Rozhodnutí NS

6 Tdo 987/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/19/2018
Spisová značka:6 Tdo 987/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.987.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky
Postoupení věci
Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku
§ 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
§ 188 odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 2 odst. 6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 987/2018-27


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. O., nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 39/2018, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018 pod č. j. 4 T 39/2018-40.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


I.

1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, č. j. 4 T 39/2018-40, byla trestní věc obviněného J. O. stíhaného podaným návrhem na potrestání Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku pro skutek spočívající v tom, že dne 03. 01. 2018 kolem 15:35 hodin řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou ve Frýdlantu nad Ostravicí, okres Frýdek-Místek, po ulici XY osobní motorové vozidlo tov. značky XY, RZ XY, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 2,9 ng/ml THC, přičemž se jedná o stav vylučující způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo, v čemž byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b), § 171 odst. 1 tr. ř. postoupena Magistrátu města Frýdku-Místku, neboť nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek.

2. Proti citovanému usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal státní zástupce stížnost s tím, že nesouhlasí s posouzením věci jako přestupku a dovozuje spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. O stížnosti státního zástupce rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění pak ve shodě se soudem 1. stupně rozvedl, že pokud zjištěná hodnota přesahuje o pouhých 0,9 ng/ml limitní hodnotu stanovenou prováděcím právním předpisem, při které se řidič považuje za ovlivněného touto návykovou látkou, tak v kontextu s dalšími důkazy, především výpověďmi svědků - policistů, kteří kontrolu prováděli, a vyjádřili se k chování obviněného, dospěl k závěru, že se nejedná o trestný čin, a že znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku nebyly naplněny. Jde o objektivní znak skutkové podstaty, neboť obviněný nebyl natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla. Musí se jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie je pouze jedním z důkazů, je nutno hodnotit i další důkazy, a ty nesvědčí o ovlivnění obviněného návykovou látkou natolik, aby bylo prokázáno, že byl ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla.

II.

3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 6 To 162/2018, podal nejvyšší státní zástupce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. jelikož soud druhého stupně zamítl jako nedůvodnou stížnost proti usnesení ve smyslu § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř., ačkoli jím bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
    4. Zdůraznil, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti. Proto je pro účely trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zjistit, jakou měrou byla užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaku tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikovat, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohly být ohroženy život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, též Šámal a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. vydání Praha: C. H. Beck, s. 2790). Pevná kvantitativní hranice pro množství omamné látky v organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku zatím byla judikaturou a rozhodovací praxí stanovena pouze pro případy řízení motorového vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů, což je nejběžnější v praxi se vyskytující forma páchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. V případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem se dosud rozhodovací praxe nesjednotila na obecně akceptované hranici množství jednotlivých druhů těchto látek v tělních tekutinách pachatele, při kterém by již žádný řidič bez ohledu na individuální vlastnosti a schopnosti nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně ovládnout. V této souvislosti je namístě podotknout, že neexistuje žádné závazné sjednocující stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu řešící problematiku ovlivnění jinou návykovou látkou, které by připouštělo použití jakéhokoliv násobku hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., jako byť i orientační hranici mezi možným posouzením jednání pachatele jako přestupek či již jako trestný čin. Proto je nutné i u jiných návykových látek, než alkohol, zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele návykovou látkou. Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být především zjištěn druh a množství této látky. V tomto směru se zpravidla nebude možno obejít bez odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, však samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti. Pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, event. její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcí a jednání pachatele, může určit, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení a zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti.
      5. Podle výše uvedených zásad přijatých judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., sp. zn. 11 Tdo 981/2009 a další) orgány činné v přípravném řízení v předmětné věci postupovaly. Byl opatřen znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vypracovaný doc. RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D., ze kterého jednoznačně vyplynulo, že v séru obviněného se v době jeho odběru nacházelo 2,9 ng/ml THC. Opatřen byl rovněž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž znalec MUDr. Milan Karas v závěru posudku konstatoval, že při prokázané hladině THC byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti obviněného racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace v silničním provozu a koordinovat své chování. Znalec shrnul, že schopnosti potřebné k bezpečnému řízení motorového vozidla byly v době řízení motorového vozidla vyloučeny. Oběma citovanými znaleckými posudky tudíž bylo nepochybně prokázáno, že v době řízení motorového vozidla se řidič - obviněný J. O. nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, přičemž tento stav si přivodil užitím návykové látky. Vykonával tedy činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Znalecký posudek jako každý jiný důkaz podléhá hodnotícímu procesu podle § 2 odst. 6 tr. ř. Jestliže však soud nabude pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů, neopravňuje ho to k tomu, aby sám řešil odborné otázky. V takovém případě je namístě postup naznačený v § 109 až § 110 tr. ř., tj. vyžádání vysvětlení od znalce, a v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrání jiného znalce, přičemž ve výjimečných a zvlášť obtížných případech může jít o vyžádání posudku ústavního. Takto však soudy v předmětné věci nepostupovaly a ve stadiu přezkoumání návrhu na potrestání podle § 314c tr. ř. ani postupovat nemohly. Toliko na základě vlastních hodnotících úvah dospěly soudy k závěru, že obviněný v době řízení motorového vozidla nebyl, resp. nemusel být natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla. Učinily tak opačné skutkové zjištění, než jaké bylo obsahem provedených důkazů, konkrétně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Pokud za této situace dospěly k závěru, že stíhaným skutkem nebyly naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, dostaly se jejich právní závěry do extrémního rozporu s provedenými důkazy.
        6. Vada skutkových zjištění spočívající v tzv. extrémním nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů umožňuje průlom do skutkových zjištění soudů v rámci dovolacího řízení na půdorysu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie tzv. extrémního nesouladu přitom nelze považovat pouze za projev základního práva obviněného na spravedlivý proces, tj. práva svědčícího toliko obviněnému, jakožto jednotlivci. Spravedlivé a zákonné rozhodování soudů je totiž nutno považovat za obecně platný komponent ústavního vymezení České republiky, jakožto demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy, ve vazbě na čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy - viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 357/2009).
          7. Okolnosti, na které poukázal nalézací soud, ani nebyly způsobilé znalecké závěry zpochybnit. Zejména skutečnost, že pachatel není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění návykovou látkou muselo neustále a zjevně projevovat na způsobu jeho jízdy. Pro závěr, že řidič není v důsledku požití návykové látky způsobilý řídit motorové vozidlo, rovněž není nutné, aby i při běžné komunikaci vystupoval jako osoba opilá, resp. „zfetovaná“. Projevy požití drogy určitou osobou nejsou shodné jako projevy požití alkoholu, jak se patrně soudy domnívaly. Zatímco osoba opilá bude typicky např. vrávorat nebo bude možné z ní cítit alkohol, projevy požití THC jsou odlišné a nemusí být v každém okamžiku poznávány, ovšem při řízení vozidla může mít takový stav naprosto fatální následky. Skutečnost, že obviněný navenek nejevil žádné výrazné známky ovlivnění návykovou látkou, tedy nelze v obdobných případech přeceňovat, jak konstatoval i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 581/2018. Pokud je konstatováno, že obviněný pouze nepatrně překročil hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., nelze jim rovněž zcela přisvědčit, neboť v případě delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC) se jedná o překročení hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb. o 45 %, což je překročení poměrně zjevné. Delta-9-tetrahycrocanabinol (THC) prodlužuje reakční čas, zhoršuje schopnost řídit motorové vozidlo minimálně na 10 hodin po požití, někdy však i na několik dnů či týdnů. V pokusech na trenažérech se prokázala zhoršená schopnost řídit až 24 hodin po vykouření jedné cigarety marihuany. Po požití této drogy řidič reaguje zpomaleně, je nerozhodný, přehlíží dopravní značky, nerespektuje chodce na přechodech, mění nedůvodně rychlost jízdy vozidla, hrozí mu zvýšené oslnění kvůli rozšíření zornic. Před zhoršenou schopností řídit motorová vozidla pod vlivem THC varují také materiály Světové zdravotnické organizace s ohledem na vysoký počet zemřelých, kteří zavinili dopravní nehodu a byli pod vlivem drog z konopí. Zhoršená schopnost řídit se projeví zejména v kritických situacích, kdy jsou rychlé a přesné reakce nejpotřebnější.

          8. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu: usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 3 Tdo 345/2018, ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, nebo ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 6 Tdo 466/2018, s nimiž je napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, resp. i předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, v rozporu.
            9. Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pokud tento soud dospěl k závěru, že skutek může být posouzen pouze jako přestupek, a z tohoto důvodu postoupil věc podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. v návaznosti na § 188 odst. 1 písm. b) a § 171 odst. 1 tr. ř. k projednání Magistrátu města Frýdek-Místek, spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, a bylo jím rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Šlo tedy o rozhodnutí zatížené vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Krajský soud v Ostravě, který jako soud stížnostní toto pochybení nenapravil a stížnost státního zástupce zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou, pak své rozhodnutí zatížil též vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
              10. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 6 To 162/2018 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 4 T 39/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále vyslovil souhlas s učiněním rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
                11. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který jej obdržel dne 23. 7. 2018 (č. l. 61). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
                  III.

                  12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

                  13. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

                  14. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
                    15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy. Podle tohoto ustanovení lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy - zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. Dovolatel uplatnil tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. v předchozím řízení. Podřaditelnost dovolacích námitek pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž v posuzované věci závisí na jejich podřaditelnosti pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) či písm. f) tr. ř.
                      16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání [§ 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.], aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
                        17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
                          18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

                          19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
                              vlastní posouzení dovolání


                              20. Vzhledem ke skutečnosti, že charakter dovolací argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání způsobem upraveným v ust. § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející podle§ 265i odst. 3 tr. ř. a shledal, že podané dovolání je důvodné.
                                21. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
                                  22. Je možno s nejvyšším státním zástupcem souhlasit, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu rozhodnutí č. 54/1968 a č. 23/2011 Sb. rozh. tr.). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).

                                  23. Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to látky typu cannabis, kdy z následného rozboru tělních tekutin vyplynulo, že se v těchto nachází ještě 2,9 ng/ml delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC), což je psychoaktivní složka drog vyráběných z konopí, kteréžto jsou zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách.
                                    24. Vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké množství návykových látek jiných než alkohol, na něž dopadá ustanovení § 274 tr. zákoníku, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující jeho způsobilost motorové vozidlo řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel, zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v konkrétní věci. Nejvyšší soud stanovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr., že pokud pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti dosahujícím nebezpečnosti trestného činu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí č. 60/2001 nebo č. 23/2011 Sb. rozh. tr.).
                                      25. Podle těchto rozhodnutí je zřejmé, že pro stanovení, jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je to znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdo učiní takový závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle § 274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle § 125c odst. 1 písm. b) příp. písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V každém konkrétním případě je to právě množství drogy a jeho dopad v podobě ovlivnění psychiky obviněného, který činí hranici mezi přestupkem a přečinem. Právě pro stanovení této hranice u návykových látek, kde nebyly doposud určeny žádné hraniční hodnoty ani obecným právním předpisem ani žádným jiným objektivním způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholickými nápoji), je potřeba vždy takové ovlivnění pachatele zkoumat podle konkrétních podmínek projednávaného trestného činu. Odpověď na otázku, jak byl v konkrétním případě řidič motorového vozidla ovlivněn, mohou stanovit jedině znalci psychiatři, jejichž závěry jsou obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních případech, ve kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její množství vykazuje pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a schopnost řídit motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
                                        26. V projednávané věci byl vypracován znalecký posudek znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to doc. RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D. Znalkyně v závěru posudku konstatuje, že chemickým toxikologickým vyšetřením byla v krevním vzorku obviněného prokázána přítomnost delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC) v koncentraci 2,9 ng/ml. Na základě tohoto znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, byl dále přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to MUDr. Milan Karas, který podle zjištěného množství látky, její koncentrace a doby, po kterou měl řidič předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání řidiče projevovalo, konstatoval, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla ve stavu akutního ovlivnění THC, nedošlo sice k závažnějšímu ovlivnění pohybové koordinace, nebyly přítomny kvalitativní poruchy myšlení, vědomí či vnímání, ale byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování, tedy, že řidič objektivně nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorových vozidel, k tomu potřebné schopnosti byly vyloučeny. Tato situace nastává u většinové populace při ovlivnění v rozsahu 2-5 ng/ml THC (strana 3 posudku i.f.). Znalec ve svém posudku dále rozebral vliv canabinoidů ve vztahu k řízení motorových vozidel a konstatoval, že platí, že užívání konopí vede k řadě psychických i tělesných efektů, THC je svými účinky řazeno k halucinogenním látkám, při kouření je účinek mnohem kratší a není tak halucinogenní, jako při zkonzumování potravin připravených z této rostliny nebo z hašiše. THC má v mozkové tkáni své vlastní receptory, které zprostředkovávají jeho účinek. Stav po intoxikaci je charakterizován mnoha různými, často protichůdnými symptomy, jsou to snížení tělesné teploty, zvýšení tepové frekvence, euforie, objevují se sklony k dotváření vnímaných neurčitých tvarů na smysluplné obrazy pomocí fantazie, někdy přecházejí až v iluze, bohaté a barevné halucinace zrakové, chuťové i tělové.
                                          27. O návrhu na potrestání, který na podezřelého podal státní zástupce pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, rozhodl nalézací soud podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b), § 171 odst. 1 tr. ř. tak, že věc postoupil Magistrátu ve Frýdku-Místku, neboť nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek. Z odůvodnění jeho usnesení plyne, že důvod pro odlišné právní posouzení skutku, v němž podle závěrů soudu nelze spatřovat čin soudně trestný, spočívá v tom, že objektivně zjištěná koncentrace THC v krvi obviněného překročila pouze o 0,9 ng/ml minimální hodnotu stanovenou nařízením vlády č. 41/2014 Sb. Ani policisté, kteří prováděli kontrolu vozidla obviněného, ani lékař, který prováděl jeho vyšetření, neshledali v jeho chování cokoliv, co by naznačovalo, že by měl být ovlivněn omamnou a psychotropní látkou. Z úředního záznamu policistů nalézací soud nadto zjistil, že obviněný nezavdal příčinu pro kontrolu jeho vozidla policií svým stylem jízdy nebo porušením pravidel silničního provozu, neboť se jednalo o namátkovou kontrolu. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie posoudil míru ovlivnění obviněného pouze na základě hodnot koncentrací THC v krvi obviněného, jak byly zjištěny znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Nalézací soud poznamenal, že otázka stavu vylučujícího způsobilost je otázkou právní a její hodnocení tudíž náleží soudu. Uzavřel své úvahy v tom směru, že obviněný sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo.

                                          28. S tímto posouzením se ztotožnil stížnostní soud, který ve svém, tj. dovoláním napadeném usnesení uvedl, že nařízení vlády č. 41/2014 Sb. vymezuje minimální hodnoty daných druhů návykových látek, při jejichž dosažení v krevním vzorku lze řidiče považovat za ovlivněného touto návykovou látkou, v daném případě THC. Ovlivnění návykovou látkou však není identické automaticky co do obsahu pojmu se stavem vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Upozornil, že různé návykové látky na člověka působí rozdílně a rozdílně jej i ovlivňují, je proto nutno posuzovat míru ovlivnění schopnosti vykonávat danou činnost. V souladu s nalézacím soudem pak poznamenal, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie sice uzavřel, že obviněný byl ovlivněn návykovou látkou do té míry, že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, lékař a policisté však žádné projevy svědčící o ovlivnění řidiče návykovou látkou neshledali.

                                          29. Nesprávnost rozhodnutí nalézacího soudu, na kterou nereagoval soud stížnostní, spočívá již v tom, že rozhodl o postoupení věci při zachování popisu skutku v jeho vymezení návrhem na potrestání, tedy včetně skutkového tvrzení, že obviněný řídil motorové vozidlo nejen při ovlivnění návykovými látkami, nýbrž současně i v takovém stavu, který bezpečnost provádění této činnosti vylučoval („… přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo“). Rozhodl tak o postoupení skutku, který podle svého popisu odpovídal závěru, že se obviněný dopustil činu soudně trestného. Při vydání svého rozhodnutí soud prvního stupně přehlédl to, na co upozornilo rozhodnutí publikované pod č. 19/2017 Sb. rozh. tr., tedy že [v]e výroku, jímž se podle § 222 odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, se uvádí skutek, jak byl zjištěn soudem, bez ohledu na to, jak byl popsán v obžalobě (zde návrhu na potrestání). Přestože není pochyb o tom, že uvedený soud dodržel další zdůrazněnou podmínku (stran nutnosti zachovat totožnost skutku), nesplnil požadavek formulovaný na výrokovou část rozhodnutí o postoupení skutku, tedy to, že [p]opis skutku, pro který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem, protože jen takto vymezený skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí dále zabývat. Citované rozhodnutí totiž již ve své právní větě vyjádřilo to, že podkladem pro postoupení věci nejsou úvahy a závěry uvedené pouze v odůvodnění rozhodnutí.

                                          30. Jakkoli lze soudu prvního stupně přisvědčit v tom, že závěr o tom, zda se řidič motorového vozidla nacházel či nikoli ve stavu vylučujícím způsobilost, je závěrem právním, je tento nutno učinit na podkladě příslušného skutkového zjištění, jež musí být náležitě vyjádřeno, a to již ve výrokové části rozhodnutí (a to i usnesení o postoupení věci) při popisu skutku. V případě rozhodnutí o postoupení věci by bylo namístě, aby příslušné skutkové zjištění soudu, které zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí (tedy, že obviněný sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost) a na jehož podkladě způsobem výše popsaným rozhodl, bylo vyjádřeno již ve výrokové části jeho usnesení, tj. při vymezení skutku, o jehož postoupení bylo rozhodnuto (např. vypuštěním části: „… přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo“).

                                          31. Pokud uvedený soud takto nepostupoval a rozhodl o postoupení věci při popisu skutku, ohledně něhož nelze tvrdit, že by znaky žalovaného přečinu nevyjadřoval, zatížil své rozhodnutí vadou, která již sama o sobě zakládá dovolatelem uplatněné důvody dovolání podle § 256b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.

                                          32. Dovolateli je nezbytné přisvědčit v tom, že soudy při dovození svých skutkových a potažmo právních závěrů nevyužily možností, které se z hlediska důkazního nabízely, tj. že ve věci rozhodly, aniž by si obstaraly dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí. Přitom je nezbytné konstatovat, že podání návrhu na potrestání nelze považovat za zjevně neopodstatněné, neboť vycházel-li státní zástupce při jeho podání z odborného stanoviska obsaženého v posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo lze uvažovat o důvodném podezření, že se obviněný dopustil mu vytýkaného přečinu.
                                            33. Důvodnost podání návrhu na potrestání v tomto pojímání (důvodného podezření) je spisovým materiálem dokladována, neboť spis obsahuje to, co požaduje dosud platná judikatura (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.), tj. že vyjma zjištění vlastní hladiny návykové látky v těle posuzované osoby, zpravidla posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie – příslušný posudek založen na č. l. 8-11, je nezpůsobilost obviněného vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, dokladována i odborným posouzením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

                                            34. Uvedený posudek je součástí spisu (č. l. 14 až 18) a i když k němu, resp. způsobu jeho zpracování a tím i relevantnosti jeho odborných závěrů mohou být důvodně vzneseny výhrady, nelze věc procesně řešit tak, že jeho odborné závěry, resp. odborná skutková zjištění z nich plynoucí, jsou s poukazem na ostatní důkazy odmítnuty či pominuty v situaci, kdy soud neprovede nezbytné řízení. Za to je třeba pokládat řízení, v němž by soud – pokud by procesně nepostupoval jiným způsobem – dokazováním jednak odstranil případné nedostatky posudku (postupem podle § 109 a příp. § 110 tr. ř.), jednak provedl další relevantní důkazy, jež by poté komplexně zhodnotil.

                                            35. Pouze tehdy, tj. po provedení důkazů v dostatečném rozsahu a způsobem zákonem upraveným a jejich zhodnocení i z hledisek, na něž je poukázáno níže, by soud mohl oprávněně dospět k závěru, jenž ve věci posuzované bez provedení důkazů dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného návykovými látkami v době činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

                                            36. Neprovedení nezbytného dokazování, které by mimo jiné reagovalo i na námitky, že odlišnost projevů návykových látek (drog) od projevů osoby ovlivněné alkoholem se může projevit i v tom, že osoby, které s takovou osobou přijdou do fyzického kontaktu, nemusí danou otázku stran způsobilosti či nezpůsobilosti ovlivněné osoby správně vyhodnotit, vede dovolací soud k poznatku, že skutkové a právní závěry učiněné soudy nižších stupňů je třeba pokládat přinejmenším za předčasné a v důsledku toho pak odlišné právní posouzení skutku za vadné.

                                            37. Lze ostatně poukázat na to, že k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud i při posuzování jiných, typově podobných věcí (srov. např. usnesení ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, v němž dovolací soud rovněž označil „[p]rávní závěry, k nimž na podkladě spisového materiálu dospěly soudy obou stupňů ve stádiu projednání návrhu na potrestání podle § 314c tr. ř., … minimálně za předčasné“). To platí i pro další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 581/2018, 3 Tdo 1564/2017, 3 Tdo 475/2018. Pokud pak soud druhého stupně uvedl, že by se „muselo jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb.“ (bod 15 i.f.), pak postrádá takový závěr jakoukoli oporu v ustálené praxi či judikatuře.

                                            38. S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že usnesení soudu prvního stupně je zatíženo nejvyšším státním zástupcem vytýkanými vadami, které naplňují jak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Za tohoto stavu je třeba dovolateli přisvědčit i v tom, že jím napadené usnesení, jímž soud druhého stupně včas podanou stížnost státního zástupce zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je zatíženo vadou, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jím uplatněné alternativě.

                                            IV.



                                            39. S přihlédnutím k těmto poznatkům vyhověl Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce a z jeho podnětu podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak bezprostředně napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48, tak i jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, č. j. 4 T 39/2018-40, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

                                            40. Úkolem soudu prvního stupně je, aby na podkladě podaného návrhu na potrestání provedl příslušné dokazování v rozsahu, jež mu umožní odpovědné posouzení toho, zda jednání kladené obviněnému za vinu je přečinem, jenž v něm shledával státní zástupce, či naopak činem, který by mohl být posouzen jako přestupek, jak zatím, avšak předčasně, dovodily soudy nižších stupňů. Nelze vyloučit, že výsledek takového dokazování potvrdí důvodnost skutkových a právních závěrů, k nimž tyto soudy dospěly.

                                            41. Současně je třeba opětovně připomenout, že neexistuje žádná obecně přijímaná definice zákonného znaku „stav vylučující způsobilost“ ve smyslu ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a že je proto třeba vždy důsledně vyhodnotit skutkové okolnosti každého jednotlivého případu. Naplnění skutkové podstaty označeného přečinu nevyžaduje stav, kdy pachatel např. není vůbec schopen komunikovat nebo řádně artikulovat anebo chování či motorika vykazují prima facie patrné abnormality svědčící o předchozím požití návykové látky. Postačí ovlivnění jeho fyzických a psychických schopností návykovou látkou, která vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při nichž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Takovou činností je bezesporu i řízení motorového vozidla, jehož nezvládnutí může vést a v praxi také často vede k fatálním následkům na životech a zdraví účastníků silničního provozu nebo k významným majetkovým škodám.

                                            42. Způsobilým k výkonu této činnosti je tedy zásadně řidič, který v danou chvíli disponuje schopností náležitě vnímat situaci v silničním provozu, anticipovat vývoj a případně adekvátně a dostatečně rychle reagovat na její náhlé změny tak, aby riziku vzniku těchto škodlivých následků aktivně předcházel a snížil je na nejnižší možnou úroveň. Závěr o plné či jen nepodstatně snížené způsobilosti pachatel, který je ovlivněn jinou návykovou látkou, bezpečně řídit motorové vozidlo tak nelze budovat např. jen z izolovaného zjištění, že řidič bezprostředně před silniční kontrolou neporušil žádný dopravní předpis, nebo že jeho jízda nevykazovala patrné známky hazardu či nejistoty. Nejvyšší soud zde poukazuje na část rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 560/2018, kde pod bodem 31. je uvedeno, že s ohledem na závěry odborné veřejnosti uvádí, že „[N]adále proto platí, že otázka míry ovlivnění schopnosti osob jednajících pod vlivem návykové látky je velmi individuální. Stanovení konkrétní hranice pro negativní ovlivnění schopnosti řídit motorové vozidlo v důsledku užití jiné návykové látky než alkoholu není z objektivního hlediska jednoznačně možné ani žádoucí, neboť je zde celá řada faktorů, jež mají zásadní a individuální vliv na posouzení konkrétního případu a konkrétní posuzované osoby (k tomu shodně stanovisko Vědecké rady České lékařské komory ve věci problematiky stanovení konkrétní hranice mezi negativním ovlivněním řidičských schopností v důsledku užití jiné návykové látky než alkoholu a vyloučení schopnosti řidiče k řízení motorového vozidla, které bylo schváleno Vědeckou radou ČLK dne 15. 2. 2018).“

                                            43. Je třeba říci, že z odůvodnění usnesení soudu prvního i druhého stupně plyne, že se uvedené soudy snažily vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, avšak s ohledem na to, jak přistoupily k jednomu z usvědčujících důkazů, na jehož podkladě rozhodl státní zástupce o podání návrhu na potrestání, nebylo možno jejich řešení akceptovat. Je proto na soudu prvního stupně, aby s přihlédnutím k tomu, co zmiňuje toto usnesení (viz § 265s odst. 1 tr. ř.), věc opětovně komplexně posoudil.

                                            44. Zbývá dodat, že toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud při splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

                                            P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
                                              přípustný (§ 265n tr. ř.).
                                            V Brně dne 19. 12. 2018

                                            JUDr. Vladimír Veselý
                                            předseda senátu


                                            Vyhotovil:
                                            Mgr. Daniel Broukal