Rozhodnutí NS

7 Tdo 395/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 395/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.395.2019.3
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Řízení o dovolání
Vazba předstižná
Vazba útěková
Dotčené předpisy:§ 265l odst. 4 předpisu č. 141/1961Sb.
§ 67 písm. a,c) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 395/2019-I-3687


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 5. 2019 v řízení o dovoláních obviněného P. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a nejvyššího státního zástupce podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2017 takto:


Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. N. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 12. 2017, č. j. 81 T 1/2017-2978, byl obviněný P. N. uznán vinným přípravou zločinu vraždy podle § 20 odst. 1, § 140 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věci.

K odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 5 To 22/2018-3295, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věci.

V neveřejném zasedání konaném v této věci dne 22. 5. 2019 Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného a k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. uvedený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v celém výroku o trestu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

Protože se na obviněném vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, jehož výrok o trestu byl nyní zrušen, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud tak ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. musel rozhodnout zároveň o vazbě.

Dne 21. 5. 2019 byl Nejvyšším soudem proveden výslech obviněného k otázce vazby prostřednictvím videokonference, a to za přítomnosti obhájce obviněného. Obviněný při něm uvedl, že vazební důvody podle jeho názoru nejsou dány. K důvodu vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. zejména namítl rozpor mezi tvrzením soudů, že útěkem G. S. vznikla překážka dokonání trestného činu, a obavou z vykonání připravovaného trestného činu. Uvedl, že G. S. se zdržuje na pro něj neznámém místě. Poukázal rovněž na svou obhajobu, že mu nebyla prokázána příprava zločinu vraždy, a na nevěrohodnost svědkyně G. S. Neměl by ani motiv ke spáchání uvedeného činu, neboť bylo zrušeno rozhodnutí o jeho povinnosti vyklidit dům, kde žil před vzetím do vazby. Nyní neexistuje překážka užívání domu obviněným a J. S. (která měla být obětí připravovaného zločinu) mu nemůže bránit ve vstupu do domu ani bydlení v něm. Dědické řízení dosud není ukončeno. Problémy s J. S. ostatně řešil podáváním trestních oznámení a nikoli nějakým násilným jednáním. Podle obviněného nejsou dány ani důvody vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. ř. V případě propuštění na svobodu by se zdržoval ve zmíněném domě na stejné adrese jako dříve, v čemž mu nebrání žádná překážka. S orgány činnými v trestním řízení i dříve spolupracoval. Obviněný poukázal na záruky, které byly k náhradě jeho vazby v průběhu trestního řízení nabídnuty, a požádal, aby mu byla poskytnuta možnost znovu tyto osoby požádat, aby za něho záruku nabídly.

O vazbě obviněného poté Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání, přičemž takový způsob rozhodnutí umožňuje právní úprava obsažená v § 265l odst. 4 tr. ř., jehož druhá věta stanoví, že ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí. Přitom o vlastních dovoláních nebylo nutné rozhodovat ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.].

Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněného jednak na základě jeho výslechu konaného v den předcházející vlastnímu rozhodování, jednak na podkladě dostupného spisového materiálu. Z něho vyplývá, že o vzetí obviněného do vazby v této věci bylo rozhodnuto usnesením soudkyně Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 0 Nt 504/2016, jímž byl obviněný vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. ř. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 1 To 72/2016, však bylo rozhodnuto o vazbě obviněného pouze z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Z těchto důvodů se obviněný ve vazbě nacházel i v době podání obžaloby (usnesení Krajského soudu v Ostravě o ponechání obviněného ve vazbě ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 1 To 411/2016). Po podání obžaloby (k němuž došlo dne 11. 1. 2017) rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (již ve věci vedené pod sp. zn. 81 T 1/2017) usnesením ze dne 30. 1. 2017 o ponechání obviněného ve vazbě pouze z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. Obdobně pak rozhodl dne 24. 4. 2017, dne 18. 7. 2017 a dne 18. 10. 2017 a poté (již po vyhlášení odsuzujícího rozsudku) usnesením ze dne 30. 1. 2018 (č. l. 3033), které nabylo právní moci dne 8. 3. 2018. Dne 10. 5. 2018 byl obviněný na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává do současné doby.

Nejvyšší soud posuzoval samostatně existenci důvodů vazby obviněného a po zvážení všech okolností případu na podkladě spisového materiálu i aktuálního vyjádření obviněného dospěl k závěru, že v současné době jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. Především nelze pochybovat o tom, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný spáchal skutek, pro který je trestní řízení vedeno, a že tento skutek je trestným činem. V tomto směru postačí poukázat na pravomocný výrok o vině obviněného v této trestní věci.

Podle § 67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest.

V posuzovaném případě je tento důvod vazby dán zejména vysokým trestem, který obviněnému hrozí. Z dnešního rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaných dovoláních vyplývá, že došlo ke zrušení výroku o trestu z napadeného rozhodnutí na základě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného výhradně v neprospěch obviněného a že dosud nebyly zjištěny ani odvolacím soudem uvedeny důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby stanovené v § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný je tedy v této věci reálně ohrožen trestem odnětí svobody v rámci trestní sazby od dvanácti do dvaceti let stanovené v § 140 odst. 2 tr. zákoníku. Aniž by tedy Nejvyšší soud hodlal a mohl činit nějaké definitivní závěry v otázce trestu, který by měl být obviněnému případně uložen, musel v rámci rozhodování o vazbě vzít v úvahu, že obviněnému hrozí uložení relativně vysokého trestu, ba i přísnějšího, než mu byl uložen v původním řízení. Hrozba vysokého trestu jako důvod vazby je tedy odůvodněna nejen samotnou trestní sazbou, ale i konkrétními okolnostmi případu. Hrozba vysokého trestu je dána i přesto, že vzhledem k dosavadní trestní bezúhonnosti obviněného lze očekávat uložení trestu odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby, případně na této spodní hranici.

Zcela přehlédnout nelze ani fakt, že obviněnému i nadále hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody i v další trestní věci, v níž je proti němu vedeno trestní stíhání pro vraždu dvou osob (otce a jeho manželky) a kde Vrchní soud v Olomouci opakovaně zrušil zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (naposled usnesením ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 1 To 19/2015) a nakonec věc přikázal k rozhodnutí jinému senátu (věc nyní rozhoduje Krajský soud v Ostravě pod stejnou spisovou značkou 29 T 1/2011 a hlavní líčení je nařízeno na 5. – 9. 8. 2019).

Jestliže tedy soud prvního stupně v této věci v původním řízení při zúžení důvodů vazby argumentoval tím, že obviněný po propuštění z vazby v oné druhé věci neuprchl a neskrýval se, je třeba zdůraznit, že nynější procesní situace je pro obviněného z hlediska reálnosti a výše hrozících trestů – nutně i z hlediska jeho subjektivního vnímání – jiná, než byla v době, kdy soud rozhodoval o zúžení důvodů vazby. Především však Nejvyšší soud není rozhodnutími soudů o vazbě v původním řízení vázán.

Ostatně i s přihlédnutím k osobní charakteristice obviněného vyplývající z podrobného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) nevylučuje existenci důvodu vazby útěkové ani to, že obviněný po určitou dobu neuprchl ani se neskrýval a dostavoval se k soudním jednáním. Navíc obviněný není nijak intenzivně vázán žádnými osobními, rodinnými ani majetkovými vztahy k místu svého posledního bydliště.

U obviněného jsou dány i důvody vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. Obviněný připravoval zvlášť závažný zločin spočívající ve vraždě své tety, J. S., která byla usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 12. 2009, č. j. 0 Nc 1029/2009-7, ustanovena opatrovnicí M. N. (zavražděného otce obviněného) k ochraně jeho zájmů, v důsledku čehož mimo jiné soudní cestou usilovala o vystěhování obviněného z domu č. p. XY v XY na ulici XY, který neoprávněně obýval. V řízení bylo zjištěno, že obviněný má k poškozené velmi negativní vztah a v rámci přípravy její vraždy vymyslel postupně tři detailně propracované plány. Zejména v případě třetího z nich začal také činit konkrétní kroky, přičemž samotou vraždu měla vykonat svědkyně G. S. a podezření mělo padnout na J. L. Velkou pozornost věnoval obviněný zajištění vlastního alibi. Lze se proto obávat, že by při pobytu na svobodě mohl v uskutečňování svého záměru pokračovat, ať už ze msty nebo z důvodu, že by poškozenou, která je také dědičkou po M. N., který byl v mezidobí prohlášen za mrtvého, stále považoval za překážku ve svých záměrech (ač obviněný tvrdí opak). Znaleckým posudkem MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky byla u obviněného zjištěna smíšená porucha osobnosti s dominujícími narcistickými rysy a také tato okolnost umocňuje obavu, že jej díky jeho vyšší sebejistotě ani probíhající trestní řízení od pokračování v trestné činnosti neodradí. Od přípravy vraždy poškozené jej ostatně neodradilo ani probíhající trestní stíhání vedené proti němu u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve věci sp. zn. 29 T 1/2011, kde je podezřelý z vraždy svého otce a jeho manželky.

Soudy ostatně už v původním řízení poukázaly na to, že rizika uvedená v § 67 písm. c) tr. ř. nespočívají v tom, že by obviněný musel spáchat (respektive dokonat či vykonat) zcela totožný čin (skutek), pro nějž je stíhán. Nelze zcela vyloučit ani obavu z toho, že by obviněný plánovaný čin po určité, třeba i delší přípravě (jak to odpovídá osobní charakteristice obviněného) vykonal sám (tj. bez G. S.), případně za přispění jiné osoby. Ohroženou osobou by se případně mohla stát i G. S.

Nejvyšší soud se zabýval i další zákonnou podmínkou vzetí obviněného do vazby uvedenou v § 67 tr. ř., a to zda s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. Dospěl však k negativnímu závěru. S přihlédnutím k intenzitě vazebních důvodů, zejména s ohledem na osobu obviněného, jak její charakteristika vyplývá z výše uvedeného, ve spojitosti s povahou a závažností stíhaného skutku je vyloučeno nahrazení vazby některým z institutů uvedených v § 73, § 73a tr. ř., včetně předběžných opatření (§ 88b- 88l tr. ř.).

Z těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. ř. o vzetí obviněného P. N. do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. 5. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu