Rozhodnutí NS

25 Cdo 956/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/05/2019
Spisová značka:25 Cdo 956/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.956.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
Náhrada škody
Znalecký posudek
Dotčené předpisy:§ 442 odst. 1 obč. zák.
§ 443 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
09/16/2019
III.ÚS 3001/19
III.ÚS 3001/19
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 956/2019-453


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Česká kancelář pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4, proti žalovanému: M. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč, o zaplacení 203.977 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 485/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2018, č. j. 17 Co 101/2018-424, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.317 Kč k rukám advokáta Mgr. Roberta Tschöpla do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:

Předmětem řízení je otázka stanovení výše škody způsobené při dopravní nehodě dne 13. 2. 2000 zničením osobního automobilu rakouského občana, již z titulu regresní náhrady požaduje žalobkyně na škůdci - žalovaném.

V dané věci rozhoduje Nejvyšší soud již počtvrté, mj. poté, co bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. II. ÚS 155/16, zrušeno jeho předchozí usnesení ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2275/2015, podle něhož bydliště poškozeného není zásadním kritériem při stanovení výše škody, neboť tento závěr odporuje principu plného odškodnění. Rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu. Poškozeného nelze nutit sjednat nápravu stavu po zásahu do jeho majetku koupí srovnatelného osobního automobilu v místě bydliště škůdce, ale má právo na náhradu nákladů na pořízení nového srovnatelného automobilu tam, kde věc užíval, tedy v místě svého bydliště.

Na základě uvedených závěrů Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 9. 2018, č. j. 17 Co 101/2018-424, výrokem I zastavil řízení o odvolání žalovaného co do částky 1.125 Kč s příslušenstvím, výrokem II potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči 16. 2. 2018, č. j. 8 C 485/2003-379, v přísudečném výroku I co do částky 164.252 Kč s příslušenstvím a ve výrocích III, IV a V a dále výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění obou rozsudků soudy shrnuly předchozí rozhodnutí ve věci včetně závazného právního názoru Ústavního a Nejvyššího soudu, že dle principu plného odškodnění je třeba považovat bydliště poškozeného za zásadní kritérium při stanovení výše škody. Odvolací soud na základě znaleckého posudku, který se zabýval stanovením hodnoty poškozeného vozidla v cenových hladinách v České republice a Rakousku, uzavřel, že plnění ve výši 397.252 Kč, jež prostřednictvím České pojišťovny uhradila žalobkyně a nyní požaduje na žalovaném, je zcela přiměřené a odpovídá obvyklým nákladům, jež je nutno vynaložit na pořízení věci srovnatelné s věcí ve stavu před poškozením vozidla v místě bydliště poškozeného. Jelikož bylo žalobkyni v předchozím řízení pravomocně přiznáno na náhradě škody 232.000 Kč, je žaloba co do částky 164.252 Kč rovněž důvodná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil svým nesouhlasem se závěrem Ústavního soudu, že bydliště poškozeného je podstatnou okolností pro stanovení výše škody. Tento názor považuje v projednávané věci za nelogický a nespravedlivý. Dovolatel má za to, že dosud nebyla řešena otázka významu bydliště poškozeného, jenž má vazby k více zemím včetně země vzniku škody, a v řešení této otázky se má dovolací soud odchýlit od závěru Ústavního soudu, neboť bydliště poškozeného nemá být rozhodnou a podstatnou okolností pro stanovení výše škody. Dále dovolatel nesouhlasí se stanovením výše škody a hodnocením důkazů k této otázce, neboť navrhoval doplnění dokazování a jeho návrhům nebylo bezdůvodně vyhověno. Dle dovolatele je postup netransparentní, nelogický a nerovný, neboť vede k odlišným výším škody i v případě prakticky totožných situací. Dovolatel uvedl k osobě poškozeného jeho rodinné vazby na Českou republiku a má za to, že v konkrétním případě by pro poškozeného nepředstavovalo pořízení náhradního vozidla v místě vzniku škody zásadní problém, a lze si představit jiné situace u občanů s vícero občanstvími či bydlišti, kde by aplikace uvedeného závěru byla problematická. Další námitky vznesl dovolatel ke znaleckému posudku a hodnocení cenových hladin vozů v České republice a v Rakousku a k rozdílu 70 % ve stanovené výši skutečné škody dle českých a rakouských cen. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry Ústavního, Nejvyššího i odvolacího soudu, že bydliště poškozeného je podstatnou okolností rozhodnou pro stanovení výše náhrady škody. Škůdce nese riziko, že škodu způsobí osobě, která žije v místě, kde jsou náklady na obnovení hladiny majetkové sféry objektivně vyšší, stejně jako nese riziko, že v silničním provozu poškodí luxusní vozidlo, které několikanásobně převyšuje hodnotu průměrného vozidla pohybujícího se po českých silnicích. Provedení dalších důkazů je nadbytečné a pro časový odstup nereálné, neboť nelze očekávat dostupnější či aktuálnější informace. Přiznané odškodnění je ve zcela přiměřené výši, žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud, v dané věci vázán právními názory vyjádřenými v citovaném nálezu Ústavního soudu, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle § 237 o. s. ř.

Podle § 3028 odst. 3 a § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.

Dle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 se škoda hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

Dle § 443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození.

V části námitek týkajících se závěrů znaleckého posudku a jeho dodatku, hodnocení cenových hladin ojetých automobilů v Rakousku a České republice a stanovení skutečné škody a obecné ceny poškozeného vozidla před vznikem škody zpochybňuje dovolatel správnost skutkových zjištění a správnost hodnocení provedených důkazů, jež přípustnost dovolání nemohou založit, neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci.

Jak již bylo uvedeno v prvním rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3476/2008, za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí.

Při stanovení výše náhrady škody způsobené na věci je třeba vycházet z obvyklé ceny věci k okamžiku zničení (poškození), popřípadě z nákladů na uvedení věci do původního stavu. Výše peněžité náhrady se stanoví objektivně a nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodnou událostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, uveřejněný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve znění opravy tiskových chyb uveřejněné v rejstříku k ročníku 1990).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci šlo o tzv. totální škodu a uvedení věci do předešlého stavu není možné, skutečnou škodu představuje částka k pořízení nové věci srovnatelné s věcí ve stavu před poškozením.

V souladu s principem plného odškodnění a závazným právním názorem Ústavního soudu již dovolací soud uzavřel, že státní občanství a bydliště poškozeného vlastníka vozidla, jemuž za škodu odpovídá osoba povinná k náhradě škody, je podstatnou okolností rozhodnou pro stanovení výše náhrady škody. Jedná se o objektivní kritérium rozhodné pro stanovení skutečné škody a případné rodinné vazby konkrétního poškozeného k zemi vzniku škody jsou proto zcela bez významu, neboť poškozený žije a bydlí v Rakousku, a nelze jej nutit, aby snížení svého majetkového stavu napravoval v místě bydliště škůdce, i když by to pro škůdce bylo výhodnější. Ke vzniku škody došlo porušením právních povinností na straně škůdce, a proto nelze důsledky tohoto protiprávního jednání přenášet na poškozeného. Rovněž lze připomenout, že poškozené vozidlo bylo registrováno v Rakousku a opatření srovnatelného ojetého automobilu v České republice by pro poškozeného znamenalo další náklady a administrativní vyřizování s registrací vozidla ze zahraničí, čímž poškozeného nelze nedůvodně zatěžovat. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu se závazným právním názorem Ústavního soudu i dovolacího soudu a není rozumného důvodu, aby tato právní otázka byla vyřešená jinak.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a činí 7.700 Kč. Advokát žalobkyně učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 25. 2. 2019, za který mu náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a a 21 % DPH ve výši 1.617 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 9.317 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 6. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu