n ě n í :

    K návrhu původní oprávněné (České finanční s. r. o. se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 1006/18, identifikační číslo osoby 47450622) Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 18. prosince 2002, č. j. NcE 830/2002-6, nařídil exekuci na majetek povinného podle „vykonatelného“ směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2000, č. j. Sm 1056/2000-8, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 9 500 000 Kč s 16% úrokem z částky 9.500.000 Kč od 13. ledna 1995 do 20. ledna 1997 a s 6% úrokem z částky 9 500 000 Kč od 21. ledna 1997 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 571 020 Kč a odměny ve výši 31 666,66 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod.

    Na základě návrhu oprávněné na zastavení exekuce ze dne 10. dubna 2014 soudní exekutor JUDr. Kamil Souček, Exekutorský úřad Náchod, usnesením ze dne 10. dubna 2014, č. j. 083 EX 433/02-241, zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. NcE 830/2002, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady exekuce ve výši 126 566 Kč. O zastavení exekuce soudní exekutor rozhodl podle ustanovení § 55 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), ve spojení s ustanovením § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádným z nich náklady řízení nebyly požadovány. O nákladech exekuce rozhodl ve smyslu ustanovení § 271 o. s. ř., protože oprávněná zavinila zastavení exekuce.

    K odvolání manželky povinného ze dne 24. dubna 2014 Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. června 2014, sp. zn. 20 Co 236/2014, usnesení soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod, ve výroku I. o zastavení exekuce potvrdil a ve výrocích II. o nákladech účastníků exekučního řízení a III. o nákladech soudního exekutora zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

    Soudní exekutor JUDr. Kamil Souček, Exekutorský úřad Náchod, usnesením ze dne 5. srpna 2014, č. j. 083 EX 433/02-266, následně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a soudní exekutor nemá právo na náklady exekuce. Uvedl, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, v níž se dohodli, že povinný oprávněné zaplatí 300 000 Kč, čímž bude oprávněná uspokojena, jedná-li se o zbývající dosud nevymoženou část exekuované pohledávky. Zastavení exekuce bylo založeno jednáním obou stran a procesní zavinění lze rovněž oběma stranám přičítat, z uvedeného důvodu podle ustanovení § 271 o. s. ř. nebyly náklady přiznány žádnému z účastníků.

    K návrhu manželky povinného ze dne 14. srpna 2014, označeného jako „odvolání“, na doplnění usnesení soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod, ze dne 5. srpna 2014, č. j. 083 EX 433/02-266, o náklady manželky povinného, soudní exekutor usnesením ze dne 26. září 2014, č. j. 083 EX 433/02-275, manželce povinného a oprávněné nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že oprávněná a povinný uzavřeli dohodu o narovnání, následnému návrhu oprávněné na zastavení exekuce bylo soudním exekutorem vyhověno. Procesní zavinění bylo shledáno na straně obou účastníků, tj. i na straně povinného. Jestliže je procesní zavinění spatřováno i na straně povinného, nebylo by podle ustanovení § 271 o. s. ř. na místě přiznat náhradu nákladů řízení ani jeho manželce.

    K odvolání manželky povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. listopadu 2014, č. j. 20 Co 462/2014-278, usnesení soudního exekutora ze dne 26. září 2014, č. j. 083 EX 433/02-275, o nákladech manželky povinného a oprávněné potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že oprávněná nezavinila zastavení exekuce. V průběhu exekuce bylo vymoženo zhruba 3 500 000 Kč. Exekuován byl i majetek manželky povinného, přestože manželka povinného v průběhu exekuce rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. listopadu 1995, sp. zn. 14 C 1293/95, doložila, že její majetek nebylo možné exekučně postihnout, protože bezpodílové spoluvlastnictví mezi ní a povinným bylo tímto rozsudkem zrušeno. Vzhledem k tomu, že vymáhaná pohledávka nebyla vymožitelná z jiného majetku povinného a majetek manželky povinného již nebylo možné postihnout, povinný s oprávněnou dne 4. února 2014 uzavřeli dohodu o narovnání a oprávněná „pouze“ proto ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř navrhla zastavení exekuce, která by jinak musela být zastavena pro nemajetnost povinného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

    Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného v celém rozsahu dovoláním, v němž mimo jiné namítá, že byla do exekučního řízení „vtažena“ nezákonně, když její majetek byl postihován i přesto, že bezpodílové spoluvlastnictví mezi ní a povinným bylo ještě před zahájením exekučního řízení zrušeno a vypořádáno. „Pouze z iniciativy povinného byla pohledávka dohodou nového oprávněného a povinného narovnána a na základě této skutečnosti oprávněný navrhl zastavení exekuce“. Pohledávka byla navíc vymáhána ve prospěch oprávněné osoby (Apston Capital Ltd., J. P. Morgan House, Dublin, Irsko, identifikační číslo osoby 408579), která však svou pohledávku postoupila na stávající oprávněnou, aniž by včas zajistila postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. procesní nástupnictví na straně oprávněné. Podle dovolatelky je nesporné, že tato skutečnost je zákonným důvodem k zastavení exekuce, k němuž měl soudní exekutor přihlédnout z úřední povinnosti. „Zavinění, o němž mluví soud, v tom smyslu, že na straně oprávněného nelze shledat procesní zaviněním je dáno, neboť povinný (správně patrně: oprávněný) byl nečinný, ačkoliv došlo k postoupení pohledávky, neučinil procesní úkony potřebné k tomu, aby došlo k záměně (správně patrně: k procesnímu nástupnictví) účastníků“. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2014, č. j. 20 Co 462/2014-278, a usnesení soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod, ze dne 26. září 2014, č. j. 083 EX 433/02-275, zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

    Oprávněná se k dovolání manželky povinného vyjádřila tak, že nezavinila zastavení exekučního řízení, neboť návrh na zastavení exekuce podala na základě dohody o narovnání ze dne 4. února 2014, uzavřené mezi ní a povinným, proti které manželka povinného nic nenamítala. Procesní zavinění oprávněné nezpůsobuje ani prodleva mezi uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky a rozhodnutím o návrhu na „záměnu“ účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř. K zastavení exekuce došlo na návrh oprávněné podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nikoliv z důvodu ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, že by exekuce nebyla přípustná. Obdobně nelze procesní zavinění přičítat ani povinnému, protože k zastavení exekuce nedošlo pro pozdější chování povinného. Považuje proto za správný závěr odvolacího soudu, že žádný z účastníků, ani manželka povinného, nemají právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dodala, že o způsobu provádění exekuce, tj. i o tom, že v daném exekučním řízení byl postižen majetek manželky povinného, rozhoduje soudní exekutor, nikoliv oprávněný, a soudní exekutor za postup, který zvolil, i odpovídá. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání manželky povinného odmítl a oprávněné přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

    Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [o nákladech manželky povinného pro případ zastavení exekuce vedené podle exekučního řádu na majetek povinného na základě návrhu oprávněné podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c)], která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

    Podle ustanovení § 89 ex. řádu dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

    V posuzované věci byl v exekučním řízení zahájeném na majetek povinného exekuován i majetek ve výlučném vlastnictví manželky povinného, přestože bezpodílové spoluvlastnictví povinného a jeho manželky bylo rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. listopadu 1995, sp. zn. 14 C 1293/95, zrušeno. Manželka povinného proto mimo jiné navrhla částečné zastavení exekuce v rozsahu, v jakém je exekuce prováděna ve vztahu k jejímu výlučnému majetku. Ještě před tím, než bylo o jejím návrhu na částečné zastavení exekuce rozhodnuto, podala oprávněná k soudnímu exekutorovi návrh na úplné zastavení exekuce [srov. § 268 odst. 1 písm. c)], neboť s povinným uzavřela dohodu o narovnání, na základě kterého byla exekuce zcela zastavena.

    Již Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. listopadu 2011, sp. zn. I. ÚS 923/10. uvedl, že je objektivně nespravedlivé, aby oprávněný, který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva a následně usiloval o výkon příslušného rozhodnutí, byl v souzené věci povinován k zaplacení náhrady nákladů nesprávného provedení exekuce. O způsobu provedení exekuce rozhoduje soudní exekutor (srov. § 58 odst. 3 ex. řádu), který musí postupovat vůči osobě povinného, resp. v posuzované věci vůči manželce povinného tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému či dokonce nezákonnému zásahu do jejích práv a povinností, tzn. se znalostí věci a s využitím zákonem předvídaných prostředků. Nestane-li se tak a manželce povinného vzniknou náklady příslušné fáze exekučního řízení, nelze spravedlivě požadovat náhradu těchto nákladů od oprávněné, která tuto situaci nezavinila. Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.

    Přestože v důsledku (případného) nezákonného postupu pověřeného soudního exekutora manželce povinného vznikly náklady příslušné fáze exekučního řízení (návrh na částečné zastavení exekuce, návrh na odklad apod.), přičemž nepřiznání náhrady těchto nákladů může manželka povinného považovat za nespravedlivé, nemůže náprava této nespravedlivosti spočívat v zásahu do vlastnického práva oprávněné (event. povinného), neboli manželka povinného nemůže náhradu nákladů souvisejících s účelným bráněním jejího práva požadovat po oprávněné (natož po povinném). Procesní zavinění oprávněné na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 89 ex. řádu samotný nezákonný postup pověřeného soudního exekutora ve vztahu k manželce povinného, jejíž majetek byl v exekučním řízení vedeném proti povinnému neoprávněně postihnut, (bez dalšího) nezakládá. Vzhledem k tomu, že ve prospěch jednoho z účastníků exekučního řízení (včetně manželky povinného) nelze uložit povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení přímo soudnímu exekutorovi, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští, je na manželce povinného, aby nepříznivé majetkové dopady (případného) nezákonného postupu pověřeného soudního exekutora odvracela cestou náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. února 2015, sp. zn. III. ÚS 3564/14).

    V posuzované věci neobstojí ani argument dovolatelky, že návrh na rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř. měl být oprávněnou osobou podán dříve, tj. v nějaké blíže nespecifikované lhůtě plynoucí od postoupení, neboť tento postrádá oporu v zákoně. Z občanského soudního řádu vyplývá v tomto ohledu pouze to omezení, že návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud rozhodne ve věci samé (srov. § 107a odst. 1 o. s. ř. a k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. 32 Odo 743/2006), a že jej nelze podat v dovolacím řízení, neboť toto ustanovení v něm neplatí (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.) – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 32 Cdo 210/2012.

    Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání manželky povinného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

    O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.. Úspěšná oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný pod číslem 116/2013 Sb. Sbírky zákonů České republiky, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, publikovaný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zástupce oprávněné učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby [vyjádření k dovolání - § 11 odst. 2 písm. e) AT], náleží mu tak náhrada nákladů ve výši celkem 28 374,50 Kč, sestávající z odměny podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 6. AT ve výši 23.150 Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 861,50 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů dovolacího řízení je dovolatelka povinna zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

    Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dně 1. července 2015


    JUDr. Zbyněk Poledna
    předseda senátu