Rozhodnutí NS

20 Cdo 934/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/23/2019
Spisová značka:20 Cdo 934/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.934.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Exekuce
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 934/2019


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné Coleman S.I., a. s., se sídlem ve Vsetíně, Smetanova č. 1484, identifikační číslo osoby 25350048, zastoupené JUDr. Věkoslavem Zezulou, advokátem se sídlem v Ostravě, Žerotínova č. 1155/3, proti povinnému M. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Palackého třída č. 801, za účasti vydražitele M. V., narozeného dne XY, bytem XY, pro 591 255 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 164 EX 3255/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 3. prosince 2018, č. j. 60 Co 384/2018-354, t a k t o:


Dovolání povinného se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

K odvolání povinného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. prosince 2018, č. j. 60 Co 384/2018-354, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc, ze dne 25. září 2018, č. j. 164 EX 3255/15-296, kterým byl udělen příklep vydražiteli M. V., narozenému dne XY, bytem XY, na dražených nemovitých věcech a jímž byla stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání. Odvolací soud uvedl, že zákonným důvodem pro změnu usnesení o příklepu není okolnost, že povinný nesouhlasí se znaleckým posudkem, na jehož základě byla určena cena nemovitých věcí, neboť o ceně nemovitých věcí již bylo v předchozí fázi exekučního řízení pravomocně rozhodnuto, přičemž účelem ocenění není stanovení ceny, za kterou bude věc v dražbě prodána, ale stanovení podkladu pro nejnižší podání. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že usnesení o ceně bylo povinnému řádně doručeno, a že oproti tvrzení povinného nedošlo ke sjednání plnění dluhu ve splátkách.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost shledává v tom, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle dovolatele došlo k udělení příklepu v důsledku porušení zákona, a to zejména tím, že soudní exekutor vydal dražební vyhlášku před právní mocí usnesení o ceně, neboť usnesení o ceně nebylo povinnému nikdy řádně doručeno. Dovolatel dále namítá, že dražba se neměla konat, protože mezi povinným a oprávněným byla uzavřena dohoda o zaplacení dluhu ve splátkách, a rovněž nesouhlasí s výší ocenění předmětných nemovitých věcí. Vedle uvedeného dovolatel namítl, že bylo zkráceno jeho právo domáhat se soudní ochrany, protože odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále též jen „o. s. ř.“ a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Nejvyšší soud ve své již ustálené judikatuře opakovaně vysvětlil, že namítá-li dovolatel, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je v takovém případě zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016).

Dovolatel v dovolání uvedl, že přípustnost dovolání shledává v odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak neuvedl, od kterého konkrétního rozhodnutí se odvolací soud odchýlil, a výše zmíněnému požadavku proto nedostál. Dovolatel rovněž nevymezil důvod dovolání v souladu s § 241a o. s. ř., protože jeho námitky vznesené v dovolání (zejména otázky doručení usnesení o ceně, prokázání existence dohody o placení ve splátkách) jsou pouze polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal (včetně doručování usnesení o ceně). Námitky dovolatele tak směřují proti dokazování provedenému odvolacím soudem, a jako takové nemohou být způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5153/2015).

K námitce dovolatele, že odvolací soud porušil právo dovolatele na spravedlivý proces tím, že rozhodl bez nařízení jednání, dovolací soud uvádí, že tímto dovolatel namítá možné vady řízení, ke kterým dovolací soud v daném případě nemohl přihlédnout, neboť poukaz na možné vady řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání; dovolací soud by se jimi dle § 242 odst. 3 o. s. ř. mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání, a o takový případ v projednávané věci nejde.

S ohledem na výše uvedené proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 4. 2019


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu